4.2.3.3
Část III. - teze k zákonu o výrobcích s ukončenou
životností
Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů
Nahoru1. Hlavní principy zákona
-
S výrobkem s ukončenou životností odpovídajícím obecné
definici odpadu dle rámcové směrnice o odpadech je nakládáno podle zvláštního
zákona. Jedná se o výrobky, které nejsou dále využívány a jsou odloženy na
místo k tomu určené (místo zpětného odběru, vrakoviště, sběrné dvory atd.).
-
Problematika zpětného odběru výrobků s ukončenou životností
bude řešena v odpadovém režimu s důrazem na povinnost předcházet vzniku odpadů.
Přechod do odpadového režimu by měl zajistit technickou proveditelnost a
hospodářskou životaschopnost zpětného odběru a neměl by znamenat jeho větší
ekonomickou nákladnost. K ověření těchto skutečností bude vypracována analýza
dopadů (RIA). Problematiku zpětného odběru výrobků bude MŽP řešit ve spolupráci
s MPO, a to s ohledem na surovinovou politiku ČR.
-
Pro primární sběr výrobků s ukončenou životností budou
stanoveny zvláštní zjednodušené podmínky (viz teze k zákonu o odpadech kap. 3.1). Místa primárního sběru (zpětného odběru)
nebudou zařízeními ve smyslu zákona o odpadech a nebudou muset být provozována
oprávněnými osobami. Evidence zpětně odebraných výrobků nebude vedena dle
pravidel evidence odpadu, ale dle pravidel tohoto zvláštního zákona. Přeprava
výrobků s ukončenou životností z místa primárního sběru bude probíhat za
podmínek stanovených tímto předpisem, nikoli za podmínek dle zákona o
odpadech.
-
Chránit životní prostředí předcházením vzniku odpadů z
vybraných výrobků.
-
Posílit opětovné použití, materiálové využití a jiné využití
odpadů z vybraných výrobků.
-
Stanovit odpovědnost výrobce vybraných výrobků v souladu s
principem "znečišťovatel platí“ zahrnující finanční odpovědnost za odpad z
výrobků, zajištění zpětného odběru výrobků a environmentálně šetrné nakládání s
odpady z výrobků, a to v souladu s právem EU, v kontextu s českými specifiky
jednotlivých komodit, kterých se zpětný odběr týká.
-
Stanovit práva a povinnosti všem subjektům, které jsou účastny
na životním cyklu výrobku, zejména výrobcům, distributorům, posledním
prodejcům, konečným uživatelům, provozovatelům systémů a zpracovatelům, a to s
ohledem na zajištění jejich dobré správy a vymahatelnosti stanovených
povinností.
-
Vyvážit pravidla spolupráce s obcemi a orgány státní správy
při zpětném odběru včetně prolínání se problematiky komunálního odpadu a
zpětného odběru.
-
Definovat základní pojmy (VUŽ, výrobce, dovozce atd.).
Oblast působnosti:
-
Zákon v oblasti zpětného odběru se vztahuje na výrobky s
ukončenou životností a odpady uvedené v bodě 2.
-
Na nakládání s odpady z výrobků se vztahuje obecná část zákona
o odpadech, pokud není tímto zákonem stanoveno jinak.
Limitující faktory návrhu:
Oblast zpětného odběru výrobků na úrovni EU je vymezena několika
základními směrnicemi, které byly postupně transponovány do zákona o
odpadech.
Příprava tezí doposud nemůže zcela reflektovat výstupy z praxe v
oblasti baterií a akumulátorů, neboť nová pravidla byla v plném rozsahu
transponována do zákona o odpadech novelou č. 297/2009 Sb. a převážná část
povinností nabývá účinnosti dnem 19. 3. 2010.
Zásadní skutečností, která může ovlivnit novelu zákona, je však
především rozsáhlá novelizace v oblasti elektrozařízení na úrovni EU. Novely
směrnic Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES o odpadních elektrických a
elektronických zařízeních (WEEE) a 2002/95/ES o omezení používání některých
nebezpečných látek v odpadních elektrických a elektronických zařízeních jsou v
současnosti projednávány na úrovni Evropského parlamentu a Rady. Změny směrnic
jsou zcela zásadního charakteru. Jedná se především o možné otevření rozsahu
působnosti (včetně možné úpravy stanovení rozsahu směrnice WEEE do 5ti skupin
EEZ), nastavení mechanismu prohlášení o shodě se směrnicí RoHS, evropskou
definici výrobce (dle původního návrhu EK a dosavadního návrhu Evropského
parlamentu), nastavení kvantitativních cílů zpětného odběru a možné změny
týkající se cílů materiálového využití včetně jeho výpočtu, rozsáhlá úprava
týkající se přeshraniční přepravy EEZ, plná harmonizace zápisu výrobců do
Seznamu a další. Po schválení kompromisního balíčku k revidované směrnici WEEE
ve Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin dne 22.
6. 2010 je tento předán do Evropského parlamentu.
V oblasti pneumatik v současnosti existuje potenciál pro vytvoření
systému, který by odstranil nedostatky stávajícího zajištění zpětného odběru
fungujícího od roku 2001. Etablování nového modelu včetně navržení optimálního
způsobu financování však vyžaduje určitý stupeň flexibility ze strany státní
správy a dotčených subjektů a dostatečné časové období pro jeho realizaci
(průběh roku 2010).
2. Specifikace komodit, kterých se povinnost zpětného
odběru týká
-
Baterie a akumulátory - povinnost zpětného odběru založena
směrnicí 2006/66/ES
-
Elektrozařízení - povinnost zpětného odběru založena směrnicí
2002/96/ES a 2005/32/ES
-
Automobily - povinnost zpětného odběru vozidel kategorie M1 a
N1 s ukončenou životností založena směrnicí 2000/53/ES, 2002/151/ES a
2005/293/ES
-
Pneumatiky - povinnost zpětného odběru není založena směrnicí.
Právním základem pro její úpravu na úrovni EU je čl. 8 rámcové směrnice o
odpadech. V některých státech je povinnost zpětného odběru stanovena národní
legislativou nebo dobrovolnou dohodou - celkem se jedná asi o polovinu států
EU. Přesto je vhodné i nadále zachovat povinnost zpětného odběru pneumatik.
-
Oleje - čl. 21 rámcové směrnice o odpadech upravuje plnění
povinností v oblasti sběru a nakládání s odpadními oleji. Povinnost zpětného
odběru není přímo stanovena, ale může být založena dle čl. 8. Pro řešení
problematiky olejů formou zpětného odběru mluví jejich environmentální
rizikovost, proti naopak to, že většina odpadních olejů je vyřazována původci a
nikoliv spotřebiteli. Vyjmutí problematiky z režimu zpětného odběru bude
zváženo. V takovém případě bude tato oblast řešena samostatnou částí v zákoně o
odpadech, např. v kapitole o vybraných odpadech. Tato problematika bude řešena
ve spolupráci s výrobci, dovozci a subjekty zajišťujícími sběr, úpravu,
zpracování a využívání odpadních olejů.
Nahoru3. Obecná pravidla a základní pojmy
Zásady řešení:
Struktura zákona bude zohledňovat přístup stanovení obecných
pravidel společných pro všechny druhy komodit a případné stanovení zvláštních
pravidel pro některé komodity.
V rámci vymezení základních pojmů bude brán zřetel zejména na:
-
zkušenosti s dosavadním faktickým stavem v oblasti zpětného
odběru,
-
praktické zkušenosti se stávající právní úpravou a
-
preferenci dobrovolnosti zakotvenou též v právu EU.
4. Povinnosti výrobců a dovozců, Seznam
výrobců
Cílem je registrovat výrobce, kteří mají povinnost zpětného
odběru, a evidovat, jakým způsobem zajišťují plnění této povinnosti. Toto
opatření by mělo značně snížit riziko tzv. free-riderů a zjednodušit kontrolu
výrobců.
Zásady řešení:
Oddělit přidělení oprávnění pro provozování systému od registrace
výrobců do Seznamů výrobců. V souladu s požadavky e-governmentu bude registrace
plně elektronická.
Stanovit povinnost všech výrobců a dovozců (dále jen výrobci)
výrobků, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru, zapsat se do Seznamu
výrobců vedeného MŽP. Výrobce splní registrační povinnost dle zákona o odpadech
až úspěšným zápisem do Seznamu výrobců, nikoliv jen podáním žádosti o tento
zápis.
V rámci zápisu do Seznamu výrobců rozlišit, pro jaké komodity je
výrobce do Seznamu výrobců zapsán, a zda u dané komodity (či její části) plní
svoje povinnosti individuálně, solidárně či kolektivně (a v rámci jakého
KS).
Výrobce může plnit kolektivně povinnosti spojené se zpětným
odběrem jen prostřednictvím KS, kterému je pro danou komoditu či její část
(např. jednotlivé skupiny elektrických a elektronických zařízení) vydáno
oprávnění ze strany MŽP.
Při zápisu bude vydáno výrobci evidenční číslo jeho zápisu v
Seznamu výrobců. Evidenční číslo bude vhodné uvádět ve všech obchodních
dokumentech (např. smlouvy, objednávky, faktury). Poslední prodejce je povinen
ověřit, že prodává výrobky od výrobce zapsaného v Seznamu výrobců. V případě,
že tuto skutečnost při kontrole nemůže prokázat, má se za to, že je výrobcem
sám a vztahují se na něj všechny povinnosti dle zákona o odpadech.
Přejímat pro potřeby zápisu do Seznamu výrobců údaje o výrobcích
zapojených v KS od provozovatelů KS podle modelu, který se osvědčil v zákoně o
obalech, a tím snížit administrativní zatížení MŽP.
Povinnost zajišťovat informační kampaně orientované na prevenci a
způsoby zajištění zpětného odběru.
Povinné zapojení výrobců realizujících prodej přes internet do
KS.
Nahoru5. Požadavky na výrobky
Zachovat stávající stav s navrženou změnou. Cílem změny je
zajistit flexibilní mechanizmus rozhodování o tom, které výrobky spadají pod
povinnost zpětného odběru v případě pochybností.
Zásady řešení:
Založit oprávnění MŽP rozhodovat v pochybnostech o tom, zda je
určitý výrobek vybraným výrobkem, popř. do jaké skupiny/kategorie spadá, a to
po projednání s MPO.
Pro každou komoditu spadající pod zpětný odběr budou dále vymezena
zvláštní specifika (např. požadavky na omezení nebezpečných látek ve výrobcích,
požadavky na konstrukci výrobků), a to v souladu se směrnicemi EU,
technologickými a dalšími normami (v případě realizace nástroje prohlášení o
shodě provádět v jiném právním předpise).
6. Povinnosti kolektivních systémů (KS) a požadavky na
kolektivní systémy
Zásady řešení:
Cílem této části je stanovit jasná pravidla pro založení a provoz
KS. Vzhledem k tomu, že je prostřednictvím KS poskytována veřejná služba, je
klíčové zajistit transparentnost a kontrolu hospodaření KS a upevnit důvěru
výrobců a spotřebitelů v kolektivní plnění. KS bude možné provozovat pouze na
základě oprávnění (autorizace) vydávaného MŽP s možností odnětí oprávnění při
závažném porušení zákonných povinností. Podmínkou vydání oprávnění bude
doložení splnění podmínek uložených zákonem systému a předložení autorizačního
projektu.
KS by měly být vytvořeny pro zmírnění administrativních a
finančních dopadů povinností zpětného odběru na výrobce, aniž by byla snížena
individuální odpovědnost každého výrobce za povinnosti zpětného odběru.
Varianta dobrovolného "odstoupení“ KS od svých závazků není s
ohledem na povahu KS přípustná. Toto pravidlo úzce souvisí s nemožností výrobce
zbavit se své odpovědnosti delegováním některých povinností na KS.
Z důvodu zachování kontinuity bude nastaveno dostatečně dlouhé
přechodné období pro zajištění nových požadavků stávajícími systémy zpětného
odběru, případně pro jejich transformaci a předložení nových projektů.
Zakladatelé KS budou pouze výrobci příslušných vybraných výrobků.
Podíl žádného z výrobců na základním kapitálu by neměl přesáhnout 33 %. Zároveň
by se nemělo jednat o výrobce bagatelní či "účelové“, proto je vhodné stanovit
jejich minimální podíl na trhu (např. absolutně, tj. minimálním počtem ks či
hmotností příslušných vybraných výrobků, které zakladatelé KS uvádějí na trh).
Důvodem je posílit věrohodnost, stabilitu, kredibilitu a transparentnost KS,
zabránit vzniku virtuálních a účelových KS založených za účelem vyhýbání se
plnění povinností spojených se zpětným odběrem a s rizikem nedostatku
finančních prostředků. Výrobci mají největší zájem na efektivním fungování KS,
protože nedochází ke zdražování jejich výrobků při prodeji. Také se tím nejlépe
realizuje odpovědnost výrobce dle principu "znečišťovatel platí“ vycházející z
rámcové směrnice o odpadech.
Budou stanovena pravidla pro zachování transparentního fungování
systému, aby byl kontrolovatelný (včetně formy a druhu akcií apod.; viz novela
týkající se baterií a akumulátorů a zákon o obalech).
KS bude založen a provozován neziskově a budou stanoveny některé
další doplňkové podmínky, které budou jeho neziskovost a nemožnost zneužití
garantovat (např. zákaz snížení základního kapitálu za jiným účelem než úhradou
ztráty).
KS bude moci vykonávat pouze zákonem vymezenou činnost, příp.
poskytovat poradenství v oblasti plnění povinností, které zajišťuje. KS nesmí
uzavřít s právnickou osobou nebo fyzickou osobou, která k němu má zvláštní
vztah (budou definovány), smlouvu, která vzhledem ke své povaze, účelu nebo
riziku by nebyla uzavřena při vynaložení náležité péče o majetek systému. KS
nesmí zajišťovat závazky této právnické osoby nebo fyzické osoby, ani na ni
bezúplatně převádět majetek.
Pro statutární orgány a management KS budou platit omezení
zabraňující střetu zájmů (obdobně jako v zákoně o obalech).
Se svým akcionářem či společníkem bude moci KS uzavřít pouze
smlouvu o společném (sdruženém) plnění. Akcionář/společník systému nebude moci
podnikat v oblasti nakládání s odpady.
KS se každoročně podrobí auditu (audit účetní závěrky) a bude
vydávat veřejnou výroční zprávu, jejíž součástí by měly být zákonem stanovené
informace o plnění povinností zpětného odběru. Samostatnému auditu by měly být
podrobeny oblasti týkající se plnění požadovaných cílů (auditování
zpracovatelů, výrobců, evidence atd.).
KS bude stanovena povinnost zajistit pokrytí budoucích rizik.
Teoreticky přicházejí v úvahu tyto způsoby řešení:
-
využití obecných nástrojů z oblasti účetnictví a daní (zejm.
rezervy nebo časové rozlišení) bez jejich modifikace zvláštním právním
předpisem a
-
modifikace obecných nástrojů z oblasti účetnictví a daní
(zejm. rezervy nebo časové rozlišení) přímo speciální úpravou danou zákonem o
zpětném odběru, příp. jeho prováděcími předpisy.
Pro využití obou výše zmíněných variant je nezbytnou podmínkou
nastavení konkrétních pravidel, která musí být naplněna, aby MŽP považovalo
zajištění rizik za dostačující. Zároveň musí na stanovení těchto pravidel
navazovat procesní pravidla spojená se zápisem, průběžnou kontrolou, nápravnými
opatřeními, příp. zánikem KS.
Existenci sběrné sítě (viz bod 2.7) v určeném rozsahu bude muset
doložit KS v rámci žádosti o vydání oprávnění včetně vazby na komunální systémy
nakládání s odpady. Součástí rozhodnutí bude případně podmínka splnění
parametrů projektu a vytvoření sítě v určitém časovém horizontu (např. jednoho
roku).
KS bude muset stanovit podmínky pro výrobce…