dnes je 4.10.2024

Input:

EMS jako průkaz kvality odpadového hospodářství

10.4.2009, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.4.3.7
EMS jako průkaz kvality odpadového hospodářství

Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů

Vymezení problému

V odpadovém hospodářství (dále též jen "OH“) České republiky podnikalo v roce 2007 asi 1 800 firem. Z tohoto počtu mělo asi 16 % jako hlavní podnikatelskou činnost zapsán obor Recyklace druhotných surovin (skupina 38.3 podle Klasifikace ekonomických činností CZ-NACE), obor Velkoobchod s odpadem a šrotem (skupina 46.7) 13 % a obor Odstraňování odpadních vod a odpadů, čištění města, sanační a ostatní činnosti (skupiny 37.0, 38.1, 38.2, 39.0) 71 %. Dalších asi 2 700 subjektů mělo některý z uvedených oborů zapsán jako vedlejší podnikatelskou činnost. V rozhodovací praxi úředníků na jednotlivých úrovních veřejné správy - například při výběrových řízeních - ale i v koncepčních činnostech zpracovatelů a realizátorů plánů odpadového hospodářství krajů a/nebo obcí a dalších původců, je při tomto počtu obtížné podrobně znát úroveň podnikání v té které firmě. Naprostá většina firem je jistě odpovědných, ale stejně jako ve všech oborech podnikání ani v OH výjimky nelze vyloučit.

Jednou z významných možností, jak lze snadněji rozlišit solidní a nesolidní společnosti podnikající v OH, a tak omezit možnost nesprávného jednání při nakládání s odpady, je písemné osvědčení ("certifikát“) kvality výkonu činnosti a služeb subjektů činných v oblasti odpadového hospodářství, vydané kvalifikovaným a k tomu zmocněným orgánem.

Opatření k předcházení vzniku odpadů, omezování jejich množství a nebezpečných vlastností (Nařízení vlády č. 197/2003 o Plánu odpadového hospodářství České republiky) považují za takový průkaz kvality především zavedení a certifikaci systémů environmentálního řízení ("podporovat všemi dostupnými prostředky zavedení systémů environmentálního řízení, především systém ISO, a Národní program zavedení systému řízení podniků a auditů z hlediska ochrany životního prostředí EMAS“). Podmínky a nástroje pro splnění cílů Plánu odpadového hospodářství ČR doporučují uzavírání dobrovolných dohod "za účelem zvyšování kvality výkonu činnosti subjektů OH s podporou aplikace norem řady ISO 14000 a kvality služeb v oblasti OH“.

Zavedení a certifikace EMS, popřípadě registrace v Programu EMAS, je významným pozitivním krokem organizace i z hlediska zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě, který v návaznosti na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí nabyl účinnosti 17. 8. 2008. Podle tohoto zákona musí provozovatelé předcházet hrozícím vybraným škodám na životním prostředí, způsobeným provozními činnostmi (podléhajícím mj. zákonu o odpadech, zákonu o nakládání s chemickými látkami apod.). Provozovatel musí provádět preventivní a nápravná opatření a nést náklady s nimi spojené. Výkon provozních činností bude s účinností od 1. 1. 2013 podmíněn finančním zajištěním (pojištěním) náhrady nákladů. Finanční zajištění však mj. nemusí prokazovat provozovatel, který je registrován v Programu EMAS nebo má zaveden systém environmentálního řízení certifikovaný podle ČSN EN ISO 14001:2005, případně prokazatelně zahájil činnosti k získání této registrace nebo certifikace.

Cílem kapitoly je proto poskytnout základní informaci o způsobech zavedení a provozu systémů environmentálního řízení organizace.

Vývoj a definice EMS

Kvalita životního prostředí se jako problém vyskytuje zhruba od začátku tzv. průmyslové revoluce; přesto ještě v první polovině dvacátého století byly oblaky dýmu z továrních komínů nebo rozsáhlé odvaly a skládky považovány za nevyhnutelný průvodní jev prosperující společnosti. Obrat přinesl začátek druhé poloviny minulého století. Rychle se zhoršující stav životního prostředí se stává přímým ohrožením trvalé existence mnohých rostlinných a živočišných společenství v ekosystému a stává se hrozbou i pro samotné lidstvo (příklad: lokalita Love Canal ve městě Niagara Falls ve státě New York, závod Union Carbide v Bhópálu).

Od počátku sedmdesátých let jsou ve vyspělých státech postupně přijímány přísné environmentální zákony, reagující především na nevyhovující čistotu ovzduší, vody a půdy ("command and control“) - nástroje normativní (administrativní); s nimi souvisí i nástup koncových technologií ("end-of-pipe“). Takové přístupy však mohou vést k neefektivním investicím a často znamenají pouze převádění problémů z jedné složky životního prostředí do druhé. Od začátku osmdesátých let se proto v politice životního prostředí začíná zdůrazňovat využití nástrojů a postupů ekonomické povahy (poplatky, daně, obchodovatelná povolení, využívání odpadů).

Mezníkem pro další rozvoj celospolečenských aktivit směřujících k udržení a zlepšování kvality životního prostředí se stává zpráva "Naše společná budoucnost“, připravená v r. 1987 pro Světovou komisi OSN pro životní prostředí a rozvoj. Zpráva pod vedením G. H. Brundtlandové poprvé definuje pojem udržitelného rozvoje ("udržitelný rozvoj je rozvoj, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by ohrožoval schopnost příštích generací naplnit jejich vlastní potřeby“) jako zdůraznění požadavku, aby lidské aktivity současnosti neomezovaly potřeby budoucnosti.

Reakcí na závěry zprávy je široký rozvoj dobrovolných nástrojů, obsahujících závazek plnit náročné cíle ochrany životního prostředí nad rámec povinných příkazů. Devadesátá léta jsou proto označována za nástup éry přechodu od opatření nápravných k opatřením preventivním. Mezi dobrovolné nástroje patří dobrovolné dohody a především zavádění systémů environmentálního managementu.

Podle definice české normy ČSN EN ISO 14001:2005 je systém environmentálního managementu "součást systému managementu organizace použitá k vytvoření a zavedení její environmentální politiky a řízení jejích environmentálních aspektů“.

Systém environmentálního managementu (Environmental Management System - EMS) je tedy jedním ze (sub)systémů vrcholového řízení podniku. Na rozdíl od většiny ostatních systémů, orientovaných na řízení organizace, ekonomické souvislosti nebo otázky spojené s řízením kvality výrobků, je EMS zaměřen především na řízení vlivu výroby a výrobků na životní prostředí a na dosažení a udržení souladu se zákonnými předpisy tento vliv usměrňujícími.

Základní prvky EMS

Základními prvky EMS jsou (s malými odchylkami podle použitého standardu):

  • Úvodní environmentální přezkoumání

    Cílem úvodního environmentálního přezkoumání je zvážit všechny environmentální aspekty (viz dále) související se současnou i minulou činností organizace, s plněním zákonných a dalších předpisů a norem, s účinností opatření uskutečněných k dosažení požadované environmentální kvality výroby a výrobků atd. Jsou zkoumány existující postupy řízení ochrany životního prostředí. Jsou hodnoceny emise do ovzduší a vody, nakládání s odpady, využívání vod, paliv, energií a přírodních zdrojů, zatěžování tepelnou energií, hlukem, zápachy, vibracemi a zářením, specifické vlivy na ekosystémy, vliv případných havárií apod.

  • Environmentální politika

    Environmentální politika je veřejně přístupné prohlášení vrcholového vedení organizace o jejích záměrech a zásadách, vztahujících se k jejímu působení na životní prostředí, které poskytuje rámec pro činnosti organizace a pro stanovení environmentálních cílů a cílových hodnot.

  • Environmentální cíle

    Environmentální cíle definované v environmentální politice by měly obsahovat závazky k trvalému zlepšování životního prostředí v určeném časovém období. Při jejich stanovení by vedení organizace mělo vzít v úvahu zákonné a jiné požadavky, technické, finanční a obchodní podmínky.

  • Environmentální cílové hodnoty

    Environmentální cílové hodnoty představují požadavky - pokud možno kvantifikované - které vycházejí z environmentálních cílů a které musejí být splněny, aby bylo těchto cílů dosaženo.

  • Environmentální aspekty

    Environmentální aspekt je prvek činnosti, výrobků nebo služeb organizace, který může ovlivňovat životní prostředí. Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postupy k identifikaci environmentálních aspektů, které může řídit, i aspektů, na které může mít vliv, a k určení těch aspektů, které mají nebo mohou mít významné dopady na životní prostředí. Při identifikaci aspektů jsou brány v úvahu zákonné předpisy, další podklady vztahující se k výrobní činnosti (obchodní podmínky, technické normy), požadavky orgánů státní správy, aktuální vědecké poznatky, ale i veřejné mínění týkající se činnosti podniku v místě působení. Registr environmentálních aspektů, případně uvedení priorit z něho vycházejících, je východiskem pro přípravu konkrétních programů ochrany životního prostředí.

  • Environmentální programy

    Programy konkretizují prostředky a časový rámec pro dosažení cílů a cílových hodnot. Jsou připravovány i pro zavádění nových technologií, výrobků či služeb.

  • Příručka a dokumentace EMS

    Příručka EMS je nástrojem k zavedení EMS a jedním ze základních dokumentů předkládaných při certifikaci (ověření) systému.

  • Interní audit EMS

    Předmětem interního auditu jsou všechny prvky EMS, zejména posouzení jeho technických, organizačních, právních a administrativních stránek (kontrola dokumentace, pohovory, prohlídka pracovišť) s cílem stanovit rozsah splnění kritérií auditu EMS stanovených organizací.

  • Environmentální prohlášení

    Účelem environmentálního prohlášení je poskytnout veřejnosti a dalším zúčastněným stranám informace o vlivu činnosti organizace na životní prostředí a o způsobech zlepšování tohoto vlivu. Je rovněž prostředkem pro přihlédnutí k zájmům zúčastněných stran.

Standardy pro zavádění EMS

Systémy environmentálního managementu jsou zpravidla navrhovány a rozvíjeny prostřednictvím dvou nejrozšířenějších způsobů:

podle mezinárodních norem ISO řady 14000, reprezentované v českém normalizačním prostředí především kmenovou normou ČSN EN ISO 14001:2005 "Systémy environmentálního managementu - Požadavky s návodem pro použití“

a/nebo (především v členských státech EU)

podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 z 19. 3. 2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS).

A. ISO 14000

Práce na normách řady ISO 14000 byly zahájeny pod gescí Mezinárodní komise pro standardizaci v r. 1992 a mají celosvětovou působnost. První z nich vstoupily v platnost v r. 1996. Z nich vycházely i odpovídající české normy ČSN EN ISO 14001 (a další) zavedené do českého normalizačního prostředí o rok později a běžně v podnikové praxi využívané. Od zavedení základní normy 14001 dosáhly EMS celosvětově značného rozšíření a masivního uplatnění v organizacích různých velikostí a oborů, ať už samostatně nebo v kombinaci nebo integraci s dalšími systémy (především systémem managementu jakosti a systémem managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). V r. 2004 byla schválena první revize normy ISO 14001, která v České republice vstoupila v platnost 15. května 2005 jako ČSN EN ISO 14001:2005.

B. Nařízení č. 761/2001

Nařízení o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí, známé pod zkratkou EMAS, vstoupilo v platnost v r. 1995. Po pěti letech byly Evropskou komisí vyhodnoceny zkušenosti s jeho uplatňováním a 27. 4. 2001 vstoupilo v platnost nové Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 z 19. 3. 2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí, které dále prohlubuje aktivity při ochraně životního prostředí.

Nařízení č. 761/2001 (dále též jen "Nařízení“) především rozšiřuje dobrovolnou účast v programu EMAS na všechny organizace s vlivem na životní prostředí a zavádí do systému další parametry, jejichž cílem je dále rozvíjet systém EMAS. Nařízení ukládá vládám členských států vytvořit podmínky pro účast organizací v Programu EMAS zejména zřízením systému pro akreditaci nezávislých environmentálních ověřovatelů a systému pro registraci organizací. Do právního prostředí České republiky byl Program EMAS uveden formou usnesení vlády ČR již v r. 1998 (č. 466/1998 o Národním programu zavedení systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí) a následným usnesením vlády ČR č. 651/2002, aktualizujícím Program na podmínky Nařízení č. 761/2001. Vstupem ČR do EU nabylo Nařízení platnost i u nás v plném rozsahu. V současné době je připravována revize Nařízení, která by měla vstoupit v platnost v roce 2010.

Některé rozdíly mezi oběma přístupy jsou uvedeny v tabulce č. 1.

Tabulka č.1: Rozdíly mezi standardy pro zavádění EMS

Oblast ISO 14001 Nařízení Rady č. 761/2001 - EMAS
působnost celosvětová členské země EU a některé další státy
platnost všechny typy organizací (průmysl, služby, státní správa) všechny organizace nebo jejich části s vlastní strukturou a správou
úvodní environmentální přezkoumání nevyžaduje, ale doporučuje přezkoumání stavu životního prostředí (povinné)
veřejné environmentální politika environmentální politika a prohlášení o stavu dokumenty životního prostředí
zakončení procesu certifikace ověření prohlášení o stavu životního prostředí
zakončení procesu zajišťuje (akreditovaný) certifikační orgán (akreditovaný) environmentální ověřovatel
četnost auditu nestanovena nejdéle tříletá
použití loga není (vyjma loga certifikačního orgánu po dohodě) použití loga EMAS

Partneři


Nahrávám...
Nahrávám...