Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Novela zákona č. 258/2000 Sb. o veřejném zdraví

4.3.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

13.2 Novela zákona č. 258/2000 Sb. o veřejném zdraví

MUDr. Marie Adámková

Důvody k novele zákona

Důvodem novelizace zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů zákonem č. 267/2015 Sb., byla potřeba harmonizovat tuto oblast s aktuálním stavem legislativy EU.

Jednou z částí, která již vyžadovala aktualizaci, je část Ochrana zdraví při práci a Nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi, v souvislosti s nabytím účinnosti nařízení (ES) 1272/2008 CLP.

Návrh novelizace zákona byl však projednáván delší dobu, vzhledem k nutnosti upřesnit některé formulace, jež se však netýkaly oblasti chemických látek. Vzhledem k časovému posunu nebylo možné již reagovat na nabytí účinnosti nařízení (ES) CLP, a proto došlo k některým odchylkám ve znění obou předpisů. V dalším období bude zpracovatel zákona tuto situaci řešit. V následujícím textu jsme pro přehlednost použili správnou klasifikaci podle nařízení (ES) 1272/2008 CLP.

V praxi je nutné vždy upřednostnit znění přímo účinné právní úpravy, tj. nařízení (ES) 1272/2008 CLP, které je v plném rozsahu (pro chemické látky i směsi) účinné od 1. června 2015.

 

 

Působnost zákona

V následujícím textu vybíráme ze zákona pouze ty části, jež se dotýkají ochrany zdraví zaměstnanců a nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi.

Zákon o ochraně veřejného zdraví upravuje:

  • práva a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví;

  • soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví, jejich působnost a pravomoc;

  • úkoly dalších orgánů veřejné správy v oblastech ochrany a podpory veřejného zdraví a hodnocení a snižování hluku z hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí.

Pro porozumění ustanovením zákona a jejich jednoznačnému výkladu je nutné definovat pojmy, se kterými dále pracuje. Jde o následující pojmy:

  • Veřejné zdraví je zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Tento zdravotní stav je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života.

  • Ochrana veřejného zdraví je souhrn činností a opatření k vytváření a ochraně zdravých životních a pracovních podmínek a zabránění šíření infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění, ohrožení zdraví v souvislosti s vykonávanou prací, vzniku nemocí souvisejících s prací a jiných významných poruch zdraví a dozoru nad jejich zachováním.

  • Ohrožení veřejného zdraví je stav, při kterém jsou obyvatelstvo nebo jeho skupiny vystaveny nebezpečí, z něhož míra zátěže rizikovými faktory přírodních, životních nebo pracovních podmínek překračuje obecně přijatelnou úroveň a představuje významné riziko poškození zdraví.

  • Podpora veřejného zdraví je souhrn činností pomáhajících fyzickým osobám zachovat a zlepšovat své zdraví a zvyšovat kontrolu nad faktory ovlivňujícími zdraví. Zahrnuje činnosti k zajištění sociálních, ekonomických a environmentálních podmínek pro rozvoj individuálního i veřejného zdraví, zdravotního stavu a zdravého životního stylu.

  • Hodnocení zdravotních rizik je posouzení míry závažnosti zátěže populace vystavené rizikovým faktorům životních a pracovních podmínek a způsobu života. Podkladem pro hodnocení zdravotního rizika je kvalitativní a kvantitativní odhad rizika. Výsledek hodnocení zdravotního rizika je podkladem pro řízení zdravotních rizik, kterým se rozumí rozhodovací proces s cílem snížit zdravotní rizika. Hodnocení rizik na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a povinnosti zaměstnavatele v prevenci rizik pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci stanoví zákoník práce nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů.

  • Mladistvý je fyzická osoba, která dovršila patnáctý rok a nepřekročila osmnáctý rok svého věku.

  • Uvedení výrobku (ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky) na trh se rozumí okamžik, kdy je výrobek na trhu EU poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé převedena vlastnická práva. Za uvedené na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní potřeby při vlastním podnikání výrobců nebo dovozců.

  • Výrobce je osoba, jež vyrábí výrobek nebo i jen navrhla či objednala výrobek, který hodlá uvést na trh nebo do oběhu (podle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích) pod svým jménem, ale i osoba, která jako výrobce uvede na výrobku svou obchodní firmu, název nebo jméno a příjmení fyzické osoby, ochrannou známku nebo jiný rozlišovací znak, nebo osoba, která výrobek upraví za účelem jeho uvedení na trh nebo do oběhu.

  • Dovozce je osoba, jež uvede na trh nebo do oběhu výrobek z jiného než členského státu EU nebo uvedení takového výrobku na trh nebo do oběhu zprostředkuje.

 

 

Ochrana zdraví při práci

Kategorizace prací

Podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví se práce zařazují do čtyř kategorií. Kritéria, faktory a limity pro zařazení prací do kategorií stanoví prováděcí předpis, hodnocení rizika a minimální ochranná opatření stanoví zákoník prácenařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Do kategorie se nezařazují práce prováděné na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok.

O zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Žádost předkládá osoba, jež zaměstnává fyzické osoby v pracovněprávních nebo obdobných pracovních vztazích do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu prací.

Práce do druhé kategorie zařazuje zaměstnavatel 30 kalendářních dnů ode dne zahájení jejich výkonu, změny podmínek odůvodňující zařazení práce do druhé kategorie, nebo do 10 dnů ode dne vykonatelnosti rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví.

Ostatní práce na pracovištích zaměstnavatele, které nebyly takto zařazeny, se považují za práce kategorie první.

Zaměstnavatel v žádosti o zařazení práce do kategorie uvede:

  • označení práce;

  • název a umístění pracoviště, kde je daná práce vykonávána;

  • výsledky hodnocení expozice fyzických osob vykonávajících danou práci jednotlivým rozhodujícím faktorům pracovních podmínek v charakteristické směně včetně doby trvání této expozice;

  • délku směny, u vícesměnného provozu režim střídání směn;

  • návrh kategorie, do které má být práce zařazena;

  • počet zaměstnanců vykonávajících danou práci, z toho počet žen;

  • opatření přijatá k ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících danou práci a připojí k žádosti protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek.

 

Zaměstnavatel je povinen neprodleně oznámit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví práce, které zařadil do druhé kategorie, a údaje rozhodné pro toto zařazení a současně předložit protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek.

§ 37 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., se novelou upřesňuje, že v žádosti zaměstnavatele o zařazení práce do kategorie musí být kromě výsledků hodnocení expozice fyzických osob jednotlivým rozhodujícím faktorům pracovních podmínek v charakteristické směně dále uvedena i doba trvání této expozice.

Vzhledem k tomu, že kategorizace prací se opírá o měření a vyšetření rizikových faktorů pracovních podmínek, je zřejmé, že v návrhu na zařazení práce do kategorie třetí nebo čtvrté, tj. kategorií rizikových, musejí být doloženy i protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek.

Podkladem pro zařazení prací do kategorie druhé je hodnocení rizik pracovních podmínek, které vychází z laboratorního měření nebo vyšetření rizikových faktorů. Přesto vznikají ze strany zaměstnavatelů pochybnosti o tom, zda za údaje rozhodné pro zařazení práce do druhé nerizikové kategorie je třeba považovat i protokoly o výsledcích jejich vyšetření a měření, jejichž provedení ukládá § 38 zákona. Proto zákon výslovně stanoví povinnost předložit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví protokoly o měření a vyšetření k posouzení správnosti zařazení práce do nerizikové kategorie.

Zařazení prací do kategorií má zásadní význam nejen pro hodnocení rizik pracovních podmínek, ale i rozsah zajištění pracovně lékařských služeb.

V případě změny podmínek výkonu práce, která má vliv na její zařazení do kategorie druhé rizikové, třetí nebo čtvrté, je zaměstnavatel povinen bezodkladně předložit místně příslušné krajské hygienické stanici žádost.

O zařazení rizikové práce do jiné kategorie nebo vyřazení práce z rizikových prací provede příslušná krajská hygienická stanice nové řízení, v němž vydá nové rozhodnutí.

Novela zpřesňuje a uvádí do souladu text zákona se správním řádem. O zařazení prací do druhé kategorie rozhoduje zaměstnavatel. O zařazení prací mezi práce rizikové, definované v § 39 zákona, rozhoduje krajská hygienická stanice.

Jestliže se má změnit riziková kategorie práce nebo má být práce z rizikových prací vyřazena, povede o věci nové řízení ve smyslu správního řádu. V tomto řízení vydá nové rozhodnutí, kterým se původní rozhodnutí ruší.

Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví může z moci úřední rozhodnout o zařazení práce první nebo druhé kategorie do kategorie.

Měření a vyšetření pro účely zařazení prací do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie nebo změn zařazení prací do těchto kategorií, která jsou potřebná k hodnocení rizik, může zaměstnavatel provést pouze prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci nebo autorizace k příslušným měřením nebo vyšetřením.

 

Rizikové práce

Riziková práce je práce, při níž je nebezpečí vzniku nemoci z povolání nebo jiné nemoci související s prací, je práce zařazená do kategorie třetí a čtvrté a dále práce zařazená do kategorie druhé, pokud o ní takto rozhodl příslušný orgán ochrany veřejného zdraví.

Zaměstnavatel je povinen:

  • zjistit příčinu překročení limitních hodnot ukazatelů biologických expozičních testů,

  • zabezpečit její odstranění,

  • neprodleně o tom informovat zaměstnance.

Výsledky biologických expozičních testů, v členění podle pracovišť, je zaměstnavatel povinen bezodkladně sdělit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví.

Biologický expoziční test je zjišťování úrovně vystavení zaměstnanců rizikovému faktoru pracovních podmínek. Jeho provedení je za podmínek stanovených nařízením vlády č. 361/2007 Sb., povinné při vystavení zaměstnanců expozici olovem.

Dále vyhláška č. 432/2003 Sb., stanoví limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů pro tak závažné chemické látky, jako jsou např. arsen, anilin, benzen, dimethylformamid, ethylbenzen, fenol, chrom, kadmium.

Dosavadní právní úprava byla převzata do zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. V § 39 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., je upraven ve smyslu povinnosti zaměstnavatele neprodleně zjistit příčinu překročení limitních hodnot ukazatelů biologických expozičních textů a zabezpečit její odstranění.

Dále se zaměstnavateli ukládá povinnost bezodkladně informovat zaměstnance i příslušný orgán ochrany veřejného zdraví.

Překročení limitních hodnot ukazatelů biologických expozičních testů sdělí zaměstnavateli bezodkladně poskytovatel pracovně lékařských služeb, přitom je povinen dodržet mlčenlivost o výsledcích testů jednotlivých zaměstnanců. Pro hodnocení míry expozice zaměstnanců faktory pracovních podmínek pomocí biologických expozičních testů provede poskytovatel pracovně lékařských služeb odběr biologického materiálu za stanovených podmínek.

 

Evidence rizikových prací

Zaměstnavatel, na jehož pracovištích jsou vykonávány rizikové práce, je dále povinen:

  • u každého zaměstnance ode dne přidělení rizikové práce vést evidenci o:

  • počtu směn odpracovaných při rizikové práci, s výjimkou rizika infekčního onemocnění;

  • datech a druhu provedených lékařských preventivních prohlídek a jejich závěrech, o zvláštních očkováních souvisejících s činností na pracovišti zaměstnavatele nebo o imunitě (odolnosti) k nákaze;

  • výsledcích sledování zátěže organismu zaměstnanců faktory pracovních podmínek a naměřených hodnotách intenzit a koncentrací faktorů pracovních podmínek a druhu a typu biologického činitele, s výjimkou údajů o zdravotním stavu zaměstnanců;

  • ukládat evidenci po dobu 10 let od ukončení expozice;

  • v případě práce:

  • s chemickými karcinogeny,

  • s azbestem,

  • v riziku fibrogenního prachu,

  • s biologickými činiteli, jež mohou vyvolat latentní onemocnění, onemocnění, která mají velmi dlouhou inkubační dobu nebo způsobují onemocnění, která se opakovaně projevují remisemi či mohou mít závažné následky;

  • ukládat evidenci po dobu 40 let od ukončení expozice;

  • evidenci o pracích předat krajské hygienické stanici při svém zániku bez právního nástupce, jestliže neuplynula dosud stanovená lhůta;

  • oznámit příslušné krajské hygienické stanici všechny skutečnosti, které by mohly mít vliv na zvýšení expozice zaměstnance faktorům pracovních podmínek.

 

Používání azbestu

Zaměstnavatel je povinen ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, že budou prováděny takové práce, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci exponováni azbestu.

Hlášení je zaměstnavatel povinen učinit nejméně 30 dnů před zahájením práce a dále vždy, když dojde ke změně pracovních podmínek, které pravděpodobně budou mít za následek zvýšení expozice azbestového prachu nebo prachu z materiálů, jež azbest obsahují. Povinnost ohlásit práce s expozicí azbestu zaměstnavatel nemá, jestliže jde o práci s ojediněloukrátkodobou expozicí azbestu.

Zaměstnavatel nebo osoba jím určená musí při stanovení rizika azbestu postupovat způsobem stanoveným nařízením vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

Zaměstnavatel je povinen opatření k předcházení a omezení rizik souvisejících s expozicí azbestu předem projednat s příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.

Náklady spojené se zajišťováním ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel. 

 

 

Nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi

 

Nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi znamená jejich výrobu, dovoz, distribuci, prodej, používání, skladování, balení, označování a vnitropodnikovou dopravu.

 

Při nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi jsou právnické osoby a fyzické osoby povinny:
  • chránit zdraví fyzických osob a životní prostředí,

  • řídit se výstražnými symboly nebezpečnosti,

  • standardními větami o nebezpečnosti,

  • pokyny pro bezpečné zacházení


podle nařízení (ES) CLP. 

Právnické a fyzické osoby nesmějí nabízet, darovat, prodávat ani jinak dodat, přenechat nebo obstarat nebezpečné chemické látky a směsi klasifikované podle nařízení (ES) CLP jako akutně toxické kategorie 1 nebo 2 (dříve vysoce toxické) nebo toxické pro specifické cílové orgány po jednorázové nebo opakované expozici kategorie 1 jiným fyzickým nebo právnickým osobám, pokud nejsou oprávněny k nakládání.

Právnické osoby a fyzické osoby nesmějí nabízet, darovat, prodávat ani jinak dodat, přenechat nebo obstarat pro fyzickou osobu mladší 18 let nebo osobu, jejíž svéprávnost byla soudem omezena, nebezpečné chemické látky a směsi klasifikované podle nařízení (ES) CLP jako:

  • akutně toxické kategorie 3 nebo toxické pro specifické cílové orgány po jednorázové nebo opakované expozici kategorie 2,

  • žíravé kategorie 1 se standardní větou o nebezpečnosti H314.

Právnické osoby a podnikající fyzické osoby nesmějí prodávat nebezpečné chemické látky a směsi klasifikované podle nařízení (ES) CLP jako akutně toxické kategorie 1, 2 nebo 3, toxické pro specifické cílové orgány po jednorázové nebo opakované expozici kategorie 1 nebo žíravé kategorie 1 se standardní větou o nebezpečnosti H314 v prodejních automatech a do přinesených nádob.

Právnické osoby a podnikající fyzické osoby smějí nakládat s nebezpečnými chemickými látkami nebo směsmi klasifikovanými podle nařízení (ES) CLP jako akutně toxické kategorie 1 nebo 2 jen tehdy, jestliže nakládání s nimi mají zabezpečeno fyzickou osobou odborně způsobilou.

Jednotlivé činnosti v rámci nakládání s těmito chemickými látkami a směsmi může vykonávat i zaměstnanec, kterého fyzická osoba odborně způsobilá prokazatelně zaškolila. Opakované proškolení se provádí nejméně jedenkrát za 2 roky.

O školení a proškolení musí být pořízen písemný záznam, který je právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání povinna uchovávat po dobu 3 let. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na provozování speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace podle § 58 zákona, které je upraveno odlišně. V této oblasti použití chemických látek jsou stanoveny samostatné požadavky.

Novela zákona vypouští ustanovení upravující požadavky na hračky, protože tato oblast spadá z hlediska chemické bezpečnosti hraček podle nařízení (ES) CLP a v ostatních hlediscích pod zákon o technických požadavcích na výrobky (zákon č. 22/1997 Sb.).

Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba je povinna vydat pro pracoviště, na němž se nakládá s nebezpečnými chemickými látkami nebo směsmi klasifikovanými podle nařízení (ES) CLP jako:

  • akutně toxické kategorie 1, 2 nebo 3,

  • toxické pro specifické cílové orgány po jednorázové nebo opakované expozici kategorie 1,

  • žíravé kategorie 1 se standardní větou o nebezpečnosti H314,

  • karcinogenní,

  • mutagenní v zárodečných buňkách kategorie 1A nebo 1B,

  • toxické pro reprodukci kategorie 1A nebo 1B,

písemná pravidla o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s nimi.

Pravidla musejí být volně dostupná zaměstnancům na pracovišti a musejí obsahovat zejména:

  • informace o nebezpečných vlastnostech uvedených chemických látek a směsí, se kterými zaměstnanci nakládají;

  • pokyny pro bezpečnost, ochranu zdraví a ochranu životního prostředí;

  • pokyny pro první předlékařskou pomoc a postup při nehodě.

Text pravidel je právnická osoba podnikající fyzická osoba povinna projednat s krajskou hygienickou stanicí, příslušnou podle místa činnosti.

Právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny skladovat nebezpečné chemické látky a směsi klasifikované podle nařízení (ES) CLP jako akutně toxické kategorie 1 nebo 2 v prostorách, které:

  • jsou uzamykatelné,

  • jsou zabezpečené proti vloupání a vstupu nepovolaných osob,

  • musí být vyloučena záměna,

  • musí být vyloučeno vzájemné škodlivé působení uskladněných směsí,

  • musí být zabráněno jejich pronikání do životního prostředí,

  • nesmí ohrožovat fyzické osoby.

Právnické osoby a podnikající fyzické osoby, jež nakládají s nebezpečnými chemickými látkami nebo směsmi klasifikovanými podle nařízení (ES) CLP jako akutně toxické kategorie 1 nebo 2, jsou povinny vést evidenci těchto chemických látek a směsí.

Evidence se vede pro každou nebezpečnou chemickou látku a směs odděleně. Evidenční záznamy musejí obsahovat údaje o:

  • množství přijatém a vydaném,

  • stavu zásob,

  • jméno a příjmení osoby (název nebo firmu), které byly vydány.

Evidenční záznamy se uchovávají nejméně po dobu 5 let po dosažení nulového stavu zásob nebezpečné chemické látky nebo chemické směsi.

Ustanovení se nevztahuje na provozování speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace a na vedení evidence chemických látek a směsí, jež jsou výbušninami.

 

Odborná způsobilost

Za fyzické osoby odborně způsobilé pro nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi klasifikovanými podle nařízení (ES) CLP jako akutně toxické kategorie 1 nebo 2, se

 


 

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: