dnes je 29.3.2024

Input:

Směrnice EP a rady č. 2008/50ES o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu

3.3.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.6.5.2.2
Směrnice EP a rady č. 2008/50ES o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu

Envi profi, Úřední věstník Evropské unie

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2008/50/ES
ze dne 21. května 2008

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 175 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru  (1) ,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů  (2) ,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy  (3) ,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Šestý akční program Společenství pro životní prostředí přijatý rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002  (4)  stanoví potřebu snížit znečištění na úrovně, které minimalizují škodlivé účinky na lidské zdraví, přičemž zvláštní pozornost se věnuje citlivým skupinám obyvatel, a škodlivé účinky na životní prostředí jako celek, zlepšit monitorování a posuzování kvality ovzduší, včetně depozice znečišťujících látek, a poskytovat veřejnosti informace.
(2) V zájmu ochrany lidského zdraví a životního prostředí jako celku je zvláště důležité bojovat proti emisím znečišťujících látek u zdroje a stanovit a provádět co nejúčinnější opatření na snížení emisí na místní a celostátní úrovni a na úrovni Společenství. Proto je třeba emisím škodlivých látek znečišťujících ovzduší bránit, předcházet jim nebo je omezit a stanovit vhodné cíle pro kvalitu vnějšího ovzduší s ohledem na příslušné normy, pokyny a programy Světové zdravotnické organizace.
(3) Směrnici Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší  (5) , směrnici Rady 1999/30/ES ze dne 22. dubna 1999 o mezních hodnotách pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice a olovo ve vnějším ovzduší  (6) , směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/69/ES ze dne 16. listopadu 2000 o mezních hodnotách pro benzen a oxid uhelnatý v ovzduší  (7) , směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/3/ES ze dne 12. února 2002 o ozonu ve vnějším ovzduší  (8)  a rozhodnutí Rady 97/101/ES ze dne 27. ledna 1997, kterým se zavádí vzájemná výměna informací a údajů ze sítí a jednotlivých stanic měřících znečištění vnějšího ovzduší v členských státech  (9) , je třeba důkladně zrevidovat s cílem začlenit do nich nejnovější vývoj v oblasti zdraví a vědy a zkušenosti členských států. V zájmu jasnosti, zjednodušení a administrativní účinnosti je proto vhodné uvedených pět aktů nahradit jedinou směrnicí a případně prováděcími pravidly.
(4) Po získání dostatečných zkušeností v souvislosti s prováděním směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/107/ES ze dne 15. prosince 2004 o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší  (10)  lze zvážit, zda mohou být její ustanovení sloučena s ustanoveními této směrnice.
(5) Je třeba uplatňovat společný přístup k posuzování kvality vnějšího ovzduší na základě společných kritérií posuzování. Při posuzování kvality vnějšího ovzduší by měl být brán ohled na velikost skupin obyvatel a ekosystémů, které jsou znečištění ovzduší vystaveny. Je proto vhodné rozdělit území každého členského státu do zón nebo aglomerací podle hustoty obyvatel.
(6) Pokud je to možné, měly by se použít techniky modelování, které umožní interpretovat údaje z jednotlivých míst z hlediska geografického rozložení koncentrace. Toto by mohlo posloužit jako základ pro výpočet kolektivní expozice obyvatelstva žijícího v dané oblasti znečišťujícím látkám.
(7) S cílem zajistit, aby shromážděné informace o znečištění ovzduší byly dostatečně reprezentativní a srovnatelné v rámci Společenství, je nezbytné používat při posuzování kvality vnějšího ovzduší standardizované metody měření a společná kritéria pro počet a umístění měřicích stanic. K posuzování kvality vnějšího ovzduší mohou být použity i jiné metody než měření, a proto je nezbytné vymezit kritéria používání a požadovanou přesnost těchto metod.
(8) Za účelem lepšího pochopení vlivů těchto znečišťujících látek a vypracování vhodných politik je třeba provést podrobná měření jemných částic ve venkovských pozaďových lokalitách. Tato měření by měla být provedena způsobem, který je v souladu s měřeními v rámci programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP) vytvořeného na základě Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 schválené rozhodnutím Rady 81/462/EHS ze dne 11. června 1981  (11) .
(9) Je-li stav kvality ovzduší již dobrý, je třeba ho zachovat či zlepšovat. Pokud nejsou splněny cíle kvality vnějšího ovzduší stanovené touto směrnicí, měly by členské státy přijmout opatření za účelem dodržení mezních hodnot a kritických úrovní a případně dosáhnout cílových hodnot a dlouhodobých cílů.
(10) Ohrožení vegetace a přírodních ekosystémů vlivem znečištění ovzduší je nejzávažnější v místech vzdálených od městských oblastí. Posuzování takových rizik a dodržování kritických úrovní pro ochranu vegetace by se proto mělo zaměřit na místa vzdálená od zastavěných oblastí.
(11) Jemné částice (PM2,5) mají významné nepříznivé účinky na lidské zdraví. Kromě toho nebyla dosud určena prahová hodnota, pod níž by PM2,5nepředstavovaly riziko. Proto by tato znečišťující látka neměla být regulována stejným způsobem jako jiné látky znečišťující ovzduší. Přístup by měl být zaměřen na celkové snížení koncentrací v městském prostředí s cílem zajistit, aby zlepšení kvality ovzduší bylo přínosem pro velkou část obyvatelstva. Aby však byl všude zajištěn minimální stupeň ochrany zdraví, měl by být tento přístup kombinován s mezní hodnotou, které v první fázi předchází cílová hodnota.
(12) Stávající cílové hodnoty a dlouhodobé cíle zajištění účinné ochrany proti škodlivým účinkům expozice ozonu na lidské zdraví, vegetaci a ekosystémy by se neměly měnit. Na ochranu před krátkými expozicemi zvýšeným koncentracím ozonu by měla být pro obyvatelstvo jako celek stanovena varovná prahová hodnota ozonu a pro citlivé skupiny obyvatelstva informativní prahová hodnota ozonu. Tyto prahové hodnoty by měly být signálem k zahájení informování veřejnosti o rizicích expozice a provádění případných krátkodobých opatření ke snížení úrovní ozonu, pokud bude varovná prahová hodnota překročena.
(13) Ozon je znečišťující látka přesahující hranice států, která vzniká v atmosféře z emisí primárních znečišťujících látek a kterou se zabývá směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/81/ES ze dne 23. října 2001 o národních emisních stropech pro některé látky znečišťující ovzduší  (12) . Pokrok v oblasti dosahování cílů kvality ovzduší a dlouhodobých cílů pro ozon stanovených v této směrnici by měl být určen cíli a emisními stropy stanovenými směrnicí 2001/81/ES a případně prováděním plánů kvality ovzduší stanovených touto směrnicí.
(14) V zónách a aglomeracích, v nichž jsou překračovány dlouhodobé cíle u ozonu a prahy posuzování u jiných znečišťujících látek, by měla být povinná stacionární měření. Údaje ze stacionárních měření mohou být doplněny modelovými metodami nebo orientačním měřením, které umožní zpracovat údaje z jednotlivých bodů z hlediska geografického rozložení koncentrace. Použití doplňkových metod posuzování by rovněž mělo umožnit snížení minimálního požadovaného počtu míst odběru vzorků pro stacionární měření.
(15) Příspěvky z přírodních zdrojů lze posuzovat, ale nikoliv regulovat. Pokud tedy lze s dostatečnou přesností určit příspěvky ke znečišťujícím látkám ve vnějším ovzduší z přírodních zdrojů a pokud jsou překročení zcela nebo částečně způsobena těmito přírodními zdroji, lze tyto příspěvky v souladu s podmínkami stanovenými v této směrnici při posuzování dodržování mezních hodnot pro vnější ovzduší odečíst. Překročení mezních hodnot částic PM10, která lze přičíst zimnímu posypu silnic pískem nebo solí, lze rovněž při posuzování dodržování mezních hodnot pro kvalitu ovzduší odečíst, pokud byla přijata vhodná opatření ke snížení koncentrací.
(16) U zón a aglomerací s obzvláště obtížnými podmínkami by mělo být možné prodloužit lhůtu, v níž musí být mezních hodnot pro kvalitu ovzduší dosaženo, v případech, kdy se navzdory provádění příslušných opatření ke snížení znečištění vyskytnou v konkrétních zónách a aglomeracích vážné problémy s dodržením hodnot. Jakékoli prodloužení lhůty pro dané zóny a aglomerace by mělo být doprovázeno souhrnným plánem, který posoudí Komise a který zajistí dosažení hodnot v prodloužené lhůtě. K účinnému snížení emisí v časovém rámci stanoveném touto směrnicí pro splnění mezních hodnot bude důležité, aby byla k dispozici nezbytná opatření Společenství odpovídající úmyslu snížit emise u zdroje na úroveň zvolenou v tematické strategii o znečištění ovzduší, a tato opatření by se měla zohledňovat při posuzování žádostí o prodloužení lhůt pro splnění mezních hodnot.
(17) Nezbytná opatření Společenství pro snížení emisí u zdroje, zejména opatření, kterými se má zlepšit účinnost právních předpisů Společenství týkajících se průmyslových emisí, omezit výfukové emise motorů instalovaných do těžkých nákladních vozidel, dále snížit celostátní emise hlavních znečišťujících látek povolené členským státům a emise související s doplňováním paliva do benzínových vozidel na čerpacích stanicích a řešit obsah síry v palivech, včetně námořních paliv, by měla být řádně přednostně posouzena všemi dotčenými orgány.
(18) Pro zóny a aglomerace, v nichž koncentrace znečišťujících látek ve vnějším ovzduší překračují příslušné cílové hodnoty nebo mezní hodnoty kvality ovzduší, by měly být vytvořeny plány kvality ovzduší a případně určité dočasné meze tolerance. Látky znečišťující ovzduší produkuje řada různých zdrojů a činností. K zajištění soudržnosti mezi různými politikami by tyto plány kvality ovzduší měly být pokud možno konzistentní a propojené s plány a programy připravenými podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení  (13) , směrnice 2001/81/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí  (14) . Cíle kvality vnějšího ovzduší stanovené touto směrnicí se rovněž plně zohlední tam, kde se udělují povolení pro průmyslové činnosti podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění  (15) .
(19) Je třeba vypracovat akční plány určující opatření, která se mají přijmout v krátkodobém horizontu, pokud hrozí riziko překročení jedné nebo více varovných prahových hodnot, s cílem snížit toto riziko a zkrátit délku jeho trvání. Pokud se riziko týká jedné nebo více mezních hodnot nebo cílových hodnot, členské státy mohou případně tyto krátkodobé akční plány vypracovat. Pokud jde o ozon, měly by tyto krátkodobé akční plány zohledňovat ustanovení rozhodnutí Komise 2004/279/ES ze dne 19. března 2004 o pokynech pro provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/3/ES o ozonu ve vnějším ovzduší  (16) .
(20) Pokud následkem významného znečištění, které pochází z jednoho členského státu, dojde nebo by mohlo dojít k překročení úrovně znečišťující látky, členské státy by měly vzájemně konzultovat příslušný cíl kvality ovzduší a případně mez tolerance nebo případnou varovnou prahovou hodnotu. Přeshraniční povaha konkrétních znečišťujících látek, jako jsou ozon nebo jemné částice, může vyžadovat koordinaci mezi sousedícími členskými státy při navrhování a provádění plánů kvality ovzduší a krátkodobých akčních plánů a při informování veřejnosti. Členské státy by případně měly spolupracovat se třetími zeměmi se zvláštním důrazem na rychlé zapojení kandidátských zemí.
(21) Je nezbytné, aby členské státy a Komise shromažďovaly, vyměňovaly si a šířily informace o kvalitě ovzduší s cílem lépe pochopit vlivy znečištění ovzduší a vytvořit vhodné politiky. Veřejnost by rovněž měla mít vždy k dispozici aktuální informace o koncentracích všech regulovaných znečišťujících látek ve vnějším ovzduší.
(22) S cílem usnadnit nakládání s informacemi o kvalitě ovzduší a jejich porovnávání by měly být údaje zpřístupněny Komisi ve standardizované podobě.
(23) Je nezbytné přizpůsobit postupy poskytování údajů, posuzování a podávání zpráv o kvalitě ovzduší, aby jako hlavních nástrojů ke zpřístupnění informací bylo možné používat elektronické prostředky a Internet a aby tak tyto postupy byly v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE)  (17) .
(24) Je vhodné stanovit možnost přizpůsobit kritéria a metody posuzování kvality vnějšího ovzduší vědeckému a technickému pokroku a informacím, jež mají být poskytnuty.
(25) Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států a může jich být z důvodu přeshraniční povahy látek znečišťujících ovzduší lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.
(26) Členské státy by měly stanovit pravidla týkající se sankcí za porušení této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.
(27) Některá ustanovení aktů zrušených touto směrnicí by měla zůstat v platnosti, aby bylo zajištěno trvání stávajících mezních hodnot kvality ovzduší pro oxid dusičitý, dokud nebudou od 1. ledna 2010 nahrazeny, trvání ustanovení o podávání zpráv o kvalitě ovzduší, dokud nebudou přijata nová prováděcí opatření, a trvání povinností týkajících se předběžného posuzování kvality ovzduší požadovaného podle směrnice 2004/107/ES.
(28) Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezit na ustanovení, která znamenají věcnou změnu oproti předchozím směrnicím.
(29) Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů  (18)  jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.
(30) Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie. Usiluje zejména o prosazení začlenění vysoké úrovně ochrany životního prostředí do politik Unie a zlepšení kvality životního prostředí v souladu se zásadou udržitelného rozvoje, jak stanoví článek 37 Listiny základních práv Evropské unie.
(31) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi  (19) .
(32) Je třeba zmocnit Komisi k úpravě příloh I až VI, VIII až X a přílohy XV. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.
(33) Ustanovení o provedení ve vnitrostátním právu vyžaduje, aby členské státy zajistily, že nezbytná měření městského pozadí budou zavedena včas, aby bylo možné stanovit ukazatel průměrné expozice s cílem zajistit splnění požadavků souvisejících s posouzením vnitrostátního cíle snížení expozice a s výpočtem ukazatele průměrné expozice,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví opatření zaměřená na

1) vymezení a stanovení cílů kvality vnějšího ovzduší určených k zabránění a předcházení škodlivým účinkům na lidské zdraví a životní prostředí jako celek nebo k jejich snížení;
2) posuzování kvality vnějšího ovzduší v členských státech na základě společných metod a kritérií;
3) získávání informací o kvalitě vnějšího ovzduší s cílem napomáhat snížení znečištění ovzduší a nepříznivého působení a sledovat dlouhodobé trendy a zlepšení vyplývající z vnitrostátních opatření a opatření Společenství;
4) zajištění toho, aby uvedené informace o kvalitě vnějšího ovzduší byly přístupné veřejnosti;
5) zachování kvality ovzduší, je-li dobrá, a v ostatních případech její zlepšení;
6) podporu intenzivnější spolupráce mezi členskými státy v oblasti omezování znečištění ovzduší.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1) "vnějším ovzduším" venkovní vzduch v troposféře kromě pracovišť definovaných ve směrnici 89/654/EHS  (20) , na něž se vztahují předpisy o zdraví a bezpečnosti při práci a do nichž veřejnost nemá běžně přístup;
2) "znečišťující látkou" látka přítomná ve vnějším ovzduší, která může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí jako celek;
3) "úrovní" koncentrace znečišťující látky ve vnějším ovzduší nebo její depozice na zemský povrch za určitou dobu;
4) "posuzováním" všechny metody měření, výpočtu, prognózy nebo odhadu úrovní;
5) "mezní hodnotou" úroveň stanovená na základě vědeckých poznatků za účelem zabránění nebo předcházení škodlivým účinkům na lidské zdraví nebo na životní prostředí jako celek nebo jejich snížení, které má být dosaženo ve stanovené lhůtě a která poté již nesmí být překročena;
6) "kritickou úrovní" úroveň stanovená na základě vědeckých poznatků, nad níž může docházet k přímým nepříznivým účinkům na některé receptory, jako jsou stromy, další rostliny nebo přírodní ekosystémy, nikoli však na člověka;
7) "mezí tolerance" procento mezní hodnoty, o které může být tato hodnota za podmínek stanovených v této směrnici překročena;
8) "plány kvality ovzduší" plány, které stanoví opatření pro dosažení mezních nebo cílových hodnot;
9) "cílovou hodnotou" úroveň stanovená za účelem zabránění nebo předcházení škodlivým účinkům na lidské zdraví nebo na životní prostředí jako celek nebo jejich snížení, které má být dosaženo pokud možno ve stanovené lhůtě;
10) "varovnou prahovou hodnotou" úroveň, při jejímž překročení existuje při krátkodobé expozici riziko pro lidské zdraví u obyvatelstva jako celku a při níž musí členské státy neprodleně přijmout opatření;
11) "informativní prahovou hodnotou" úroveň, při jejímž překročení existuje při krátkodobé expozici riziko pro zdraví zvláště citlivých skupin obyvatelstva a k níž jsou nezbytné okamžité a přiměřené informace;
12) "horním prahem posuzování" úroveň, pod níž lze k posuzování kvality vnějšího ovzduší použít kombinaci stacionárních měření a modelování nebo orientační měření;
13) "dolním prahem posuzování" úroveň, pod níž postačí k posuzování kvality vnějšího ovzduší použít pouze modelování nebo objektivní odhad;
14) "dlouhodobým cílem" úroveň, jíž má být dosaženo v dlouhodobém horizontu s cílem zajistit účinnou ochranu lidského zdraví a životního prostředí, s výjimkou případů, kdy jí nelze dosáhnout prostřednictvím přiměřených opatření;
15) "příspěvky z přírodních zdrojů" emise znečišťujících látek, které nejsou přímo ani nepřímo způsobeny lidskou činností, včetně přírodních událostí, jako jsou sopečné výbuchy, seizmická činnost, geotermální činnost, požáry ve volné přírodě, výskyt silných větrů, mořské záplavy nebo atmosférická resuspenze či přenos přírodních částic ze suchých oblastí;
16) "zónou" část území členského státu, která je tímto členským státem vymezena pro účely posuzování a řízení kvality ovzduší;
17) "aglomerací" zóna, která je městskou aglomerací s počtem obyvatel vyšším než 250 000, nebo v případě aglomerací s počtem obyvatel nižším nebo rovnajícím se 250 000 zóna s danou hustotou obyvatelstva na kmstanovenou členskými státy;
18) "PM10" částice, které projdou velikostně selektivním vstupním filtrem definovaným v referenční metodě odběru vzorků a měření PM10 EN 12341, vykazujícím pro aerodynamický průměr 10 μm odlučovací účinnost 50 %;
19) "PM2,5" částice, které projdou velikostně selektivním vstupním filtrem definovaným v referenční metodě odběru vzorků a měření PM2,5 EN 14907, vykazujícím pro aerodynamický průměr 2,5 μm odlučovací účinnost 50 %;
20) "ukazatelem průměrné expozice" průměrná úroveň určená na základě měření v městských pozaďových lokalitách po celém území členského státu, která odráží expozici obyvatelstva. Využívá se při výpočtu celostátního cíle snížení expozice a při výpočtu maximální expoziční koncentrace;
21) "maximální expoziční koncentrací" úroveň stanovená na základě ukazatele průměrné expozice s cílem omezit škodlivé účinky na lidské zdraví, jíž má být do určité doby dosaženo;
22) "celostátním cílem snížení expozice" procento snížení průměrné expozice obyvatelstva členského státu stanovené na období referenčního roku za účelem omezení škodlivých účinků na lidské zdraví, jehož má být dosaženo pokud možno ve stanovené lhůtě;
23) "městskými pozaďovými lokalitami" místa v městských oblastech, kde jsou patrné úrovně reprezentativní pro expozici městského obyvatelstva obecně;
24) "oxidy dusíku" součet objemových poměrů (ppbv) oxidu dusnatého a oxidu dusičitého vyjádřený v jednotkách hmotnostní koncentrace oxidu dusičitého (μg/m3);
25) "stacionárním měřením" měření prováděná kontinuálně nebo jednorázovým odběrem vzorků na určených místech za účelem zjištění hodnot v souladu s příslušnými cíli týkajícími se kvality údajů;
26) "orientačním měřením" měření, které splňuje méně přísné cíle týkající se kvality údajů, než které jsou vyžadovány pro stacionární měření;
27) "těkavými organickými sloučeninami" (VOC) organické sloučeniny z antropogenních a biogenních zdrojů, s výjimkou methanu, které mohou reakcí s oxidy dusíku za přítomnosti slunečního světla produkovat fotochemické oxidanty;
28) "prekurzory ozonu" látky, které přispívají k tvorbě přízemního ozonu, z nichž některé jsou uvedeny v příloze X.

Článek 3

Příslušné orgány a subjekty

Členské státy určí na náležitých úrovních příslušné orgány a subjekty pověřené

a) posuzováním kvality vnějšího ovzduší;
b) schvalováním systémů měření (metody, vybavení, sítě a laboratoře);
c) zajišťováním přesnosti měření;
d) analýzou metod posuzování;
e) koordinací případných programů Společenství týkajících se zajištění kvality, které organizuje Komise, na svém území;
f) spoluprací s ostatními členskými státy a Komisí.

Příslušné orgány a subjekty musí v odpovídajících případech splňovat požadavky uvedené v oddíle C přílohy I.

Článek 4

Stanovení zón a aglomerací

Členské státy na celém svém území stanoví zóny a aglomerace. Posuzování kvality ovzduší a řízení kvality ovzduší se provádí ve všech zónách a aglomeracích.

KAPITOLA II
POSUZOVÁNÍ KVALITY VNĚJŠÍHO OVZDUŠÍ

Článek 5

Systém posuzování

1.   Pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice (PM10 a PM2,5), olovo, benzen a oxid uhelnatý se použijí horní a dolní prahy posuzování stanovené v oddíle A přílohy II.

Každá zóna a aglomerace se klasifikuje na základě těchto prahů posuzování.

2.   Klasifikace podle odstavce 1 se přezkoumá nejméně každých pět let postupem podle oddílu B přílohy II.

V případě významných změn činností souvisejících s koncentracemi oxidu siřičitého, oxidu dusičitého nebo případně oxidů dusíku, částic (PM10, PM2,5), olova, benzenu a oxidu uhelnatého ve vnějším ovzduší se však klasifikace přezkoumá častěji.

Článek 6

Kritéria posuzování

1.   Členské státy provádějí posuzování kvality vnějšího ovzduší, pokud jde o znečišťující látky uvedené v článku 5, ve všech svých zónách a aglomeracích v souladu s kritérii stanovenými v odstavcích 2, 3 a 4 tohoto článku a v souladu s kritérii stanovenými v příloze III.

2.   Ve všech zónách a aglomeracích, v nichž úroveň znečišťujících látek uvedených v odstavci 1 překračuje horní práh posuzování stanovený pro tyto znečišťující látky, se k posuzování kvality vnějšího ovzduší použije stacionární měření. Aby stacionární měření poskytovala dostatečné informace o prostorovém rozložení kvality vnějšího ovzduší, mohou být doplněna modelováním nebo orientačními měřeními.

3.   Ve všech zónách a aglomeracích, v nichž je úroveň znečišťujících látek uvedených v odstavci 1 nižší než horní práh posuzování stanovený pro tyto látky, může být k posuzování kvality vnějšího ovzduší použita kombinace stacionárních měření a modelování nebo orientačních měření.

4.   Ve všech zónách a aglomeracích, v nichž je úroveň znečišťujících látek uvedených v odstavci 1 nižší než dolní práh posuzování stanovený pro tyto látky, postačí k posuzování kvality vnějšího ovzduší použít metody modelování nebo metody objektivního odhadu či obě tyto metody.

5.   Kromě posuzování uvedených v odstavcích 2, 3 a 4 se ve venkovských pozaďových lokalitách vzdálených od významných zdrojů znečišťování ovzduší provádějí měření pro získání alespoň ročních průměrných údajů o celkové hmotnostní koncentraci a o koncentracích chemických složek jemných částic (PM2,5), přičemž se řídí těmito kritérii:

a) na každých 100 000 kmse zřídí jedno místo odběru vzorků;
b) každý členský stát zřídí za účelem dosažení potřebného prostorového rozložení alespoň jednu měřicí stanici nebo může na základě dohody s přilehlými členskými státy zřídit jednu nebo více společných měřicích stanic pokrývajících příslušné sousedící zóny;
c) monitorování se případně koordinuje s monitorovací strategií a programem měření v rámci programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP);
d) oddíly A a C přílohy I se použijí v souvislosti s cíli týkajícími se kvality údajů pro měření hmotnostní koncentrace částic a příloha IV se použije v plném rozsahu.

Členské státy informují Komisi o měřicích metodách používaných pro měření chemického složení jemných částic (PM2,5).

Článek 7

Místa odběru vzorků

1.   Poloha míst odběru vzorků pro měření oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, částic (PM10, PM2,5), olova, benzenu a oxidu uhelnatého ve vnějším ovzduší se stanoví v souladu s kritérii uvedenými v příloze III.

2.   V žádné zóně nebo aglomeraci, v nichž jsou jediným zdrojem informací pro posuzování kvality ovzduší stacionární měření, nesmí být počet míst odběru vzorků pro žádnou příslušnou znečišťující látku menší než minimální počet míst odběru vzorků uvedený v oddíle A přílohy V.

3.   V zónách a aglomeracích, v nichž jsou údaje z míst odběru vzorků pro stacionární měření doplňovány údaji z modelování nebo orientačního měření, může být celkový počet míst odběru vzorků podle oddílu A přílohy V snížen až na 50 % za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky:

a) doplňkové metody poskytují dostatečné informace pro posuzování kvality ovzduší, pokud jde o mezní hodnoty nebo varovné prahové hodnoty, jakož i přiměřené informace pro veřejnost;
b) počet míst odběru vzorků, která mají být zřízena, a prostorové rozložení jiných metod jsou dostatečné k tomu, aby koncentrace příslušné znečišťující látky byla stanovena v souladu s cíli v oblasti kvality údajů podle oddílu A přílohy I, a umožňují, aby výsledky posuzování splnily kritéria uvedená v oddíle B přílohy I.

Při posuzování kvality ovzduší, pokud jde o mezní hodnoty, se vezmou v úvahu výsledky modelování nebo orientačního měření.

4.   Komise sleduje, jak členské státy uplatňují kritéria pro výběr míst odběru vzorků, aby se umožnilo harmonizované uplatňování těchto kritérií v celé Evropské unii.

Článek 8

Referenční metody měření

1.   Členské státy použijí referenční metody měření a kritéria uvedená v oddílech A a C přílohy VI.

2.   Jiné metody měření mohou být použity za podmínek stanovených v oddíle B přílohy VI.

ODDÍL 2
Posuzování kvality vnějšího ovzduší z hlediska ozonu

Článek 9

Kritéria posuzování

1.   Pokud během některého z předcházejících pěti let měření koncentrace ozonu v zóně nebo aglomeraci překročily dlouhodobé cíle uvedené v oddíle C přílohy VII, provádí se stacionární měření.

2.   Pokud jsou k dispozici údaje za méně než pět let, mohou členské státy za účelem určení, zda byly dlouhodobé cíle podle odstavce 1 během těchto pěti let překročeny, kombinovat výsledky z krátkodobých měřicích kampaní uskutečněných v době a v místech s pravděpodobně nejvyššími úrovněmi s výsledky z emisních inventur a modelování.

Článek 10

Místa odběru vzorků

1.   Poloha míst odběru vzorků pro měření ozonu se stanoví v souladu s kritérii uvedenými v příloze VIII.

2.   Počet míst odběru vzorků pro stacionární měření ozonu nesmí být v žádné zóně nebo aglomeraci, v níž je měření jediným zdrojem informací pro posuzování kvality ovzduší, menší než minimální počet míst odběru vzorků uvedený v oddíle A přílohy IX.

3.   V zónách a aglomeracích, v nichž jsou údaje z míst odběru vzorků pro stacionární měření doplňovány údaji z modelování nebo orientačních měření, může být počet míst odběru vzorků podle oddílu A přílohy IX snížen za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky:

a) doplňkové metody poskytují dostatečné informace pro posuzování kvality ovzduší, pokud jde o cílové hodnoty, dlouhodobé cíle, informační a varovné prahové hodnoty;
b) počet míst odběru vzorků, která mají být zřízena, a prostorové rozložení jiných metod jsou dostatečné k tomu, aby koncentrace ozonu byla stanovena v souladu s cíli v oblasti kvality údajů podle oddílu A přílohy I, a umožňují, aby výsledky posuzování splnily kritéria uvedená v oddíle B přílohy I;
c) počet míst odběru vzorků v každé zóně a aglomeraci činí alespoň jedno místo odběru vzorků na dva miliony obyvatel nebo jedno místo odběru vzorků na 50 000 kmpodle toho, co představuje vyšší počet míst odběru vzorků, ale nesmí být menší než jedno místo odběru vzorků v každé zóně nebo aglomeraci;
d) ve všech zbývajících místech odběru vzorků, kromě venkovských pozaďových stanic uvedených v oddíle A přílohy VIII, se měří koncentrace oxidu dusičitého.

Při posuzování kvality ovzduší, pokud jde o cílové hodnoty, se vezmou v úvahu výsledky modelování nebo orientačního měření.

4.   Oxid dusičitý se měří nejméně v 50 % míst odběru vzorků ozonu požadovaných podle oddílu A přílohy IX. Toto měření je kontinuální, s výjimkou venkovských pozaďových stanic uvedených v oddíle A přílohy VIII, kde lze použít i jiné metody měření.

5.   V zónách a aglomeracích, v nichž jsou koncentrace za každý z předchozích pěti let měření nižší než dlouhodobé cíle, se počet míst odběru vzorků pro stacionární měření stanoví v souladu s oddílem B přílohy IX.

6.   Každý členský stát zajistí, aby na jeho území bylo zřízeno a provozováno alespoň jedno místo odběru vzorků, které by poskytovalo údaje o koncentracích prekurzorů ozonu uvedených v příloze X. Každý členský stát zvolí počet a umístění stanic, kde se mají měřit koncentrace prekurzorů ozonu, s přihlédnutím k cílům a metodám uvedeným v příloze X.

Článek 11

Referenční metody měření

1.   Členské státy použijí referenční metodu pro měření ozonu uvedenou v bodě 8 oddílu A přílohy VI. Jiné metody měření mohou být použity za podmínek stanovených v oddíle B přílohy VI.

2.   Každý členský stát informuje Komisi o používaných metodách odběru vzorků a měření VOC, uvedených v příloze X.

KAPITOLA III
ŘÍZENÍ KVALITY VNĚJŠÍHO OVZDUŠÍ

Článek 12

Požadavky v případech, kdy jsou úrovně nižší než mezní hodnoty

V zónách a aglomeracích, v nichž jsou úrovně oxidu siřičitého, oxidu dusičitého, PM10, PM2,5, olova, benzenu a oxidu uhelnatého ve vnějším ovzduší nižší než příslušné mezní hodnoty uvedené v přílohách XI a XIV, členské státy udržují úrovně těchto znečišťujících látek pod mezními hodnotami a usilují o zachování co nejlepší kvality vnějšího ovzduší, která je v souladu s udržitelným rozvojem.

Článek 13

Mezní hodnoty a varovné prahové hodnoty pro ochranu lidského zdraví

1.   Členské státy zajistí, aby úrovně oxidu siřičitého, PM10, olova a oxidu uhelnatého ve vnějším ovzduší nepřekračovaly v žádné části jejich zón a aglomerací mezní hodnoty stanovené v příloze XI.

Pokud jde o oxid dusičitý a benzen, nesmějí být mezní hodnoty uvedené v příloze XI překračovány ode dne v ní uvedeného.

Splnění těchto požadavků se posuzuje podle přílohy III.

Meze tolerance stanovené v příloze XI se použijí podle čl. 22 odst. 3 a čl. 23 odst. 1.

2.   Varovné prahové hodnoty pro koncentrace oxidu siřičitého a oxidu dusičitého ve vnějším ovzduší jsou stanoveny v oddíle A přílohy XII.

Článek 14

Kritické úrovně

1.   Členské státy zajistí dodržování kritických úrovní uvedených v příloze XIII posuzovaných podle oddílu A přílohy III.

2.   Pokud je jediným zdrojem informací pro posuzování kvality ovzduší stacionární měření, nesmí být počet míst odběru vzorků menší než minimální počet uvedený v oddíle C přílohy V. Pokud jsou tyto informace doplňovány orientačním měřením nebo modelováním, může být minimální počet míst odběru vzorků snížen až o 50 %, je-li možné posuzované koncentrace příslušné znečišťující látky stanovit v souladu s cíli v oblasti kvality údajů uvedenými v oddíle A přílohy I.

Článek 15

Celostátní cíl snížení expozice PM2,5 pro ochranu lidského zdraví

1.   Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, která nevyžadují neúměrné náklady, ke snížení expozice PM2,5 s cílem dosáhnout celostátního cíle snížení expozice stanoveného v oddíle B přílohy XIV ve lhůtě v něm uvedené.

2.   Členské státy zajistí, aby ukazatel průměrné expozice pro rok 2015 stanovený v souladu s oddílem A přílohy XIV nepřekročil maximální expoziční koncentraci stanovenou v oddíle C uvedené přílohy.

3.   Průměrný ukazatel expozice pro PM2,5 se posuzuje v souladu s oddílem A přílohy XIV.

4.   Každý členský stát zajistí v souladu s přílohou III, aby rozmístění a počet míst odběru vzorků, na nichž je založen průměrný ukazatel expozice pro PM2,5, náležitě odrážely celkovou expozici obyvatelstva. Počet míst odběru vzorků nesmí být nižší než počet stanovený na základě oddílu B přílohy V.

Článek 16

Cílové hodnoty a mezní hodnoty PM2,5 pro ochranu lidského zdraví

1.   Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, která nevyžadují neúměrné náklady s cílem zajistit, aby koncentrace PM2,5 ve vnějším ovzduší nepřekračovaly cílovou hodnotu stanovenou v oddíle D přílohy XIV, a to ode dne v něm uvedeného.

2.   Členské státy zajistí, aby koncentrace PM2,5 ve vnějším ovzduší v žádné části jejich zón a aglomerací nepřekračovaly mezní hodnotu stanovenou v oddíle E přílohy XIV, a to ode dne v něm uvedeného. Splnění tohoto požadavku se posuzuje podle přílohy III.

3.   Mez tolerance stanovená v oddíle E přílohy XIV se použije v souladu s čl. 23 odst. 1.

Článek 17

Požadavky v případě zón a aglomerací, v nichž koncentrace ozonu překračují cílové hodnoty a dlouhodobé cíle

1.   Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, která nevyžadují neúměrné náklady, k zajištění toho, aby bylo dosaženo cílových hodnot a dlouhodobých cílů.

2.   V případě zón a aglomerací, v nichž je překročena cílová hodnota, zajistí členské státy, aby byl proveden program připravený podle článku 6 směrnice 2001/81/ES a případně plán kvality ovzduší za účelem dosažení cílových hodnot, s výjimkou případů, kdy jich nelze dosáhnout prostřednictvím opatření, která nevyžadují neúměrné náklady, a to ode dne uvedeného v oddíle B přílohy VII této směrnice.

3.   V zónách a aglomeracích, v nichž jsou úrovně ozonu ve vnějším ovzduší vyšší než dlouhodobé cíle, ale nižší než nebo stejně vysoké jako cílové hodnoty, členské státy připraví a provedou nákladově efektivní opatření za účelem dosažení dlouhodobých cílů. Tato opatření jsou přinejmenším v souladu se všemi plány kvality ovzduší a s programem podle odstavce 2.

Článek 18

Požadavky v případě zón a aglomerací, v nichž koncentrace ozonu splňují dlouhodobé cíle

V zónách a aglomeracích, v nichž úrovně ozonu splňují dlouhodobé cíle, členské státy, pokud to okolnosti včetně přeshraniční povahy znečištění ozonem a meteorologických podmínek dovolují, udržují tyto úrovně pod dlouhodobými cíli a prostřednictvím přiměřených opatření zachovávají co nejlepší kvalitu ovzduší slučitelnou s udržitelným rozvojem a s vysokou úrovní ochrany životního prostředí a lidského zdraví.

Článek 19

Opatření požadovaná v případě překročení informativních nebo varovných prahových hodnot

Dojde-li k překročení informativní prahové hodnoty nebo jakékoli varovné prahové hodnoty uvedené v příloze XII, přijmou členské státy nezbytná opatření k informování veřejnosti prostřednictvím rozhlasu, televize, tisku nebo internetu.

Členské státy rovněž zasílají Komisi předběžné informace o naměřených úrovních a délce trvání období, během nichž byla varovná nebo informativní prahová hodnota překročena.

Článek 20

Přispívání přírodních zdrojů

1.   Členské státy zasílají Komisi za daný rok seznamy zón a aglomerací, v nichž jsou překročení mezních hodnot u dané znečišťující látky způsobena přírodními zdroji. Členské státy poskytují informace o koncentracích a zdrojích a důkazy o tom, že překročení lze připsat přírodním zdrojům.

2.   V případě, že je Komise informována o překročení, jež lze přičíst přírodním zdrojům podle odstavce 1, nepovažuje se toto překročení za překročení pro účely této směrnice.

3.   Komise do 11. června 2010 zveřejní pokyny pro prokazování a odečítání překročení, která lze připsat přírodním zdrojům.

Článek 21

Překročení, jež lze připsat zimnímu posypu silnic pískem nebo solí

1.   Členské státy mohou vymezit zóny nebo aglomerace, v nichž jsou mezní hodnoty PM10 ve vnějším ovzduší překročeny v důsledku resuspenzí částic ze zimního posypu silnic pískem nebo solí.

2.   Členské státy zašlou Komisi seznam všech takových zón a aglomerací spolu s informacemi o koncentracích PM10 a jejich zdrojích.

3.   Při informování Komise podle článku 27 členské státy poskytnou nezbytné důkazy, jimiž prokáží, že všechna překročení nastala v důsledku těchto resuspendovaných částic a že byla přijata přiměřená opatření na snížení těchto koncentrací.

4.   Aniž je dotčen článek 20, musí členské státy v případě zón a aglomerací podle odstavce 1 tohoto článku vypracovat plán kvality ovzduší stanovené v článku 23 pouze tehdy, pokud lze překročení připsat jiným zdrojům PM10 než zimnímu posypu silnic pískem nebo solí.

5.   Komise zveřejní pokyny pro určování příspěvků vznikajících resuspenzí částic ze zimního posypu silnic pískem nebo solí do 11. června 2010.

Článek 22

Prodloužení lhůt pro dosažení některých mezních hodnot a zproštění povinnosti tyto mezní hodnoty uplatňovat

1.   Pokud v dané zóně nebo aglomeraci nelze splnit mezní hodnoty pro oxid dusičitý nebo benzen v rámci lhůt stanovených v příloze XI, může členský stát tyto lhůty pro konkrétní zónu nebo aglomeraci prodloužit nejvýše o pět let, a to za podmínky, že pro zónu nebo aglomeraci, na niž by se prodloužení vztahovalo, se v souladu s článkem 23 vypracuje plán kvality ovzduší; tento plán kvality ovzduší se doplní informacemi uvedenými v oddíle B přílohy XV v souvislosti s danými znečišťujícími látkami a ukazuje, jak bude dosaženo cíle dodržování mezních hodnot před uplynutím nové lhůty.

2.   Pokud v dané zóně nebo aglomeraci nelze mezní hodnoty pro PM10 uvedené v příloze XI dodržet v důsledku specifických rozptylových vlastností lokality, nepříznivých klimatických podmínek nebo přeshraničního příspěvku, je členský stát zproštěn povinnosti uplatňovat tyto mezní hodnoty do 11. června 2011, pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 1 a pokud členský stát prokáže, že na celostátní, regionální a místní úrovni byla přijata veškerá náležitá opatření nutná k dodržení lhůt.

3.   Pokud členský stát použije odstavec 1 nebo 2, zajistí, aby mezní hodnota nebyla u žádné znečišťující látky překročena o více než o maximální mez tolerance uvedenou v příloze XI pro každou příslušnou znečišťující látku.

4.   Členské státy oznámí Komisi, kde lze podle jejich názoru použít odstavec 1 nebo 2, a oznámí plán kvality ovzduší uvedený v odstavci 1 včetně všech příslušných informací nezbytných k tomu, aby Komise mohla posoudit, zda jsou či nejsou splněny příslušné podmínky. V rámci posuzování Komise zohlední odhadované účinky opatření, která byla přijata členskými státy, na kvalitu vnějšího ovzduší v členských státech v současnosti i v budoucnosti, jakož i odhadované účinky stávajících i plánovaných opatření na úrovni Společenství, která Komise navrhne, na kvalitu vnějšího ovzduší.

Pokud do devíti měsíců od obdržení tohoto oznámení Komise nevznese žádné námitky, považují se příslušné podmínky pro použití odstavce 1 nebo 2 za splněné.

Pokud jsou námitky vzneseny, může Komise členské státy požádat, aby plány kvality ovzduší upravily nebo předložily nové.

KAPITOLA IV
PLÁNY

Článek 23

Plány kvality ovzduší

1.   Pokud v daných zónách nebo aglomeracích překračují úrovně znečišťujících látek ve vnějším ovzduší jakoukoli mezní hodnotu nebo cílovou hodnotu, a v každém případě navíc i jakoukoliv příslušnou mez tolerance, členské státy zajistí, aby byly pro tyto zóny nebo aglomerace vypracovány plány kvality ovzduší za účelem dosažení příslušné mezní nebo cílové hodnoty uvedené v přílohách XI a XIV.

V případě překročení mezních hodnot, u nichž již uplynula lhůta, od které je třeba hodnoty dodržovat, stanoví plány kvality ovzduší náležitá opatření, aby bylo období překročení co možná nejkratší. Plány kvality ovzduší mohou navíc zahrnovat zvláštní opatření zaměřená na ochranu citlivých skupin obyvatelstva, včetně dětí.

Tyto plány kvality ovzduší obsahují alespoň informace uvedené v oddíle A přílohy XV a mohou zahrnovat opatření podle článku 24. Tyto plány se Komisi sdělí neprodleně a nejpozději dva roky po skončení roku, v němž bylo zaznamenáno první překročení.

Pokud je třeba připravit nebo provést plány kvality ovzduší pro více znečišťujících látek, členské státy případně připraví a provedou integrované plány kvality ovzduší týkající se všech příslušných znečišťujících látek.

2.   Členské státy v proveditelném rozsahu zajistí soulad s jinými plány vyžadovanými podle směrnice 2001/80/ES, směrnice 2001/81/ES nebo směrnice 2002/49/ES za účelem splnění příslušných cílů v oblasti životního prostředí.

Článek 24

Krátkodobé akční plány

1.   Pokud v dané zóně nebo aglomeraci existuje riziko, že úrovně znečišťujících látek překročí jednu nebo více varovných prahových hodnot uvedených v příloze XII, vypracují členské státy akční plány uvádějící opatření, jež mají být v krátkodobém horizontu přijata za účelem snížení rizika nebo doby trvání tohoto překročení. Pokud riziko platí pro jednu nebo více mezních hodnot nebo cílových hodnot uvedených v přílohách VII, XI a XIV, mohou členské státy případně vypracovat tyto krátkodobé akční plány.

Pokud však existuje riziko, že bude překročena varovná prahová hodnota pro ozon uvedená v oddíle B přílohy XII, vypracují členské státy tyto krátkodobé akční plány, pouze pokud podle jejich názoru existuje s ohledem na vnitrostátní zeměpisné, meteorologické a hospodářské podmínky významná možnost, že sníží riziko, zkrátí dobu trvání nebo sníží závažnost tohoto překročení. Při přípravě tohoto krátkodobého akčního plánu zohlední členské státy rozhodnutí 2004/279/ES.

2.   Krátkodobé akční plány uvedené v odstavci 1 mohou v konkrétních případech stanovit účinná opatření pro regulaci a případně i pozastavení činností, které přispívají k riziku překročení příslušných mezních či cílových hodnot nebo varovné prahové hodnoty. Tyto akční plány mohou zahrnovat opatření týkající se provozu motorových vozidel, stavebních prací, lodí v kotvištích a využívání průmyslových zařízení nebo výrobků a vytápění domácností. V rámci těchto plánů lze rovněž zvážit zvláštní kroky zaměřené na ochranu citlivých skupin obyvatelstva, včetně dětí.

3.   Pokud členské státy vypracují krátkodobý akční plán, zpřístupní veřejnosti a příslušným organizacím, jako jsou organizace zaměřené na životní prostředí, organizace spotřebitelů, organizace zastupující zájmy citlivých skupin obyvatelstva, jiné významné subjekty zaměřené na zdravotní péči a zainteresované odvětvové svazy, jak výsledky svých výzkumů ohledně proveditelnosti a obsah konkrétních krátkodobých akčních plánů, tak i informace o provádění těchto plánů.

4.   Komise poprvé do 11. června 2010 a poté v pravidelných intervalech zveřejňuje příklady osvědčených postupů pro vypracovávání krátkodobých akčních plánů, včetně příkladů osvědčených postupů na ochranu citlivých skupin obyvatelstva, včetně dětí.

Článek 25

Znečištění ovzduší přesahující hranice států

1.   Pokud je překročena jakákoli varovná prahová hodnota, mezní nebo cílová hodnota a navíc jakákoli příslušná mez tolerance nebo dlouhodobý cíl v důsledku významného přenosu látek znečišťujících ovzduší nebo jejich prekurzorů přes hranice státu, dotyčné členské státy spolupracují a případně navrhnou společné činnosti, jako například přípravu společných nebo koordinovaných plánů kvality ovzduší podle článku 23, s cílem odstranit tato překročení uplatněním vhodných, ale přiměřených opatření.

2.   Komise se vyzývá k účasti a pomoci při veškeré spolupráci podle odstavce 1. Komise vezme v úvahu zprávy vypracované podle článku 9 směrnice 2001/81/ES a případně zváží, zda je na úrovni Společenství zapotřebí přijmout další opatření s cílem omezit emise prekurzorů, které přeshraniční znečištění způsobily.

3.   Členské státy, pokud je to vhodné podle článku 24, připraví a provedou společné krátkodobé akční plány vztahující se na sousedící zóny v jiných členských státech. Členské státy zajistí, aby sousedící zóny v jiných členských státech, které vypracovaly krátkodobé akční plány, obdržely veškeré potřebné informace.

4.   Pokud jsou informativní a varovné prahové hodnoty překročeny v zónách nebo aglomeracích v blízkosti státních hranic, jsou co nejdříve informovány příslušné orgány dotyčných sousedících členských států. Tyto informace se rovněž zpřístupní veřejnosti.

5.   Při přípravě plánů uvedených v odstavcích 1 a 3 a při informování veřejnosti podle odstavce 4 členské státy případně usilují o spolupráci se třetími zeměmi, a zejména s kandidátskými zeměmi.

KAPITOLA V
INFORMOVÁNÍ A PODÁVÁNÍ ZPRÁV

Článek 26

Informování veřejnosti

1.   Členské státy zajistí, aby byla veřejnost i příslušné organizace, jako jsou organizace zaměřené na životní prostředí, spotřebitelské organizace, organizace zastupující zájmy citlivých skupin obyvatelstva, jiné příslušné subjekty zaměřené na zdravotní péči a příslušné odvětvové svazy, řádně a včas informovány o těchto skutečnostech:

a) kvalitě vnějšího ovzduší v souladu s přílohou XVI;
b) veškerých rozhodnutích o prodloužení podle čl. 22 odst. 1;
c) veškerých výjimkách podle čl. 22 odst. 2;
d) plánech kvality ovzduší stanovených v čl. 22 odst. 1 a v článku 23 a o programech uvedených v čl. 17 odst. 2.

Informace se zpřístupňují zdarma prostřednictvím jakéhokoli snadno přístupného sdělovacího prostředku, včetně internetu nebo jiných vhodných telekomunikačních prostředků, a zohledňují ustanovení směrnice 2007/2/ES.

2.   Členské státy zpřístupní veřejnosti výroční zprávy týkající se všech znečišťujících látek, na které se vztahuje tato směrnice.

Tyto zprávy obsahují přehled úrovní překračujících mezní hodnoty, cílové hodnoty, dlouhodobé cíle, informativní prahové hodnoty a varovné prahové hodnoty za příslušná průměrovaná období. Tyto informace doprovází stručné posouzení účinků těchto překročení. Zprávy mohou případně obsahovat další informace a posouzení týkající se ochrany lesů, jakož i informace o dalších znečišťujících látkách, jejichž monitorování stanoví tato směrnice, jako jsou mimo jiné vybrané neregulované prekurzory ozonu uvedené v oddíle B přílohy X.

3.   Členské státy informují veřejnost o příslušných orgánech a subjektech jmenovaných v souvislosti s úkoly uvedenými v článku 3.

Článek 27

Předávání informací a zpráv

1.   Členské státy zajistí, aby byly informace o vnějším ovzduší poskytovány Komisi v požadovaných lhůtách určených prováděcími opatřeními uvedenými v čl. 28 odst. 2.

2.   V každém případě se za zvláštním účelem posouzení dodržování mezních hodnot a kritických úrovní a dosahování cílových hodnot tyto informace do devíti měsíců po skončení každého roku zpřístupní Komisi, přičemž zahrnují:

a) změny provedené v daném roce, pokud jde o seznam a vymezení zón a aglomerací uvedených v článku 4;
b) seznam zón a aglomerací, v nichž je úroveň jedné nebo více znečišťujících látek vyšší než mezní hodnoty a případně mez tolerance nebo vyšší než cílové hodnoty nebo kritické úrovně, a pro tyto zóny a aglomeracei)zjištěné úrovně a případně datum a období, kdy byly tyto hodnoty zaznamenány,ii)případně posouzení hodnot, kterými přispívají ke zjištěným úrovním přírodní zdroje a resuspenze částic ze zimního posypu silnic pískem nebo solí, jak jsou ohlášeny Komisi podle článků 20 a 21.

3.   Odstavce 1 a 2 se vztahují na informace shromažďované od druhého kalendářního roku po vstupu v platnost prováděcích opatřeních uvedených v čl. 28 odst. 2.

Článek 28

Prováděcí opatření

1.   Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, totiž přílohy I až VI, VIII až X a přílohu XV, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 29 odst. 3.

Změny však nesmějí přímo ani nepřímo upravovat

a) mezní hodnoty, cíle snížení expozice, kritické úrovně, cílové hodnoty, informativní nebo varovné prahové hodnoty ani dlouhodobé cíle uvedené v příloze VII a v přílohách XI až XIV, ani
b) data splnění jednotlivých parametrů uvedených v písmeni a).

2.   Komise určí regulativním postupem podle čl. 29 odst. 2 dodatečné informace, které mají členské státy zveřejnit podle článku 27, jakož i lhůty, v nichž budou tyto informace sdělovány.

Komise rovněž určí regulativním postupem podle čl. 29 odst. 2 způsoby zefektivnění způsobu oznamování údajů a vzájemné výměny informací a údajů ze sítí a jednotlivých stanic pro měření znečištění vnějšího ovzduší v členských státech.

3.   Komise vypracuje obecné pokyny pro dohody o zřizování společných měřicích stanic uvedených v čl. 6 odst. 5.

4.   Komise zveřejní pokyny pro prokázání rovnocennosti podle oddílu B přílohy VI.

KAPITOLA VI
VÝBOR, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 29

Výbor

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro kvalitu vnějšího ovzduší.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí č. 1999/468/ES je tři měsíce.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 30

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná pro zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 31

Zrušující a přechodná ustanovení

1.   Směrnice 96/62/ES, 1999/30/ES, 2000/69/ES a 2002/3/ES se zrušují s účinkem od 11. června 2010, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení těchto směrnic ve vnitrostátním právu a jejich použitelnost.

Od 11. června 2008 se však použijí tato ustanovení:

a) v článku 12 směrnice 96/62/ES se odstavec 1 nahrazuje tímto:"1.   Podrobná pravidla pro poskytování informací podle článku 11 budou přijata postupem podle odstavce 3.";
b) ve směrnici 1999/30/ES se zrušuje odstavec 7 článku 7, první poznámka pod čarou v bodě I přílohy VIII a bod VI přílohy IX;
c) ve směrnici 2000/69/ES se zrušuje odstavec 7 článku 5 a bod III přílohy VII;
d) ve směrnici 2002/3/ES se zrušuje odstavec 5 článku 9 a bod II přílohy VIII.

2.   Aniž je dotčen odst. 1 první pododstavec, zůstávají v platnosti tato ustanovení:

a) článek 5 směrnice 96/62/ES do dne 31. prosince 2010;
b) čl. 11 odst. 1 směrnice 96/62/ES a čl. 10 odst. 1, 2 a 3 směrnice 2002/3/ES do konce druhého kalendářního roku po vstupu prováděcích opatření podle čl. 28 odst. 2 této směrnice v platnost;
c) čl. 9 odst. 3 a 4 směrnice 1999/30/ES do dne 31. prosince 2009.

3.   Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze XVII.

4.   Rozhodnutí 97/101/ES se zrušuje s účinkem od konce druhého kalendářního roku po vstupu prováděcích opatření podle čl. 28 odst. 2 této směrnice v platnost.

Ustanovení čl. 7 třetí, čtvrté a páté odrážky rozhodnutí 97/101/ES se však zrušují s účinkem od 11. června 2008.

Článek 32

Přezkum

1.   V roce 2013 Komise přezkoumá ustanovení týkající se PM2,5 a případně jiných znečišťujících látek a předloží návrh Evropskému parlamentu a Radě.

Pokud jde o PM2,5, provede se přezkum s cílem stanovit právně závaznou povinnost ke snížení expozice na celostátní úrovni, která by nahradila celostátní cíl snížení expozice a na základě které by byla přezkoumána maximální expoziční koncentrace dle článku 15, přičemž se vezmou v úvahu mimo jiné:

- nejnovější vědecké informace Světové zdravotnické organizace a dalších příslušných organizací,
- situace v oblasti kvality ovzduší a možnosti snížení v členských státech,
- revize směrnice 2001/81/ES,
- pokrok dosažený při provádění opatření Společenství zaměřených na snížení látek znečišťujících ovzduší.

2.   Komise zohlední proveditelnost přijetí ambicióznější mezní hodnoty PM2,5, přezkoumá orientační mezní hodnotu PM2,5 pro druhou fázi a zváží, zda bude tato hodnota potvrzena či upravena.

3.   Jako součást přezkumu Komise rovněž vypracuje zprávu o zkušenostech s monitorováním PM10 a PM2,5 a o jeho potřebnosti, v níž zohlední technický pokrok, pokud jde o automatické měřicí technologie. Případně se navrhnou nové referenční metody měření PM10 a PM2,5.

Článek 33

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 11. června 2010. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním zveřejnění. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy nicméně zajistí, aby byl do 1. ledna 2009 zřízen dostatečný počet městských pozaďových měřících stanic pro měření PM2,5 nezbytný pro výpočet ukazatele průměrné expozice podle části B přílohy V, s cílem dodržet časový rámec a podmínky uvedené v části A přílohy XIV.

3.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 34

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 35

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 21. května 2008.

Za Evropský parlament

předseda

H.-G. PÖTTERING

Za Radu

předseda

J. LENARČIČ

PŘÍLOHA I
CÍLE V OBLASTI KVALITY ÚDAJŮ

A.   Cíle v oblasti kvality údajů pro posuzování kvality vnějšího ovzduší

  Oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku a oxid uhelnatý Benzen Částice (PM10 a PM2,5) a olovo Ozon a související NO a NO2
Stacionární měření  (1)        
Nejistota 15 % 25 % 25 % 15 %
Minimální sběr údajů 90 % 90 % 90 % 90 % v létě75 % v zimě
Minimální časové pokrytí:        
-městské pozadí a doprava - 35 %  (2) - -
-průmyslové lokality - 90 % - -
Orientační měření        
Nejistota 25 % 30 % 50 % 30 %
Minimální sběr údajů 90 % 90 % 90 % 90 %
Minimální časové pokrytí 14 %  (4) 14 %  (3) 14 %  (4) > 10 % v létě
Nejistota při modelování:        
Za hodinu 50 % - - 50 %
Osmihodinové průměry 50 % - - 50 %
Denní průměry 50 % - nestanoveno -
Roční průměry 30 % 50 % 50 % -
Objektivní odhad        
Nejistota 75 % 100 % 100 % 75 %

Nejistota metod posuzování (vyjádřená při úrovni spolehlivosti 95 %) se vyhodnotí podle zásad v "Pokynu pro vyjádření nejistoty měření" (ENV 13005–1999) vydaném Evropským výborem pro normalizaci (CEN), v metodice ISO 5725:1994 a v pokynech uvedených ve zprávě CEN "Kvalita ovzduší – Přístup k odhadu nejistoty pro referenční metody měření vnějšího ovzduší" (CR 14377:2002E). Procenta nejistoty ve výše uvedené tabulce platí pro jednotlivá měření, průměrovaná za příslušné období ve vztahu k mezní hodnotě (nebo cílové hodnotě v případě ozonu) pro 95 % interval spolehlivosti. Nejistota stacionárních měření se považuje za platnou v oblasti příslušné mezní hodnoty (nebo cílové hodnoty v případě ozonu).

U modelování se nejistota definuje jako maximální odchylka naměřených a vypočítaných úrovní koncentrace na 90 % jednotlivých monitorovacích míst za příslušné období ve vztahu k mezní hodnotě (nebo cílové hodnotě v případě ozonu), přičemž se nebere v úvahu časové rozvržení událostí. Nejistota u modelování se považuje za platnou v oblasti příslušné mezní hodnoty (nebo cílové hodnoty v případě ozonu). Stacionární měření, jež je třeba zvolit pro porovnání s výsledky modelování, musí být reprezentativní pro rozsah modelované situace.

U objektivního odhadu se nejistota definuje jako maximální odchylka naměřených a vypočítaných úrovní koncentrace na 90 % jednotlivých monitorovacích míst za příslušné období ve vztahu k mezní hodnotě (nebo cílové hodnotě v případě ozonu), přičemž se nebere v úvahu časové rozvržení událostí.

Požadavky na minimální sběr údajů a časové pokrytí nezahrnují ztráty údajů v důsledku pravidelných kalibrací nebo běžné údržby přístrojové techniky.

B.   Výsledky posuzování kvality ovzduší

V případě zón nebo aglomerací, v nichž se k doplnění údajů z měření nebo jako jediného prostředku posuzování kvality ovzduší využívá jiných zdrojů než měření, je třeba shromáždit tyto údaje:

- popis činností prováděných za účelem posuzování,
- konkrétní použité metody s odkazy na popisy metody,
- zdroje údajů a informací,
- popis výsledků, včetně nejistot, a zejména rozsah každé oblasti nebo popřípadě délka silnice v zóně nebo aglomeraci, podél níž koncentrace překračují mezní hodnotu, cílovou hodnotu nebo dlouhodobý cíl a případně i mez tolerance, a rozsah každé oblasti, v níž koncentrace překračují horní nebo dolní mez pro posuzování,
- obyvatelstvo potenciálně vystavené úrovním, které překračují některou mezní hodnotu pro ochranu lidského zdraví.

C.   Zajištění kvality při posuzování kvality vnějšího ovzduší: ověřování údajů

1.   Aby byla zajištěna přesnost měření a splnění cílů kvality údajů stanovených v oddíle A, zajistí příslušné orgány a subjekty určené podle článku 3:

- aby veškerá měření uskutečněná v souvislosti s posuzováním kvality vnějšího ovzduší podle článků 6 a 9 byla zpětně vysledovatelná v souladu s požadavky uvedenými v oddíle 5.6.2.2 normy ISO/IEC 17025:2005,
- aby instituce provozující sítě a jednotlivé stanice vytvořily systém zajištění a kontroly kvality, jenž stanoví pravidelnou údržbou za účelem zajištění přesnosti měřicích přístrojů,
- aby byl pro zpracování údajů a podávání zpráv zaveden postup pro zajištění kvality a kontrolu kvality a aby se instituce jmenované pro tento úkol aktivně účastnily příslušných programů pro zajištění kvality na úrovni celého Společenství,
- aby národní laboratoře, jmenované příslušným orgánem nebo subjektem podle článku 3, které se účastní srovnávání na úrovni celého Společenství týkajících se znečišťujících látek regulovaných touto směrnicí, byly do roku 2010 akreditovány v souladu s EN/ISO 17025, pokud jde o referenční metody uvedené v příloze VI. Tyto laboratoře se na území členských států podílejí na koordinaci programů Společenství pro zajištění kvality organizovaných Komisí a na vnitrostátní úrovni rovněž koordinují náležité používání referenčních metod a prokazování rovnocennosti nereferenčních metod.

2.   Všechny oznamované údaje podle článku 27 se považují za platné kromě údajů označených za prozatímní.

PŘÍLOHA II
Stanovení požadavků pro posuzování koncentrací oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, částic (PM10 a PM2,5), olova, benzenu a oxidu uhelnatého ve vnějším ovzduší v rámci zóny nebo aglomerace

A.   Horní a dolní mez pro posuzování

Použijí se tyto horní a dolní prahy posuzování:

1.   Oxid siřičitý

  Ochrana zdraví Ochrana vegetace
Horní mez pro posuzování 60 % 24 hodinové mezní hodnoty (75 μg/m3, nesmí být překročeno častěji než 3 krát v kalendářním roce) 60 % zimní kritické úrovně(12 µg/m3)
Dolní mez pro posuzování 40 % 24 hodinové mezní hodnoty (50 μg/m3, nesmí být překročeno častěji než 3 krát v kalendářním roce) 40 % zimní kritické úrovně(8 µg/m3)

2.   Oxid dusičitý a oxidy dusíku

  Hodinová mezní hodnota pro ochranu lidského zdraví (NO2) Roční mezní hodnota pro ochranu lidského zdraví (NO2) Roční kritická úroveň pro ochranu vegetace a přírodních ekosystémů (NOx)
Horní mez pro posuzování 70 % mezní hodnoty (140 µg/m3, nesmí být překročeno častěji než 18 krát v kalendářním roce) 80 % mezní hodnoty (32 µg/m3) 80 % kritické úrovně (24 µg/m3)
Dolní mez pro posuzování 50 % mezní hodnoty (100 µg/m3, nesmí být překročeno častěji než 18 krát v kalendářním roce) 65 % mezní hodnoty (26 µg/m3) 65 % kritické úrovně (19,5 µg/m3)

3.   Částice (PM10 a PM2,5)

  24 hodinový průměr PM10 Roční průměr PM10 Roční průměr PM2,5   (1)
Horní mez pro posuzování 70 % mezní hodnoty (35 μg/m3, nesmí být překročeno častěji než 35 krát v kalendářním roce) 70 % mezní hodnoty (28 µg/m3) 70 % mezní hodnoty (17 µg/m3)
Dolní mez pro posuzování 50 % mezní hodnoty (25 μg/m3, nesmí být překročeno častěji než 35 krát v kalendářním roce) 50 % mezní hodnoty (20 µg/m3) 50 % mezní hodnoty (12 µg/m3)

4.   Olovo

  Roční průměr
Horní mez pro posuzování 70 % mezní hodnoty (0,35 µg/m3)
Dolní mez pro posuzování 50 % mezní hodnoty (0,25 µg/m3)

5.   Benzen

  Roční průměr
Horní mez pro posuzování 70 % mezní hodnoty (3,5 µg/m3)
Dolní mez pro posuzování 40 % mezní hodnoty (2 µg/m3)

6.   Oxid uhelnatý

  8hodinový průměr
Horní mez pro posuzování 70 % mezní hodnoty (7 mg/m3)
Dolní mez pro posuzování 50 % mezní hodnoty (5 mg/m3)

B.   Zjišťování překročení horní a dolní meze pro posuzování

Překročení horní a dolní meze pro posuzování se zjišťuje na základě koncentrací za předcházejících pět let, pokud jsou k dispozici dostatečné údaje. Mez pro posuzování se považuje za překročenou, pokud byla překročena nejméně ve třech jednotlivých letech z těchto předchozích pěti let.

Pokud jsou k dispozici údaje za dobu kratší než pět let, mohou členské státy za účelem zjištění překročení horní a dolní meze pro posuzování kombinovat výsledky krátkodobých měřicích kampaní prováděných během daného roku na místech s pravděpodobnými nejvyššími hodnotami znečišťujících látek s výsledky získanými na základě informací z emisních inventur a modelování.

PŘÍLOHA III
Posuzování kvality vnějšího ovzduší a poloha míst odběru vzorků pro měření oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, částic (PM10a PM2,5), olova, benzenu a oxidu uhelnatého ve vnějším ovzduší

A.   Obecná ustanovení

Kvalita vnějšího ovzduší se ve všech zónách a aglomeracích posuzuje na základě těchto kritérií:

1.   Kvalita vnějšího ovzduší se posuzuje na všech místech kromě míst uvedených v odstavci 2 v souladu s kritérii uvedenými níže v oddílech B a C pro polohu míst odběru vzorků v případě stacionárních měření. Zásady uvedené v oddílech B a C se rovněž uplatňují, pokud jsou důležité při určování konkrétních míst, v nichž jsou stanoveny koncentrace příslušných znečišťujících látek, pokud je kvalita vnějšího ovzduší posuzována prostřednictvím orientačního měření nebo modelování.

2.   Dodržování mezních hodnot zaměřených na ochranu lidského zdraví se neposuzuje na těchto místech:

a) v místech, jež se nacházejí v oblastech, kam nemá veřejnost přístup a které nejsou trvale osídleny;
b) v souladu s čl. 2 odst. 1 v továrnách nebo v průmyslových zařízeních, na něž se vztahují veškerá příslušná ustanovení ohledně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;
c) v jízdních pruzích silnic; a ve středních dělících pásech silnic s výjimkou těch, kam mají běžně přístup chodci.

B.   Rozmístění míst odběru vzorků v makroměřítku

1.   Ochrana lidského zdraví

a) Místa odběru vzorků zaměřená na ochranu lidského zdraví jsou umístěna tak, aby poskytovala údaje-o oblastech v rámci zón a aglomerací, v nichž se vyskytují nejvyšší koncentrace, jimž bude obyvatelstvo pravděpodobně přímo nebo nepřímo vystaveno po dobu významnou ve vztahu k průměrované době mezní hodnoty nebo hodnot,-o úrovních v jiných oblastech v rámci zón a aglomerací, které jsou reprezentativní pro expozici obyvatelstva obecně.
b) Místa odběru vzorků by obecně měla být umístěna tak, aby se zamezilo měření velmi malých mikroprostředí v jejich bezprostřední blízkosti, což znamená, že místo odběru vzorků musí být umístěno tak, aby vzorky vzduchu byly pokud možno reprezentativní pro kvalitu ovzduší v úseku ulice o délce nejméně 100 m v lokalitách s významným dopravním ruchem a alespoň 250 m × 250 m v průmyslových lokalitách.

Partneři



Nahrávám...
Nahrávám...