Působnost a obecná ustanovení připravovaného zákona o prevenci závažných havárií

11.2.2.1 Působnost a obecná ustanovení připravovaného zákona o prevenci závažných havárií

MUDr. Marie Adámková, CSc.

Návrh nového zákona implementuje směrnici č. 2012/18/EU o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES (Seveso III) a stanoví systém prevence závažných havárií pro objekty, ve kterých je umístěna nebezpečná látka, s cílem snížit pravděpodobnost vzniku a omezit dopady závažných havárií na životy a zdraví lidí, životní prostředí a majetek v objektech a v jejich okolí.

V souladu se směrnicí Seveso III zákon stanoví:

• povinnosti právnických nebo podnikajících fyzických osob, které užívají nebo budou užívat objekt ve kterých je umístěna nebezpečná látka,

• působnost orgánů státní správy na úseku prevence závažných havárií způsobených nebezpečnými látkami.

Stejně jako doposud se zákon nevztahuje na ty oblasti, které mají samostatnou právní úpravu. Jde zejména o:

• vojenské objekty a vojenská zařízení, podle zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách,

• nebezpečí spojená s ionizujícím zářením, podle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů,

• silniční, drážní, leteckou a vodní přepravu nebezpečných látek mimo objekty, včetně dočasného skladování, nakládky a vykládky během přepravy, podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, vyhlášky č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), vyhlášky č. 8/1985 Sb., o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF),

• přepravu nebezpečných látek v potrubích, včetně souvisejících přečerpávacích, kompresních a předávacích stanic postavených mimo objekt v trase potrubí, podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon),

• hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem v dolech, lomech nebo prostřednictvím vrtů, s výjimkou povrchových objektů chemické a termické úpravy a zušlechťování nerostů, skladování a ukládání materiálů na odkaliště, jestliže jsou v souvislosti s těmito činnostmi umístěny nebezpečné látky; tímto nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů, podle zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě,

• průzkum a dobývání nerostů na moři, včetně uhlovodíků,

• skladování plynu v podzemních zásobnících v pobřežních vodách, a to jak na místech určených ke skladování, tak na místech, kde se rovněž provádí průzkum a dobývání nerostů, včetně uhlovodíků, s výjimkou pevninských podzemních zásobníků plynu v přirozených vrstvách, vodonosných vrstvách, solných kavernách a opuštěných dolech, podle zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon),

• skládky odpadu, včetně podzemního skladování odpadu, podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů.

Nově bylo také upraveno vymezení základních pojmů, se kterými zákon dále pracuje. Definice základních pojmů provedené v zákoně maximálně respektují definice uvedené ve směrnici Seveso III a v zájmu zachování kontinuity právní úpravy se snaží co nejméně se odchýlit od základních pojmů, vymezených ve stávající právní úpravě. Zákon definuje následující pojmy:

• objekt je celý prostor, popřípadě soubor prostorů, ve kterém je umístěna jedna nebo více nebezpečných látek v jednom nebo více zařízeních užívaných právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, včetně společných nebo souvisejících infrastruktur a činností,

• zařízení je technická nebo technologická jednotka, ve které je nebezpečná látka vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována a která zahrnuje rovněž všechny části nezbytné pro provoz zařízení, například stavební objekty, potrubí, skladovací tankoviště, stroje, průmyslové dráhy a nákladové prostory,

• provozovatel je právnická nebo podnikající fyzická osoba, která užívá nebo bude užívat objekt, ve kterém je nebo bude nebezpečná látka umístěna v množství, které je nejméně rovno množství uvedenému v příloze č. 1 zákona v sloupci 2 tabulky I nebo tabulky II, nebo který byl zařazen do skupiny A nebo do skupiny B rozhodnutím krajského úřadu,

• nebezpečná látka je vybraná nebezpečná chemická látka nebo chemická směs podle chemického zákona, splňující kritéria stanovená v příloze č. 1 zákona v tabulce I nebo uvedená v příloze č. 1 zákona v tabulce II a přítomná v objektu jako surovina, výrobek, vedlejší produkt, meziprodukt nebo zbytek, včetně těch látek, u kterých se dá důvodně předpokládat, že mohou vzniknout v případě závažné havárie,

• umístění nebezpečné látky je projektované množství nebezpečné látky, která je nebo bude vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována v objektu nebo která se v objektu může nahromadit při ztrátě kontroly nad průběhem průmyslového chemického procesu nebo při vzniku závažné havárie,

• závažná havárie je mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost, například závažný únik, požár nebo výbuch, která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s užíváním objektu, vedoucí k vážnému ohrožení nebo k vážnému dopadu na životy a zdraví lidí, životní prostředí a majetek a zahrnující jednu nebo více nebezpečných látek,

• zdroje rizika (nebezpečím) je vlastnost nebezpečné látky nebo fyzická či fyzikální situace vyvolávající možnost vzniku závažné havárie,

• riziko je pravděpodobnost vzniku nežádoucího specifického účinku, ke kterému dojde během určité doby nebo za určitých okolností,

• skladováním je umístění určitého množství nebezpečných látek pro účely uskladnění, uložení do bezpečného opatrování nebo udržování v zásobě,

• sousední objekt je objekt nacházející se v takové blízkosti jiného objektu, v důsledku které se zvyšuje pravděpodobnost vzniku nebo dopady závažné havárie,

• domino efekt je možnost zvýšení pravděpodobnosti vzniku nebo dopadů závažné havárie v důsledku vzájemné blízkosti zařízení, objektů nebo skupiny objektů a umístění nebezpečných látek,

• zóna havarijního plánování je území v okolí objektu, ve kterém krajský úřad, v jehož působnosti se objekt nachází, uplatňuje požadavky havarijního plánování formou vnějšího havarijního plánu,

• scénář je variantní popis rozvoje závažné havárie, popis rozvoje příčinných a následných, na sebe navazujících a vedle sebe i posloupně probíhajících událostí, a to buď spontánně probíhajících anebo probíhajících jako činnost lidí, které mají za účel zvládnout průběh závažné havárie.

Nad rámec definic zakotvených ve směrnici Seveso III jsou v návaznosti na stávající právní úpravu v zákoně č. 59/2006 Sb. vymezeny některé další pojmy, jako je domino efekt, zóna havarijního plánování a scénář.

Na rozdíl od směrnice zákon nezahrnuje některé definice, které jsou výslovně provedeny ve směrnici. Nejsou zde definovány pojmy "závody s podlimitním množstvím" a "závody s nadlimitním množstvím", protože kategorizace závodů je již ve stávající právní úpravě zakotvena v příslušných ustanoveních pojednávajících o zařazování objektů do méně rizikové skupiny A nebo rizikovější B. V zájmu zajištění kontinuity právní úpravy je proto tato kategorizace objektů nadále zachována v rámci zařazování objektů do příslušné skupiny.

V zákoně také není zahrnuta výslovná kategorizace objektů z hlediska lhůt, ve kterých mají jejich provozovatelé plnit jednotlivé povinnosti ukládané novou právní úpravou, jde o definice pojmů "nový závod", "stávající závod" podle směrnice Seveso III a "jiný závod". V souladu se zvyklostmi právního řádu České republiky jsou lhůty stanovené pro splnění jednotlivých povinností ukládaných v souvislosti s nabytím účinnosti nové právní úpravy vymezeny v přechodných ustanoveních.

Z dalších pojmů zákon neobsahuje definice pojmů "veřejnost" a "dotčená veřejnost" a namísto toho určuje na příslušných místech oprávněné subjekty. Vynechána byla rovněž výslovná definice kontroly, tento pojem je promítnutý do vymezení předmětu a rozsahu kontroly prováděné podle zákona na příslušném místě.

Ustanovení (§ 3 zákona) ukládá základní povinnost všech právnických nebo podnikajících fyzických osob, které užívají či budou užívat objekt, v němž je některá z vybraných nebezpečných chemických látek či směsí umístěna (tedy bez ohledu na množství, v němž je nebezpečná látka v objektu přítomna), přijmout veškerá opatření nezbytná k tomu, aby závažná havárie nevznikla nebo aby v případě, že k takové závažné havárii již došlo, byly její dopady co možná nejmírnější. Jde o promítnutí jedné ze základních zásad společné všem právním předpisům přijímaným v oblasti ochrany životního prostředí, a totiž zásady prevence nebo zásady předběžné opatrnosti, v souladu se kterými jsou právnické a podnikající fyzické osoby, které užívají objekty, v nichž jsou nebezpečné látky umístěny, povinny počínat si tak, aby se vzniku závažné havárie vyvarovaly, aby v důsledku jejich činnosti nevznikaly nepříznivé vlivy na lidské zdraví a životní prostředí nebo aby negativní vlivy byly co možná nejmenší, a aby v případě, kdy vznik závažné havárie hrozí, bylo riziko pokud možno odvráceno, případně aby byla přijata taková opatření, která její dopady co možná nejvíce zmírní.

Právnické a podnikající fyzické osoby, které užívají nebo budou užívat objekt, jsou v první řadě povinny vypracovat seznam všech nebezpečných látek, které jsou v objektu umístěny nebo které se v objektu mohou nahromadit v případě závažné havárie, s uvedením jejich druhu, klasifikace, množství a fyzikální formy. To je první krok, od nějž se odvíjejí další povinnosti uložené zákonem.

Na základě tohoto seznamu a jeho porovnání s příslušnými množstvími nebezpečných látek stanovenými v tabulkách I a II přílohy č. 1 zákona právnická nebo podnikající fyzická osoba zjistí, zda je dosaženo kvalifikační množství nebezpečné látky požadované pro zařazení objektu do skupiny A nebo B a zda právnická nebo podnikající fyzická osoba, která užívá objekt, získá postavení provozovatele s tím spojenými povinnostmi nebo kvalifikačního množství dosaženo není.

Povinnost navrhnout zařazení objektu do příslušné skupiny však může vyplynout i v případě, že žádná nebezpečná látka není v objektu umístěna v kvalifikačním množství rozhodném pro zařazení do skupiny A nebo do skupiny B, ale tohoto množství je dosaženo na základě součtu poměrných množství nebezpečných látek umístěných v objektu. Součet těchto poměrných množství se provádí podle vzorce a postupem, který je popsán v příloze č. 1 zákona.

V příloze 1 zákona jsou zařazeny tabulky "Kategorie nebezpečných látek" a "Jmenovitě vybrané nebezpečné látky". Vzhledem k tomu, že oproti stávající právní úpravě jsou tabulky již harmonizované s nařízením (ES) č. 1272/2008 CLP a tím došlo k celé řadě změn, uvádíme je v plném znění i s vysvětlujícími poznámkami. Po přijetí zákona v rámci revize textu budou k dispozici v elektronické podobě.

Tabulka I Kategorie nebezpečných látek

Tabulka II Jmenovitě vybrané nebezpečné látky

Poznámky k tabulkám

1. Nebezpečné látky spadající do třídy akutní toxicita kategorie 3 orální cestou expozice (H 301) spadají do třídy…