Postup hodnocení nebezpečných vlastností odpadů

5.2.3.3

Postup hodnocení nebezpečných vlastností odpadů

Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů

Hodnocení nebezpečných vlastností H4 - dráždivost, H5 - škodlivost zdraví, H6 - toxicita, H7 - karcinogenita, H8 - žíravost, H10 - teratogenita a H11 - mutagenita lze shrnout:

• Při hodnocení nebezpečných vlastností odpadů je třeba vycházet z ověřených údajů o odpadu jako je například: obecný popis odpadu, technologie vzniku odpadu, údaje o jeho množství za časovou jednotku a hodnocení údajů o složení odpadů, zejména přesné specifikování chemické a biologické látky včetně jejich vlastností, které se v odpadech vyskytují nebo jejich výskyt lze za určitých podmínek předpokládat.

• Nezbytná pro posouzení vlastností odpadu je znalost technologie výroby včetně všech vstupních surovin vstupujících do výroby, při které odpad vzniká. U vstupních surovin je nutné pro hodnocení získat základní informace a to o jejich složení, vzniku jiných sloučenin. Podklady je nutné získat od původce například na základě materiálových listů, bezpečnostních listů, norem apod.

• Pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů je nezbytná znalost o bilanci vstupů jednotlivých látek do technologie výroby. Bez těchto údajů většinou nelze začít kvantitativně hodnotit vlastnosti jako je například toxicita, karcinogenita apod.

• Hodnocení nebezpečných vlastností odpadu H4 - H8 a H10 - H11 je založen na zjištění obsahu škodlivin v jednotlivých odpadech a jejich toxikologické klasifikaci. Po klasifikaci chemických látek obsažených v odpadech se provádí stanovení obsahu (např. ve váhových procentech) chemických látek v hodnoceném odpadu. Zjištěný obsah nebezpečných látek se porovná s kritérii uvedenými ve vyhlášce.

• Účelem klasifikace chemických látek obsažených v odpadech je identifikace všech toxikologických , fyzikálně chemických vlastností chemických látek. Kritéria pro klasifikaci látek obsažených v odpadech jsou uvedena ve Vyhlášce č. 232/2004 Sb., ve znění vyhlášky č. 369/2005 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků.

• Nebezpečnou vlastnost odpadu infekčnost je nutno posuzovat vždy na základě původu a technologie vzniku odpadu. Posouzení musí jednoznačně zhodnotit zda odpad obsahuje infekční agens (bakterie, viry, parazity, houby, priony) a představuje nebezpečí pro přenos patogenních mikroorganismů na člověka, zvíře nebo rostliny . Za infekční odpad se považuje takový odpad, který může obsahovat patogenní mikroorganismy s dostatečnou virulencí v koncentraci nebo v množství, kdy expozicí by mohlo vzniknout onemocnění člověka nebo zvířete.

Evropské dokumenty:

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006

• o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES, novela 987/2008/ES (8.10.), oprava 2x

právní předpisy ČR:

Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 125/2005 Sb., zákona č. 345/2005 Sb., zákona č. 222/2006 Sb. novela č. 371/2008 Sb. ze dne 7. října 2008 platnost od 1. 11. 2008

Vyhláška č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků, ve znění vyhlášky č. 369/2005 Sb., vyhlášky č. 28/2007 Sb. a vyhlášky č. 389/2008 Sb. ze dne 14. října 2008, nabývá účinnosti 1. 11. 2008

Vyhláška č. 219/2004 Sb., o zásadách správné laboratorní praxe, ve znění vyhlášky č. 279/2005 Sb.

Vyhláška č. 234/2004 Sb., o možném použití alternativního nebo jiného odlišného názvu nebezpečné chemické látky v označení nebezpečného chemického přípravku a udělování výjimek na balení označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků.

 NahoruToxikologické hodnocení chemických látek

Nebezpečnost chemických látek je vlastnost, která způsobuje škodlivý účinek na zdraví člověka nebo životní prostředí. Tato vlastnost je od dané látky neoddělitelná (vrozená) a projevuje se jen tehdy, je-li organismus člověka vystaven působení této látky (expozice).

Nebezpečnost látky se vyjadřuje se z hlediska její schopnosti způsobit akutní otravu např. charakterizovat hodnotou DL50 apod.

Expozice je možno chápat jako kontakt fyzikálního, biologického nebo chemického faktoru s vnějšími hranicemi organismu. Expozice bývá ztotožňována s přijatou dávkou.

Expoziční cesta popis procesů, kterými prochází škodlivina v jednotlivých složkách životního prostředí včetně vstupu do organismu.

Expoziční vstup - cesta, kterou chemická látka vstupuje do organismu.

• Dýchací ústrojí

• Trávicí trakt

• Kožní vstřebání

• Oční spojivka

Riziko se vyjadřuje pravděpodobností, se kterou se za definovaných podmínek expozice dojde k projevu škodlivého účinku.

Hodnocení rizika je postup, který využívá syntéz všech dostupných údajů a vědeckých poznatků pro:

• určení druhu a stupně nebezpečnosti určité látky

• určení rozsahu působení chemické látky (faktoru) na jednotlivé skupiny populace

• charakterizaci existujících či potencionálních rizik

Účinek chemických látek je výsledek procesu vzájemného působení látky a organismu.

Diskriminační dávka je dávka, která způsobuje zřejmou toxicitu, ne však mortalitu, a musí být jednou ze čtyř úrovní dávek uvedených v metodě bis (5, 50, 500 nebo 2 000 mg/kg tělesné hmotnosti).

Zřejmá (evidentní) toxicita všeobecný termín popisující jasné příznaky toxicity po aplikaci testované látky, které jsou tak závažné, že expozice nejbližší vyšší fixní dávce by pravděpodobně vedla ke vzniku těžkých toxických příznaků a pravděpodobně i úmrtí

 NahoruAkutní toxicita

Zahrnuje nepříznivé účinky, které se objeví během určité doby (většinou 14 dní) po podání jedné dávky (B.1-B.5).

Akutní orální toxicitu lze stanovit pomocí:

• stanovení diskriminační dávky (metoda fixní dávky = metoda B.1 bis)

• stanovením rozsahu expozice, v němž se očekává letalita (metoda stanovení třídy akutní toxicity= metoda B.1 tris).

Letální (smrtná) dávka

nejčastěji se užívá LD_lo a LD₅₀ (angl.: Lethal Dose)

původně z latinského DL = Dosis letalis

hodnota LD se udává jako hmotnost testované látky na jednotku hmotnosti pokusného zvířete (mg/kg tělesné hmotnosti).

LD_lo

je nejnižší (v literatuře popsaná) smrtná dávka (angl.: Lowest Lethal Dose). Je podstatně nižší než LD50.

LD₅₀

Střední smrtná dávka, je statisticky vypočtená jednotlivá dávka látky, která pravděpodobně způsobí za definovanou dobu smrt 50 % zvířat, kterým byla podána.

Klasická metoda akutní orální toxicity (stanovení LD50) již zrušena.

Letální (smrtná) koncentrace. (angl.: Lethal Concentration)

Původně z latinského CL = Concentratio letalis. Nejčastěji se užívá LC_lo a LC₅₀. Udává se v mg (g) na litr nebo m³, např.: v mg/m³ nebo v ppm.

LC_lo

Nejnižší (v literatuře popsaná) smrtná koncentrace. (angl.: Lowest Lethal Concentration). Je podstatně nižší než LC₅₀.

LC₅₀

Střední smrtná koncentrace je statisticky vypočtená koncentrace látky, která pravděpodobně způsobí smrt do určité doby po expozici u 50 % pokusných zvířat, exponovaných po definovanou dobu. Hodnota LC₅₀ se udává jako hmotnost testované látky ve standardním objemu vzduchu (mg/l).

Toxicita po opakované dávce / subchronická toxicita / chronická

Zahrnuje nepříznivé účinky, které se objeví u pokusných zvířat v důsledku opakovaného zpravidla denního podávání nebo expozice chemické látce, po dobu představující krátký úsek očekávané délky života příslušného živočišného druhu (subchronická B.7 - B.9).

testy by měly:

• zjistit cílový orgán

• toxické a netoxické dávky

Od dlouhodobých studií se vyžaduje zkoumání těchto aspektů do větší hloubky (chronická B.26 - B.30 a B.33).

 NahoruKlasifikace chemických látek

Klasifikace je postup zjišťování nebezpečných vlastností látky nebo přípravku, hodnocení zjištěných vlastností a následné zařazení takové látky nebo přípravku do jednotlivých skupin nebezpečnosti. Nebezpečné látky nebo nebezpečné přípravky jsou látky nebo přípravky, které za podmínek stanovených "tímto zákonem“ mají jednu nebo více nebezpečných vlastností, pro které jsou klasifikovány jako nebezpečné. Při klasifikaci látky nebo přípravku se nepřihlíží k nebezpečným látkám, příměsím nebo nečistotám klasifikovaným podle § 2 odst. 5, jejichž koncentrace je nižší, než jsou minimální koncentrace uvedené v příloze č. 1 k zákonu o chemických látkách, pokud nejsou stanoveny v Seznamu závazně klasifikovaných nebezpečných látek (dále jen "Seznam“) u jednotlivých nebezpečných látek koncentrace nižší.

Minimální koncentrace nebezpečných látek, které se berou v úvahu při klasifikaci látek a přípravků

Látky se klasifikují:

1. podle Seznamu,

2. nejsou-li zapsány v Seznamu, pak podle Seznamu nových látek (dále jen "ELINCS“),

3. nelze-li klasifikovat podle a) nebo b) a jsou-li registrovány pak, podle jejich klasifikace při registraci,

4. nelze-li klasifikovat podle a) až c) (b), pak podle obecných postupů pro hodnocení a označování nebezpečných vlastností látek a přípravků, na základě údajů z odborných pramenů nebo na základě údajů získaných zkoušením podle stanovených metod. ^*

Zařazení látky do jedné nebo více skupin nebezpečnosti (§ 2 odst. 5 zákona) a přiřazení standardní věty nebo vět označujících specifickou rizikovost (R-věty).

• klasifikace na základě fyzikálně-chemických vlastností

• klasifikace na základě toxikologických vlastností

• klasifikace na základě specifických účinků na zdraví

• klasifikace na základě účinků na životní prostředí

Kritéria pro klasifikaci, volbu symbolů, volbu vět pro označení specifické rizikovosti a volbu vět pro bezpečné nakládání

• kritéria hodnocení lze použít přímo, pokud byly dotyčné údaje získány zkušebními metodami srovnatelnými s metodami podle vyhlášek

• v ostatních případech musí být dostupné údaje vyhodnoceny porovnáním použitých zkušebních metod se zkušebními metodami uvedenými ve vyhláškách a s kritérii specifikovanými ve vyhlášce č. 232/2004 Sb. Příloha 2 kritéria hodnocení na základě toxikologických vlastností

• lze-li prokázat epidemiologickými studiemi, nebo statisticky podloženými zkušenostmi (posouzení dat z toxikologických informačních středisek, údajů týkajících se nemocí z povolání), že toxikologické účinky na člověka jsou odlišné od účinků zjištěných metodami, klasifikují se látka nebo přípravek podle jejich účinků na člověka

• je nutno brát v úvahu, je-li koncentrace větší nebo rovna následujícím limitům 0,1 % u látek klasifikovaných jako vysoce toxické, karcinogenní (kat. 1 nebo 2), mutagenní (kat. 1 nebo 2), toxické pro reprodukci (kat. 1 nebo 2) (v novele 0,5) nebo nebezpečné pro životní prostředí (se symbolem "N“ pro vodní prostředí, nebezpečné pro ozonovou vrstvu)

• 1 % u látek klasifikovaných jako zdraví škodlivé, žíravé, dráždivé, senzibilizující, karcinogenní (kat. 3) nebo nebezpečné pro životní prostředí (bez symbolu "N“).

Kritéria pro klasifikaci, volbu výstražných symbolů, označení nebezpečnosti a volbu standardních vět označujících specifickou rizikovost

• vysoce toxický

• toxický

• zdraví škodlivý

• používání věty R48

• žíravý

• dráždivý

• senzibilizující

• další toxikologické vlastnosti

Nebezpečné látky nebo nebezpečné přípravky jsou látky nebo přípravky, které za podmínek stanovených zákonem č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických ve znění pozdějších předpisů přípravcích (dále jen zákona o chemických látkách) mají jednu nebo více nebezpečných vlastností, pro které jsou klasifikovány jako:

1. výbušné; jimi jsou pevné, kapalné, pastovité nebo gelovité látky a přípravky, které mohou exotermně reagovat i bez přístupu vzdušného kyslíku, přičemž rychle uvolňují plyny, a které, pokud jsou v částečně uzavřeném prostoru, za definovaných zkušebních podmínek detonují, rychle shoří nebo po zahřátí vybuchují,

2. oxidující; jimi jsou látky a přípravky, které vyvolávají vysoce exotermní reakci ve styku s jinými látkami, zejména hořlavými,

3. extrémně hořlavé; jimi jsou kapalné látky a přípravky, které mají extrémně nízký bod vzplanutí a nízký bod varu, a nebo plynné látky a přípravky, které jsou hořlavé ve styku se vzduchem při pokojové teplotě a tlaku,

4. vysoce hořlavé; jimi jsou:

   1. látky a přípravky, které se mohou samovolně zahřívat a nakonec se vznítí ve styku se vzduchem při pokojové teplotě bez jakéhokoliv dodání energie,

   2. pevné látky a přípravky, které se mohou snadno zapálit po krátkém styku se zdrojem zapálení a které pokračují v hoření nebo vyhořely po jeho odstranění,

   3. kapalné látky a přípravky, které mají velmi nízký bod vzplanutí,

   4. látky a přípravky, které ve styku s vodou nebo vlhkým vzduchem uvolňují vysoce hořlavé plyny v nebezpečných množstvích,

5. hořlavé; jimi jsou kapalné látky nebo přípravky, které mají nízký bod vzplanutí,

6. vysoce toxické; jimi jsou látky nebo přípravky, které při vdechnutí, požití nebo při průniku kůží ve velmi malých množstvích způsobují smrt nebo akutní nebo chronické poškození zdraví,

7. toxické; jimi jsou látky nebo přípravky, které při vdechnutí, požití nebo při průniku kůží v malých množstvích způsobují smrt nebo akutní nebo chronické poškození zdraví,

8. zdraví škodlivé; jimi jsou látky nebo přípravky, které při vdechnutí, požití nebo při průniku kůží mohou způsobit smrt nebo akutní nebo chronické poškození zdraví,

9. žíravé; jimi jsou látky nebo přípravky, které mohou zničit živé tkáně při styku s nimi,

10. dráždivé; jimi jsou látky nebo přípravky, které mohou při okamžitém, dlouhodobém nebo opakovaném styku s kůží nebo sliznicí vyvolat zánět a nemají žíravé účinky,

11. senzibilizující; jimi jsou látky nebo přípravky, které jsou schopné při vdechování, požití nebo při styku s kůží vyvolat přecitlivělost, takže při další expozici dané látce nebo přípravku vzniknou charakteristické nepříznivé účinky,

12. karcinogenní; jimi jsou látky nebo přípravky, které při vdechnutí nebo požití nebo průniku kůží mohou vyvolat rakovinu nebo zvýšit její výskyt,

13. mutagenní; jimi jsou látky nebo přípravky, které při vdechnutí nebo požití nebo průniku kůží mohou vyvolat dědičné genetické poškození nebo zvýšit jeho výskyt,

14. toxické pro reprodukci; jimi jsou látky nebo přípravky, které při vdechnutí nebo požití nebo průniku kůží mohou vyvolat nebo zvýšit výskyt nedědičných nepříznivých účinků na potomstvo nebo zhoršení mužských nebo ženských reprodukčních funkcí nebo schopností,

15. nebezpečné pro životní prostředí; jimi jsou látky nebo přípravky, které při vstupu do životního prostředí představují nebo mohou představovat okamžité nebo pozdější nebezpečí pro jednu nebo více složek životního prostředí.

Charakteristika jednotlivých nebezpečných vlastností chemických látek

Chemické látky, které se klasifikují jako vysoce toxické, když odpovídají kritériím uvedených ve Vyhlášce č. 232/2004 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků, nebezpečnosti přípravku a jsou značeny následovně:

R 28 Vysoce toxický při požití

• LD₅₀ orálně, potkan ≤ 25 mg/kg

• méně než 100 % přežití při 5 mg/kg orálně, potkan při použití metody s pevně stanovenou dávkou

• vysoká mortalita při dávkách ≤ 25 mg/kg orálně, potkan, při použití metody stanovení třídy akutní toxicity (interpretace výsledků podle diagramů v dodatku 2 metody B.1 ter)

EU B1 bis, B1 tris OECD 420, 423, 425

R 27 Vysoce toxický styku s kůží

• LD₅₀ dermálně, potkan nebo králík ≤ 50 mg/kg

EU B3 OECD 402

R 26 Vysoce toxický při vdechování

• LD₅₀ inhalačně, potkan, pro aerosoly nebo částice: ≤ 0,25 mg/l za 4 hod,

• LD₅₀ inhalačně, potkan, pro plyny a páry: ≤ 0,50 mg/l za 4 hod

EU B2 OECD 403

R 39 Nebezpečí velmi vážných nevratných účinků

Závažné důkazy, že při jediné expozici příslušnou cestou, zpravidla v rozmezí výše uvedených dávek, jsou pravděpodobná jiná nevratná poškození než jsou specifické účinky na zdraví.

Pro označení cesty podání nebo expozice se používá jedna z těchto kombinací: R 39/26, R 39/27, R 39/28, R 39/26/27, R 39/26/28, R 39/27/28, R 39/26/27/28.

Klasifikace látek , které jsou klasifikovány jsou pro toxické látky následující:

R25 Toxický při požití

• LD₅₀ orálně, potkan, 25 < LD₅₀ ≤ 200 mg/kg

• diskriminační dávka, orálně, potkan, 5 mg/kg: 100 % přežití, ale evidentní toxicita

• vysoká mortalita v rozsahu dávek > 25 až ≤ 200 mg/kg orálně, potkan, při použití metody stanovení třídy akutní toxicity (interpretace výsledků podle diagramů v dodatku 2 metody B.1 ter)

R24 Toxický při styku s kůží

• LD₅₀ dermálně, potkan nebo králík: 50 < LD₅₀ ≤ 400 mg/kg

R 39 Nebezpečí velmi vážných nevratných účinků

Závažné důkazy, že při jediné expozici příslušnou cestou, zpravidla v rozmezí uvedených dávek, jsou pravděpodobná jiná nevratná poškození než poškození uvedená v bodu 4.

Pro označení cesty podání nebo expozice se používá jedna z těchto kombinací: R 39/23, R 39/24, R 39/25, R 39/23/24, R 39/23/25, R 39/24/25, R 39/23/24/25.

R48 Při dlouhodobé expozici nebezpečí vážného poškození zdraví

Závažné poškození (zřetelná funkční porucha nebo morfologická změna) je pravděpodobně způsobeno opakovanou nebo dlouhodobou expozicí.

EU B7-B9, B26-29OECD 407-413, 452

• orálně, potkan, ≤ 5 mg/kg hmotnosti za den,

• dermálně potkan nebo králík, ≤ 10 mg/kg hmotnosti a den

• inhalačně, potkan, ≤ 0,025 mg/l po 6 h denně.

Hodnoty lze použít přímo, jestliže byly těžké léze při subchronickém (90denní) testu toxicity. U výsledků subakutního (28denní) testu toxicity je třeba tyto hodnoty zvýšit přibližně třikrát.

Pro označení cesty příjmu nebo expozice se použije jedna z těchto kombinací: R 48/20, R 48/21, R 48/22, R 48/20/21, R 48/20/22, R 48/21/22, R 48/20/21/22

Látky se klasifikují jako zdraví škodlivé ve smyslu Přílohy č. 2. R věty označují specifickou rizikovost pro látky zdraví škodlivé a jde o následující věty:

R22 Zdraví škodlivý při požití

• LD₅₀ orálně, potkan, 200 ≤ LD₅₀ < 2000 mg/kg

• diskriminační dávka, orálně, potkan, 50 mg/kg; 100 % přežití, ale evidentní toxicita

• při 500 mg/kg orálně, potkan - při použití metody pevně stanovené dávky méně než 100 % přežití

• orálně, potkan vysoká mortalita v rozsahu dávek > 200 až ≤ 2 000 mg/kg při použití metody stanovení třídy akutní toxicity (interpretace výsledků podle diagramů v dodatku 2 metody B.1 ter).

R20 Zdraví škodlivý při vdechování

• LC₅₀ inhalačně, potkan, pro aerosoly nebo částice: 1 < LC₅₀ ≤ 5 mg/l za 4 hod.,

• LC₅₀ inhalačně, potkan, pro plyny a páry: 2 < LC₅₀ ≤ 20 mg/l za 4 hod

R21 Zdraví škodlivý při styku s kůží

• LD₅₀ dermálně, potkan nebo králík:
  400 < LD₅₀ ≤ 2000 mg/kg

R68 Možné nebezpečí nevratných účinků

Nevratné poškození jiného druhu než jsou specifické účinky na zdraví po jednorázové expozici.

Pro označení cesty podání nebo expozice se používá jedna z těchto kombinací: R 68/20, R 68/21, R 68/22, R 68/20/21, R 68/20/22, R 68/21/22, R 68/20/21/22.

R48 Při dlouhodobé expozici nebezpečí vážného poškození zdraví

Při opakované nebo dlouhodobé expozici - zřetelná funkční porucha nebo morfologická změna, které jsou toxikologicky významné. Je zvláště důležité, jsou-li tyto změny nevratné.

účinky řádově na úrovni:

• orálně, potkan, ≤ 50 mg/kg hmotnosti za den,

• dermálně, potkan nebo králík, 1≤ 00 mg/kg hmotnosti za den,

• inhalačně, potkan, ≤ 0,25 mg/l po 6 h denně

Pro označení cesty příjmu nebo expozice se použije jedna z těchto kombinací: R 48/20, R 48/21, R 48/22, R 48/20/21, R 48/20/22, R 48/21/22, R 48/20/21/22.

EU B.30OECD 452

R65 Zdraví škodlivý: při…