Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Legislativa nanomateriálů v rámci EU, ochrana životního prostředí

8.8.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

14.9.4 Legislativa nanomateriálů v rámci EU, ochrana životního prostředí

prof. RNDr. Pavel Danihelka

Ochrana životního prostředí

Příslušné evropské právní předpisy pro životní prostředí se v tomto kontextu týkají zejména integrované prevence a omezování znečištění, ale také nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek podle směrnice 2012/18/EU (SEVESO III) o prevenci závažných havárií transponované jako zákon č. 224/2015 Sb. a také rámcové směrnice o vodě a řadě směrnic o odpadech.

Směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC – směrnice Rady 2008/1/ES o integrované prevenci a omezování znečištění; Úř. věst. L 24, 29. 1. 2008.) se v Evropě vztahuje přibližně na 52 000 zařízení průmyslového charakteru a vyžaduje, aby zařízení, jež spadají do její oblasti působnosti, byla provozována v souladu s povolením, včetně mezních hodnot emisí založených na uplatnění nejlepších dostupných technik.

Směrnice IPPC by mohla být využita v uvedených zařízeních i pro kontrolu dopadů nanomateriálů na životní prostředí tak, že tato hlediska budou v případě potřeby zohledněna při přípravě referenčního dokumentu Komise o nejlepších dostupných technikách (BAT). Co opět schází, je dostatečná vědomostní základna týkající se nebezpečných vlastností nanomateriálů.

Směrnice Seveso III (zákon č. 224/2015 Sb.) se použije na zařízení, ve kterých se uvedené nebezpečné látky (nebo látky určitých kategorií) nacházejí v množství přesahujícím určité prahové hodnoty uvedené v příloze této směrnice. Směrnice ukládá provozovatelům obecnou povinnost přijmout všechna nezbytná opatření k prevenci závažných havárií a omezení jejich následků pro člověka a životní prostředí. Pokud se zjistí, že některé nanomateriály představují nebezpečí závažné havárie, mohou být podle této směrnice zařazeny do některé z kategorií a mohou být pro ně stanoveny příslušné prahové hodnoty.

Rámcová směrnice o vodě (směrnice 2000/60/ES, Úř. věst. L 327, 22. 12. 2000) stanoví obecné zásady a celkový rámec pro zlepšení vodního prostředí, postupné snižování znečišťování prioritními látkami, odstranění emisí, vypouštění a úniků prioritních nebezpečných látek do vody. V roce 2001 byl stanoven seznam 33 prioritních látek (rozhodnutí č. 2455/2001/ES, Úř. věst. L 331, 15. 12. 2001). Nanomateriály by v závislosti na svých nebezpečných vlastnostech mohly být zahrnuty mezi prioritní látky. Komise by v těchto případech navrhla normy environmentální kvality. Pokud jde o podzemní vody, členské státy budou muset zavést normy jakosti pro znečišťující látky, které představují riziko, mezi něž by mohly být zahrnuty i nanomateriály.

Směrnice 2006/12/ES19 o odpadech stanoví obecný rámec a ukládá členským státům povinnost zajistit, aby zpracování odpadu nepříznivě neovlivňovalo zdraví a životní prostředí. Směrnice o nebezpečných odpadech (směrnice 91/689/EHS; Úř. věst. L 377, 31. 12. 1991) vymezuje, které odpady jsou nebezpečné, a stanoví pro ně přísnější pravidla. Nebezpečný odpad musí mít určité vlastnosti stanovené v příloze uvedené směrnice a musí být na evropském seznamu odpadů uveden jako nebezpečný.

Odpady obsahující nanomateriály by mohly být klasifikovány jako nebezpečné, jestliže má nanomateriál příslušné vlastnosti, které činí tento odpad nebezpečným. Byly přijaty zvláštní právní předpisy pro konkrétní toky odpadů, např. v případě elektrických a elektronických zařízení, vozidel s ukončenou životností, obalů a obalových materiálů, baterií a oxidu titaničitého, nebo pro specifické postupy zpracování odpadů, jako je spalování a skládky (směrnice 1999/31/ES; Úř. věst. L 182, 16. 7. 1999).

Stávající právní předpisy EU týkající se odpadů obsahují obecné požadavky na ochranu zdraví a životního prostředí při nakládání s odpady. Obsahují rovněž podmínky pro nakládání se specifickými odpadními látkami, které mohou obsahovat nanomateriály, ale na riziko spojené s nanomateriály se výslovně nevztahují. Pokud nastane potřeba stanovit specifičtější pravidla, lze navrhnout nebo provést vhodné opatření v rámci stávajících právních předpisů. Podobně i členské státy EU mohou takové kroky podniknout při provádění stávajících ustanovení v rámci vnitrostátních politik.

Provádění právních předpisů v rámci EU

Právní rámec ES se sice obecně vztahuje na nanomateriály, ale provádění právních předpisů je zapotřebí dále rozpracovat. Důležitými prvky jsou zkušební metody a metody posuzování rizika, které slouží jako základ pro provádění právních předpisů, správních rozhodnutí a povinností výrobců nebo zaměstnavatelů. V této chvíli není k dispozici žádný vědecký základ, který by umožnil plně porozumět všem vlastnostem a rizikům nanomateriálů. Bylo zveřejněno mnoho posudků, které identifikovaly „mezery ve znalostech”, z nichž asi nevýznamnější je stanovisko pracovní skupiny OECD pro úmyslně vyrobené nanomateriály (více podrobností lze najít v dokumentu http://www.oecd.org/department/0,3355,en_2649_37015404_1_1_1_1_1,00.html). Vědecký výbor EU pro vznikající a nově zjištěná zdravotní rizika (SCENIHR, viz http://ec.europa.eu/health/ph_risk/committees/04_scenihr/docs/scenihr_o_003b.pdf) a na evropské úrovni zřízený Vědecký výbor pro spotřební zboží (SCCP, viz http://ec.europa.eu/health/ph_risk/committees/04_sccp/docs/sccp_o_099.pdf) zdůraznily potřebu zdokonalení znalostní základny, zejména pokud jde o zkušební metody a metody posuzování rizika v souvislosti s nebezpečím a expozicí.

Obecně panuje v členských státech i na mezinárodní úrovni konsenzus v tom smyslu, že je nutný další výzkum. Pokud není znám úplný rozsah rizika, ale obavy jsou tak velké, že se považuje za nutné přijmout opatření k řízení rizik, což je v současnosti případ nanomateriálů, opatření musejí vycházet ze zásady předběžné opatrnosti.

Jak je specifikováno ve sdělení Komise COM(2000) 1 ze dne 2. února 2000, o zásadě předběžné opatrnosti, uplatnění této zásady nutně neznamená přijetí konečného aktu s právními důsledky. Lze použít širokou škálu kroků nebo opatření, například právně závazná opatření, zahájení vědeckých projektů nebo doporučení. Opatření přijatá v rámci zásady předběžné opatrnosti musejí být založena jednak na obecných zásadách řízení rizik, a proto musejí být mimo jiné přiměřená, nediskriminační a důsledná, a dále na srovnání přínosů a nákladů plynoucích z činnosti nebo nečinnosti a na zkoumání výsledků vědeckého vývoje. Vzhledem k výše uvedenému by se akce ES, pokud jde o řízení rizik za účelem splnění regulačních požadavků, měla zaměřit hlavně na níže popsané činnosti.

Zdokonalení znalostní základny a testovacích metod

Rozbor provedený v rámci Evropské unie, stejně tak jako obdobný rozbor provedený OECD ukazují, že je zapotřebí rychlého zdokonalení vědecké znalostní základny pro účely regulační činnosti. Výzkumné práce v Evropě probíhají jak na národní úrovni v jednotlivých členských zemích EU, tak na mezinárodní úrovni pod záštitou rámcových výzkumných programů v členských státech EU a ve Společném výzkumném středisku (Joint Research Centre v italském Ispra). Česká republika je zastoupena i v pracovní skupině k nanomateriálům v rámci OECD. Nutný je zejména další výzkum v oblastech, o které se opírá posouzení rizika a řízení rizik, jako jsou podle sdělení komise ES KOM(2008) 366 následující:

Měřicí metody, referenční materiály a metody charakterizace materiálů

  • Vývoj a validace spolehlivých metod pro stanovení relevantních vlastností nanočástic, jako je velikost, tvar, specifický povrch a jeho chemické složení, dále pak velikostní rozdělení částic, jejich fyzikálně-chemické a biologické parametry v různých matricích a za rozdílných podmínek;

  • referenční materiály (včetně certifikovaných) pro podpoření vývoje, validace a zajištění kvality metod charakterizace a expozičních testů;

  • fyzikálně-chemická charakterizace nanomateriálů s ohledem na velikost částic, charakteristiku povrchu, chemické látky na něm, náboj částic, procesy aglomerace a rozpadu aglomerátů včetně charakterizace kinetiky, rozpustnosti, charakterizace explozivních vlastností směsí nanočástic se vzduchem atd.;

  • výzkum zaměřený na vývoj jednotného systém názvosloví týkajícího se různých typů nanomateriálů.

Testovací metody a referenční materiály týkající se lidského zdraví, bezpečnosti a životního prostředí

  • Vytvoření přehledu a vyvinutí a ověření dalších potřebných standardizovaných testovacích metod testovacích postupů pro nanomateriály. Zvláštní pozornost by měla být věnována vývoji testovacích metod, které nevyužívají testy na zvířatech a srovnání testovacích metod in-vitro, in-vivo a in-silico a modelů pro testování nanomateriálů.

  • Vytvoření přehledu existujících a v případě potřeby vývoj a validace nových metod pro zjišťování škodlivých účinků nanomateriálů na lidské zdraví. Tyto metody by měly zahrnovat akutní a chronickou toxicitu (orální, inhalační a dermální), toxikokinetiku, schopnost způsobovat zhoubné bujení, mutagenní účinky a účinky na reprodukci.

  • Vytvoření přehledu existujících a v případě potřeby vývoj a validace nových metod pro zjišťování škodlivých účinků nanomateriálů na životní prostředí zahrnující ekotoxikologické testy, bioakumulaci, persistenci a jejich pravděpodobné dopady v životním prostředí.

Informace o expozici v průběhu celého životního cyklu nanomateriálů

  • Využívání nanomateriálů a jejich trhy. Je třeba získat a v aktuální podobě udržovat informační bázi o specifických nanomateriálech, jimž mohou být vystavováni lidé a životní prostředí, hlavně se zaměřením na ty materiály, u kterých je předpoklad výroby ve velkém množství nebo u nichž je předpoklad, že jim lidé a životní prostředí budou exponováni ve velké míře.

  • Zajistit vzorkování, měření a monitoring pro stanovení expozice a k dosažení možností verifikace jejího snižování ve vazbě na lidskou populaci a různé zranitelné biologické druhy. Vzorkovací, detekční a monitorovací techniky pro nanomateriály musejí být robustní, harmonizované a  polehlivé, a to i pro rutinní použití. Tyto metody musejí být také schopny rozlišit od pozadí do životního prostředí dodatečně vnesené uměle vyrobené nanomateriály.

  • Identifikovat průmyslové a další sektory, kde se vyrábějí nebo používají nanomateriály, jimž jsou exponováni zaměstnanci, a soustřeďovat informace o pravděpodobném počtu těch, kteří s nimi pracují nebo jsou vystaveni jejich účinkům. Také je třeba soustřeďovat informace o tom, jaké metody řízení rizik byly pro tyto případy identifikovány a nakolik jsou úspěšné.

Rozvoj metod hodnocení rizik

  • Zpracovat přehled existujících metod hodnocení rizik pro analýzu rizik v průběhu celého životního cyklu a zavést aplikaci a v případě potřeby zajistit nastavení nebo vývoj nových metod použitelných pro nanomateriály a jejich validaci;

  • vyřešení problémů souvisejících s hodnocením životního cyklu nanomateriálů včetně vývoje a validace nových metod;

  • zvládnout problematiku stanovení osudu nanočástic ve vzduchu, ve vodě, v půdě a v biotě, včetně aplikace, nastavení a ověření existujících modelů a v případě potřeby vyvinout nové metody a modely související s bezpečností.

Management rizik

Pro účely ochrany pracovníků je třeba stanovit efektivitu okruhu prostředků managementu rizik, jako jsou práce v uzavřeném prostoru, větrání, filtrační systémy používané ve ventilačních systémech, osobní ochranné pomůcky včetně osobních prostředků

 


 

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: