Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Návrh na revizi směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (RED II)

18.4.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.2.3.1
Návrh na revizi směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (RED II)

Ing. Rostislav Krejcar, Ph.D.

Součástí tzv. podzimního balíčku s názvem Čistá energie pro všechny Evropany (Clean Energy Transition) je kromě dalších dokumentů také návrh na úpravu platné směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Návrh, pro který se v bruselském slangu vžila zkratka RED II (Renewable Energy Directive for the period after 2020), se zabývá výhledem podpory obnovitelných zdrojů energie po roce 2020, a to samozřejmě na úrovni Evropské unie.

Závazný unijní cíl do roku 2030, společný fond na podporu OZE

Zatímco současný princip směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů je založen na stanovení tzv. národních cílů v oblasti OZE, návrh na úpravu směrnice hovoří o společném závazném cíli EU – podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie do roku 2030 v minimální výši 27 %. Jinými slovy jednotlivé členské státy budou motivovány k naplnění společného cíle vlastním stanovením podílu a jeho sdělením Evropské komisi v rámci tzv. Integrovaných národních energeticko-klimatických plánů, zpracovávaných každých 10 let, což je oproti současné situaci, kdy Evropská komise stanovila závazné cíle jednotlivým členským zemím do roku 2020, převratná novinka. Na druhou stranu v případě, že Komise při hodnocení Integrovaného národního plánu pro energie a klima v budoucnu zjistí, že kolektivní cíle nejsou naplňovány nebo že není dodržován základní limit, budou muset členské státy přispívat do společného fondu na podporu projektů OZE. Bohužel však v návrhu není konkrétně specifikován princip naplňování společného fondu, což může podle mých zkušeností vyvolat buď tlak na přesné definování principu plateb do fondu ze strany členských států, nebo značnou nevoli ohledně celého principu společného fondu.

Podpora tržních mechanismů podpory OZE

Obecně lze konstatovat, že Evropská komise pokračuje ve svém trendu maximálně uplatňovat tržní přístupy a minimalizovat regulatorní zásahy do trhu, které jej pouze pokřivují. Pokřivení trhu EU vidí v rámci balíčku Čistá energie pro všechny Evropany nejen v případě trhu s elektřinou a plynem, ale také právě u obnovitelných zdrojů energie. Režimy podpory pro elektřinu z obnovitelných zdrojů musejí být navrženy tak, aby nedocházelo ke zbytečnému pokřivení trhů s elektřinou a výrobci zohledňovali aktuální poptávku a nabídku elektřiny a také případná technická omezení provozovatelů přenosových a  distribučních soustav. Členské státy by měly zajistit, aby podpora obnovitelných zdrojů energie byla investorům poskytována transparentním, soutěžním, nediskriminačním a nákladově efektivním způsobem. Zejména poslední bod, tedy nákladově efektivní způsob podpory, je vhodné okomentovat v širších souvislostech, neboť přes neoddiskutovatelnou společenskou potřebu výstavby nových obnovitelných zdrojů a zejména přetrvávající dlouhodobé důvody jejich podpory ze strany EU (viz Podpora obnovitelných zdrojů z pohledu EU) si je nutné uvědomit i negativní dopady této podpory do cen pro konečné zákazníky. Jinými slovy je nutné vyhodnotit, do jaké výše podílu energie z OZE je ekonomicky efektivní obnovitelné zdroje ještě podporovat tak, aby náklady související s jejich podporou byly ve vztahu k životnímu prostředí vynaloženy účelně. Příkladem může být stále rostoucí podíl výroby energie z OZE v Německu, kde bohužel zvyšující se podpora obnovitelných zdrojů energie nemá odpovídající dopad na pokles skleníkových plynů, což vyplývá např. z  analýzy kalifornské organizace Environmental Progress.

Finanční podpora, stabilita, předvídatelnost pro investory

Jak již bylo uvedeno, Evropská komise umožňuje k dosažení kolektivního cíle využít členským státům režimy podpory založené na tržních principech. U otázky finanční podpory je rovněž nutné zmínit snahu Evropské komise o zajištění stability a předvídatelnosti pro investory. Za tímto účelem návrh směrnice uvádí povinnost pravidelného vyhodnocování efektivity podpory, a to každé 4 roky. Výstupy z tohoto hodnocení musejí členské státy využít při změnách či nastavení nových schémat podpory. V praxi si lze toto ustanovení také vyložit tak, že se systém podpory v dané členské zemi může za 4 roky zcela změnit (např. může být zrušena podpora formou výkupních cen apod.). Dále musejí členské státy stanovit dlouhodobý časový harmonogram týkající se podpory na alespoň následující 3 roky, což je zcela jistě dobrá zpráva pro investory, kteří zejména v České republice mají zkušenost s náhlým a úplným zastavením podpory nových projektů na výstavbu obnovitelných zdrojů energie. Na druhou stranu návrh směrnice počítá s vyškrtnutím téměř celého znění stávajícího článku 16 směrnice 2009/28/ES. Ten se týká přístupu obnovitelných zdrojů energie k elektrizační soustavě a jejich přednostního výkupu. Princip přednostního přístupu k síti a výkupu je všeobecně považován za klíčový element, který doposud vedl k rozvoji sektoru obnovitelných zdrojů. Bohužel právo přednostního připojení k elektrizační soustavě není v novelizovaných předpisech řešeno vůbec.

Jednotné koordinační kontaktní místo

I přes snahu maximálního uplatnění tržních principů podpory obnovitelných zdrojů energie se v návrhu směrnice objevují prvky, které mohou vést spíše opačným směrem. Tím lze označit např. tzv. jednotné koordinační kontaktní centrum. Návrh zavádí povinnost pro členské státy ustanovit jedno nebo více správních kontaktních míst, která budou koordinovat celý povolovací proces týkající se zajištění povolení k výstavbě a provozu výroben z OZE. Koordinační centrum musí poskytovat příslušnému žadateli všechny relevantní informace související s výstavbou OZE. Návrh směrnice rovněž hovoří o vydávání manuálu pro žadatele, který definuje postupy povolovacího procesu. V souvislosti s koordinačním centrem návrh směrnice rovněž definuje maximální dobu pro povolovací proces výstavby nového obnovitelného zdroje na max. 3 roky, u rekonstrukcí (tzv. repowering) je tato lhůta 1 rok. Zavedením jednotného koordinačního kontaktního místa lze očekávat nárůst administrativní zátěže, a to zejména pokud by zároveň došlo k převzetí kompetencí současných správních úřadů. V případě, že se bude jednat pouze o koordinační centrum a nikoli o nový správní úřad pro OZE, bude se jednat o pozitivní krok pro žadatele. Otázkou zůstává efektivita vynaložených nákladů na vznik a provoz tohoto centra.

Zjednodušená oznamovací povinnost pro připojení OZE k síti

Demonstračním projektům a instalacím s elektrickým výkonem menším než 50 kW návrh směrnice ukládá povinnost umožnit připojení do sítě na základě pouhého podání oznámení provozovateli distribučních sítí. U rekonstrukcí dané ustanovení platí, pokud se neočekávají významné negativní environmentální nebo sociální dopady, o kterých rozhoduje jednotné koordinační kontaktní místo. Koordinační místo musí rozhodnout do šesti měsíců od přijetí oznámení o tom, zda zjednodušené oznámení postačuje. V tomto případě je povolení vydáno automaticky. Ustanovení bude s velkou pravděpodobností vítáno členskými státy, podle mého názoru však ještě proběhne diskuse ohledně nastavené hranice 50 kW. Za zmínku stojí především stávající hranice 10 kW v ČR, která je zakotvena v § 3 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. Výrobny do 10 kW nemusejí v ČR

 


 

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: