Metodický pokyn odboru odpadů ministerstva životního prostředí č. 9 k hodnocení vyluhovatelnosti odpadů

3.3.3.2

Metodický pokyn odboru odpadů ministerstva životního prostředí č. 9 k hodnocení vyluhovatelnosti odpadů

Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů

1 Předmluva

Ministerstvo životního prostředí, vědomo si požadavku na dosažení co nejvyšší shodnosti postupů používaných při stanovení vyluhovatelnosti odpadů, vydává tento metodický pokyn. Jeho vydáním končí platnost Metodického pokynu pro stanovení vyluhovatelnosti odpadů, který byl zveřejněn v příloze Zpravodaje MŽP, číslo 9 v září 1998 a vycházel z právní úpravy v souladu se zákonem č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

Metodický pokyn přináší podrobnosti navazující na ustanovení § 10 - 12 a zvláště na ustanovení přílohy č. 4 vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, vydané k provedení zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon). V metodickém pokynu jsou zohledněny a ujasněny i požadavky vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, týkající se hodnocení nebezpečných vlastností H13 a H14.

Metodický pokyn je vydáván s cílem sjednotit výklad některých ustanovení přílohy č. 4 citované vyhlášky a konkretizovat podrobnosti související s jejím praktickým uplatňováním.

V metodickém pokynu jsou blíže rozpracovány zejména postupy přípravy vodného výluhu odpadů a požadavky na jejich dokumentování. Uvedený postup není dosud v ČR normalizován.

Mimo zkušeností získaných při aplikaci metodického pokynu, jenž je tímto metodickým pokynem nahrazován, byla při jeho přípravě zohledněna vybraná ustanovení návrhu normy prEN 12457 z roku 1999.

2 Úvod

Metodický pokyn obsahuje podrobnosti k vybraným ustanovením obecně závazných předpisů citovaných v předmluvě.

2.1 Oblast použití

Metodický pokyn je určen pracovníkům správních úřadů, pracovníkům laboratoří, osobám pověřeným k hodnocení nebezpečných vlastností odpadu a rovněž osobám, jejichž pracovní náplň a rozhodování je ovlivňováno ustanoveními zákona a předpisů vydaných k jeho provedení.

Využití pokynu je doporučeno zejména při:

• laboratorních postupech přípravy vodného výluhu odpadů,

• stanovení tříd vyluhovatelnosti k posuzování odpadů z hlediska naplnění kritérií stanovených pro jejich odstraňování uložením na skládky odpadů nebo pro jejich využívání do rekultivační vrstvy skládek nebo umístěním do podzemních prostor a na povrch terénu v souladu s požadavky vyhlášky č. 383/2001 Sb.,

• hodnocení nebezpečných vlastností odpadů H13 a H14 v souladu s požadavky vyhlášky č. 376/2001 Sb.,

• posuzování správnosti postupů pro získání vodného výluhu odpadu a stanovení třídy vyluhovatelnosti nebo hodnocení nebezpečných vlastností odpadů H13 a H14, včetně obsahu příslušné dokumentace,

• při odběrech vzorků odpadů

Metodický pokyn je platný pro zjišťování vyluhovatelnosti pevných odpadů, u nichž je nutné rozhodnout o jejich přijatelnosti na jednotlivé skupiny skládek a/nebo o přítomnosti nebezpečné vlastnosti H13 a H14.

Metodický pokyn nelze využívat pro zjišťování výluhových tříd odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky všech skupin v souladu s přílohou č. 8 k vyhlášce č. 383/2001 Sb., a zejména pro:

• kapalné odpady,

• kaly, které sedimentací uvolňují kapalnou fázi,

• pro odpady, které neuvolňují při přípravě výluhu dostatečné množství kapalné fáze pro požadované analýzy (např. gelující látky),

• odpady, z nichž nelze připravit reprezentativní analytický vzorek pro přípravu výluhu (§ 11, odst. 5, písm. b) vyhlášky č. 383/2001 Sb.).

Pro hodnocení nebezpečných vlastností H13 a H14 se kapalný odpad, pokud jeho základní složkou je voda, považuje za výluh připravený k analytickým zkouškám nebo k ekotoxikologickému testování. V případě, že jde o jinou kapalinu, než je voda, postupuje se v souladu s požadavky zvláštního předpisu (zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a přípravcích, ve znění pozdějších předpisů).

Kapalný odpad je nutné hodnotit podle kritérií platných pro odpady. V případě, že se nebezpečné vlastnosti H13 a H14 posuzují u kalu, který uvolňuje kapalnou fázi, hodnotí se postupem stanoveným pro hodnocení nebezpečných vlastností kapalná i pevná fáze samostatně. Pro vyloučení nebezpečné vlastnosti u dotčeného odpadu je nutné vyloučit nebezpečnou vlastnost u kapalné i pevné fáze.

V případě pochybností o možnosti odebrat reprezentativní vzorek pro přípravu výluhu rozhodne o této skutečnosti osoba oprávněná k odběru vzorků odpadů vždy ve spolupráci s analytickou laboratoří.

Pokud není možno použít postup pro přípravu výluhu podle tohoto metodického pokynu, stanoví postup přípravy výluhu (pro hodnocení nebezpečných vlastností H13 a H14) analytická laboratoř ve spolupráci s osobou pověřenou k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů podle § 7 odst. 2 zákona. Tyto skutečnosti musí být uvedeny v příslušném Protokolu o zkoušce.

2.2 Použité podklady

2.2.1 Související právní předpisy

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů).

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).

2.2.2 Související technické normy

Mimo normy citované v souvisejících právních předpisech jde zejména o normy

ČSN 018003 Zásady pro bezpečnou práci v chemických laboratořích.

ČSN 015110 Vzorkování materiálů. Základní ustanovení.

ČSN 838001 Názvosloví odpadů.

ČSN ISO 3696 Jakost vody pro analytické účely. Specifikace a zkušební metody.

ČSN ISO 11465 Kvalita půdy. Stanovení hmotnostního podílu sušiny a hmotnostní vlhkosti půdy. Gravimetrická metoda.

ČSN EN ISO 5667-3 Jakost vod. Odběr vzorků. Část 3: Pokyny pro konzervaci vzorků a manipulaci s nimi.

2.2.3 Ostatní

Metodický pokyn pro stanovení vyluhovatelnosti odpadů. Příloha Zpravodaje MŽP, číslo 9, září 1998.

Metodický návod k ekotoxikologickému testování vodných výluhů připravených z odpadů. Zpravodaj MŽP, číslo 12, Praha 1998.

Metodický pokyn Ministerstva životního prostředí Vzorkování odpadů. Věstník MŽP, ročník XI, částka 5, květen 2001.

Kvalimetrie IV. Zásady správného odběru vzorků pro analýzy životního prostředí. EURACHEM-ČR, Praha 1995.

Kvalimetrie XI. Stanovení nejistoty analytického měření. EURACHEM-ČR, Praha 2001.

2.3 Termíny, definice a zkratky

Termíny a jejich definice používané pro účely tohoto metodického pokynu jsou převzaty ze souvisejících právních předpisů a technických norem. Pro potřeby metodického pokynu jsou některé z nich blíže vysvětleny a jejich výběr byl doplněn.

Vodný výluh - výluh, který byl připraven ze vzorku odpadu podle stanoveného postupu vyluhování odpadů ve vodě (získaný při zkoušce vyluhovatelnosti vodou). Postup přípravy vodného výluhu je podrobně upraven tímto pokynem.

Výluhové třídy - třídy vyluhovatelnosti odpadů vodou, tj. množiny limitních hodnot ukazatelů vybraných chemických látek (škodlivin) uvolněných do prvního vodného výluhu. Limitní hodnoty představují nejvyšší přípustné hodnoty koncentrací těchto látek pro jednotlivé třídy vyluhovatelnosti (s výjimkou ekotoxicity, která naopak představuje nejnižší přípustnou hodnotu).

První vodný výluh - výluh, který byl připraven ze vzorku pevného odpadu (analytického vzorku) podle stanoveného postupu vyluhování odpadu ve vodě, přičemž příslušný vzorek odpadu je podroben tomuto postupu poprvé.

Poměr kapalné fáze (liquidus) : pevné fázi (solidus) (L/S) - poměr celkového množství vody L [l], která slouží při přípravě vodného výluhu jako rozpouštědlo, k celkovému množství vzorku odpadu S [kg sušiny], který je podrobován účinkům vody. Navážka vzorku odpadu je přepočtena na sušinu při 105 °C. Do množství vody L je započítána vlhkost vzorku odpadu stanovená jako ztráta sušením. Pro potřeby přípravy vodného výluhu je L/S předepsán 10/1 [l]/[kg].

Pevný odpad - odpad, který si jako celek a nebo jako jeho jednotlivé části (např. pevný sypký odpad) uchovává svůj tvar a objem za normálních atmosférických podmínek.

Kapalný odpad - odpad ve skupenství kapalném, který za normálních atmosférických podmínek po umístění do nádoby vytvoří hladinu a po opuštění nádoby si nezachová tvar nádoby (přičemž nejde o pevný sypký odpad).

Kal - směs kapalin a pevných částic (směs kapalných a pevných odpadů oddělených z různých typů kapalin jako výsledek přírodních nebo umělých procesů). V případě pochybností, zda kal sedimentací uvolňuje kapalnou fázi, se postupuje podle následujícího návodu: Kal se umístí do skleněné válcovité nádoby o průměru větším než 30 mm (např. odměrný válec) tak, že jeho vrstva v nádobě je vyšší než 10 cm. Nádoba se ponechá stát otevřená při teplotě okolí 5 - 25 °C a tlaku odpovídajícím atmosférickému tlaku po dobu jedné hodiny. Pokud za popsaných podmínek dojde k vizuálně sledovatelnému oddělení kapalné a pevné fáze v nádobě, je kal považován za odpad, který sedimentací uvolňuje kapalnou fázi.

Pověřená osoba - právnická osoba nebo fyzická osoba pověřená Ministerstvem životního prostředí nebo Ministerstvem zdravotnictví k hodnocení příslušných nebezpečných vlastností odpadů. Pověřená osoba je osobou oprávněnou k odběru vzorků odpadu pro hodnocení jejich nebezpečných vlastností (viz § 5, odst. 4 vyhlášky č. 376/2001 Sb.).

Osoba oprávněná k odběru vzorků odpadů

• odstraňovaných uložením na skládky odpadů a/nebo využívaných při rekultivaci skládek nebo umístěním do podzemních prostor a na povrch terénu - osoba, která splňuje požadavek přílohy č. 4 k vyhlášce č. 383/2001 Sb., je osobou proškolenou a přezkoušenou k odběru vzorků odpadů,

• pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů - osoba, která splňuje požadavek § 5, odst. 4 vyhlášky č. 376/2001 Sb., je osobou, která absolvovala školení pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, jehož náplň schválilo Ministerstvo životního prostředí nebo Ministerstvo zdravotnictví.

Laboratorní vzorek - reprezentativní vzorek odpadu o hmotnosti nejméně 2 kg, odebraný osobou oprávněnou k odběru vzorků odpadů a dodaný do laboratoře spolu s příslušným Protokolem o odběru vzorku odpadu (viz příloha č. 5 vyhlášky č. 376/2001 Sb.)

Zkušební vzorek - vzorek připravený z laboratorního vzorku stanovenými postupy na předepsanou zrnitost (např. sušením, drcením, sítováním), ze kterého se dále odebírají analytické vzorky.

Analytický vzorek - vzorek odebraný ze zkušebního vzorku a určený pro přípravu vodného výluhu nebo k dalším laboratorním postupům.

Podíl sušiny ve vzorku (DR) - poměr hmotnosti analytického vzorku odpadu vysušeného při 105 °C ku hmotnosti téhož analytického vzorku odpadu před vysušením (ve stavu zkušebního vzorku), uvádí se v procentech.

Voda - pro potřeby metodického pokynu jde o destilovanou, demineralizovanou nebo deionizovanou vodu odpovídající 3. stupni jakosti podle ČSN ISO 3696 (5 < pH < 7,5), o konduktivitě < 0,5 mS/m.

Nejistota - pro potřeby tohoto metodického pokynu se rozumí rozšířená nejistota, zahrnuje příspěvek nejistoty analytického měření a příspěvek nejistoty přípravy výluhu.

3 Příprava vodného výluhu

3.1 Podstata zkoušky

Prvním krokem přípravy vodného výluhu je ověření vlastností odpadu ve vztahu k omezením platným pro použití tohoto metodického pokynu (viz část 2.1).

Následně je vzorek pevného odpadu (analytický vzorek o zrnitosti menší než 4 mm) za definovaných podmínek vyluhován vodou. Postup je založen na předpokladu, že se v průběhu zkoušky dosáhne úplné nebo přibližné rovnováhy mezi ve vodě rozpuštěnou a pevnou fází jednotlivých složek obsažených v odpadu. Pevná fáze (nerozpuštěné složky) je následně odstraněna filtrací. S filtrátem se dále zachází jako se vzorkem vody (podle ČSN EN ISO 5667-3) a sledované ukazatele se stanovují metodami uvedenými v příloze č. 5 vyhlášky č. 383/2001 Sb.

3.2 Přístroje a pomůcky

Obvyklé laboratorní vybavení a dále:

Třepačka - zajišťující plynulé otáčení vzorkovnice s vodou a analytickým vzorkem způsobem "hlava - pata" rychlostí 5 až 10 otáček za minutu.

Filtrační zařízení - umožňující použití inertních membránových filtrů o střední velikostí pórů 0,45 µm (pro ekotoxikologické testy 5 µm). Lze použít podtlakové nebo přetlakové zařízení (pro analýzu těkavých látek se dává přednost přetlakovému zařízení).

Drtič vzorků - nelze-li použít misku s tloučkem, je vhodný např. čelisťový drtič nebo řezací zařízení. Materiál čelistí musí být volen tak, aby jeho otěr neovlivnil stanovení dotčených ukazatelů.

Sítovací zařízení - se sítem (-y) z inertního materiálu s velikostí ok 4 mm.

Odstředivka - zajišťující zpracování vzorku s využitím odstředivé síly 3 000 - 4 000 g.

Dělič vzorků - pro dělení zkušebního vzorku na duplicitní analytické vzorky.

Laboratorní sušárna - s nastavitelnou teplotou (35 až 105 ± 5 °C).

Vzorkovnice - materiál sklo, plast, v souladu s ČSN EN ISO 5667-3.

3.3 Schéma postupu přípravy vodného výluhu

Schéma postupu přípravy výluhu je uvedeno v příloze č. 1 tohoto metodického pokynu.

3.4 Předběžná úprava vzorku

Zjistí se hmotnost laboratorního vzorku. V případě vzorku s částicemi většími než 4 mm se celý laboratorní vzorek proseje sítem. V případě, že se laboratorní vzorek musí pro umožnění sítování sušit, nesmí teplota sušícího vzduchu (respektive upravovaného vzorku) překročit 40 #C. Pokud zbytek na sítě (nadsítná frakce) činí více než 5 % hmotnosti laboratorního vzorku, rozdrtí se a znovu proseje. Pokud je zbytek na sítě menší než uvedených 5 %, odstraní se a do dalšího postupu již nevstupuje. Velikost zbytku na sítě se zaznamenává do příslušné dokumentace. Jakékoliv způsoby mletí vzorku jsou nepřípustné. Pružné a plastické odpady (např. vláknité odpady, pryž a plasty) mohou být drceny po kryogenní úpravě. Obtížně drtitelný a nedrtitelný odpad (např. kovové součásti jako matice, šrouby) se z dalšího procesu odstraní a v příslušné dokumentaci se zaznamená jeho druh a hmotnost. Použitý postup úpravy zrnitosti musí být dokumentován zápisem v příslušné dokumentaci. Zkušební vzorek se připraví homogenizací všech postupně získávaných podsítných podílů. Výsledkem úpravy laboratorního vzorku je získání zkušebního vzorku.

3.5 Postup přípravy vodného výluhu

Výluh se připravuje z analytického vzorku odpadu. Vlastní přípravě výluhu předchází stanovení podílu sušiny (DR) v samostatném analytickém vzorku. Do příslušné vzorkovnice se naváží takové množství analytického vzorku, aby po doplnění vody byl ve vzorkovnici poměr vody a pevné fáze odpadu (v přepočtu na vysušený vzorek) L/S 10/1. Kvalita kapalné fáze obsažené v odpadu se nezjišťuje a má se za to, že odpovídá vodě. Vzorkovnice se po naplnění vzorkem a vodou uzavře a umístí do třepačky.

3.5.1 Stanovení podílu sušiny a hmotnosti analytického vzorku

Stanovení podílu sušiny v analytickém vzorku se musí provádět při teplotě 105 + 5 °C v souladu s postupy podle ČSN ISO 11465 a podíl sušiny v analytickém vzorku se vypočte z rovnice (1):

(1)

Příklad:

Pro přípravu cca 1 litru vodného výluhu se ze zkušebního vzorku připraví analytický vzorek o celkové hmotnosti M vypočtené podle rovnice (2), obsahující 0,1 kg ± 0,005 kg sušiny M_T (váženo s přesností 0,0001 kg).

(2)

Příklad

Příklady vypočtených hodnot jsou uvedeny v příloze č. 2 tohoto metodického pokynu.

3.5.2 Vyluhování odpadu vodou (příprava cca 1 l výluhu)

Teplota vody použité pro přípravu výluhu musí být po celou dobu vyluhování udržována mezi 15 až 25 °C.

Analytický vzorek o hmotnosti M odpovídající hmotnosti sušiny M_T = 0,100 kg (podle rovnice (2)) se vloží do vzorkovnice a přidá se k němu takové množství vody L_A, vypočtené podle rovnice (3), aby poměr L/S byl 10/1. Celkové množství vody L je součtem přídavku vody L_A a vlhkosti obsažené ve vzorku odpadu. Množství vody L_A se dávkuje s přesností ± 5 % objemových z celkového množství L_A.

(3)

Příklad

Uzavřená vzorkovnice se upne do třepačky. Vyluhování se provádí při plynulém otáčení nádoby se vzorkem a vodou způsobem "hlava - pata" rychlostí 5 - 10 otáček za minutu po dobu 24 hodin ± 0,5 hodiny.

3.5.3 Oddělení kapalné a pevné fáze

Po ukončení otáčivého pohybu vzorkovnice v třepačce se její obsah nechá sedimentovat po dobu 15 minut (± 5 minut). Následně se vodný výluh slije a pokud je to třeba, upraví se odstředěním a předběžnou filtrací přes filtr s větší porózitou (např. papírový filtr) tak, aby mohl být výluh přefiltrován přes membránový filtr o velikosti pórů 0,45 um. Způsob oddělení pevných látek z výluhu se dokumentuje zápisem v příslušné dokumentaci.

Pro ekotoxikologické testy se výluh filtruje přes papírové filtry o střední velikosti pórů 5 µm.

Po filtraci není dovoleno promývání filtrů vodou nebo jinými rozpouštědly, které by následně vstupovaly do filtrátu.

U získaného výluhu se změří jeho celkový objem V_E. Stanovení ukazatelů konduktivity a pH se provádí neprodleně po získání výluhu. Zjištěné hodnoty uvedených ukazatelů se zaznamenají do příslušné dokumentace.

Výluh se rozdělí na odpovídající počet dílčích analytických vzorků pro příslušné chemické analýzy a s nimi se dále nakládá podle ČSN ISO 5667-3.

3.6 Analýza výluhu a vyjadřování výsledků

Výluhy se analyzují doporučenými metodami pro analýzu vody, které jsou uvedeny v příloze č. 5 k vyhlášce č. 383/2001 Sb.

Na vodný výluh je při jeho analýze nahlíženo jako na vzorek vody a je nadále podroben postupům zkoušek v…