Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Surovinová politika ČR

, Zdroj: Verlag Dashöfer

4.2.4.3
Surovinová politika ČR

Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů

Výtah z textu zaměřený na vazby mezi surovinovou politikou ČR a druhotnými surovinami.

Úvod

Nerostné i druhotné suroviny tvoří základní vstupy pro ekonomiku každé země a ovlivňují tak velmi výrazně její konkurenceschopnost v podmínkách rychle se měnící globální soutěže mezi jednotlivými světovými regiony. Mezi těmito soutěžiteli jsou i členské státy EU, což je teritorium s dlouholetou tradicí těžby nerostných surovin. Evropské země, ačkoliv dnes již nepatří mezi světové těžební velmoci, ke své existenci a dalšímu rozvoji nerostné i druhotné suroviny nezbytně potřebují – patří totiž mezi jejich nejvýznamnější spotřebitele. Noví silní hráči, kteří do světové ekonomiky přišli (a budou nadále přicházet) ze skupiny někdejších rozvojových zemí, dodávají soutěžení o zdroje novou dynamiku. Proto řada evropských zemí přehodnocuje své dosavadní surovinové strategie. Nově je největší důraz kladen na zabezpečení dostatku nerostných surovin pro národní ekonomiky, surovinovou a energetickou bezpečnost, aktivní surovinovou diplomacii, maximální možnou míru šetrného a hospodárného využívání domácích (evropských) zdrojů s důrazem na podporu recyklace a vyšší využívání druhotných zdrojů. Cílem je snížení vysoké dovozní závislosti členských států i EU jako celku a postupné snižování tlaku na využívání primárních nerostných zdrojů podporou materiálově i energeticky úsporných technologií. Díky nárůstu významu zabezpečení národních ekonomik nerostnými surovinami se této problematice od roku 2008 intenzivně věnují i orgány EU.

Surovinová politika České republiky je při znalosti mezinárodních a evropských souvislostí formulována tak, aby pomohla zajistit potřebné nerostné suroviny pro českou ekonomiku a současně umožnila těžebnímu sektoru i sektoru zpracování druhotných surovin potřebný rozvoj, což je jednak v souladu s evropskou surovinovou strategií Raw Materials Initiative, jednak je podpora dynamiky tohoto odvětví žádoucí z důvodu znovunastartování české ekonomiky v období po krizi. Právě dobrá kondice těžebního průmyslu jakožto sektoru, jehož produkty představují základní vstupy pro mnoho průmyslových odvětví i energetiku, disponuje schopností znovunastartovat ekonomiku. Podpora průmyslu druhotných surovin zaznamenává značný rozvoj, jejichž využívání přináší nejen ceněnou materiálovou úsporu, ale zejména významné energetické úspory.

Je načase zbourat klišé, že je těžba surovin ze své podstaty destruktivní. Existují desítky příkladů z ČR a stovky příkladů z členských zemí EU, že dnes lze nerostné suroviny v řadě případů dobývat metodami, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Právě období vysokých cen nerostných surovin vytváří reálný předpoklad, že si projekty „vydělají“ na použití nejmodernějších těžebních a zpracovatelských technologií s minimálními dopady na životní prostředí a proto je žádoucí použití těchto moderních technologií po těžebních společnostech požadovat. Vysoké ceny primárních zdrojů posilují i konkurenceschopnost vyššího využití druhotných surovin.

Stát jakožto vlastník nerostného bohatství tímto dokumentem jasně deklaruje, že zabezpečení dostatku nerostných surovin pro domácí ekonomiku považuje za jednu ze svých priorit, má zájem na dalším zpřesňování znalostí o svém nerostném surovinovém potenciálu a podporuje oblast vědy a výzkumu, především v segmentu materiálově úsporných technologií, nových nedestruktivních dobývacích metod, hledání nových druhů surovin a nových moderních použití známých surovin.

Dokument je zpracováván s ambicí vytvořit koherentní strategii pro období následujících 20 let, která vytyčí mantinely pro ochranu a využívání nerostných a druhotných surovin, jak z domácích, tak i zahraničních zdrojů. S ohledem na fakt, že se světový trh s nerostnými surovinami dynamicky mění, bude do 5 let od schválení nové státní surovinové politiky vyhodnoceno její plnění.

Do materiálu jsou implementovány principy evropské strategie Raw Materials Initiative. Zároveň reaguje na dokument zveřejněný v září 2011 Evropskou komisí „Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje“, který je součástí stěžejní iniciativy strategie Evropa 2020 – Evropa účinněji využívající zdroje. Surovinová politika je současně aktualizována ve vazbě na aktualizaci Státní energetické koncepce, protože musí vytvořit reálné předpoklady a surovinové zázemí pro její naplnění.

POLITIKA NEROSTNÝCH SUROVIN ČESKÉ REPUBLIKY

Úvod do problematiky

Strategii zabezpečení ekonomiky nerostnými surovinami zpracovává v té či oné formě mnoho zemí světa. Čím je daná ekonomika vyspělejší, čím více využívá moderní suroviny a materiály (někdy i takové, které byly donedávna považovány za nežádoucí příměs) a čím má daná země méně svých vlastních nerostných zdrojů, tím je této strategii přikládán větší význam. Právě vyspělost ekonomiky je důležitým kritériem pro formulaci zásad zabezpečení nerostnými surovinami. Pozice tradičních rozvojových zemí, které jsou dosud v některých případech pouhými dodavateli surovin pro vyspělé ekonomiky, nevyžaduje mnoho strategických rozhodnutí o budoucím směřování těžby, o volbě optimálního spektra těžených surovin, o nejlepším možném využití stávajících zásob, o jejich ochraně a podobně. Naopak nejvyspělejší ekonomiky světa, které pro své fungování nezbytně nutně potřebují široké spektrum nerostných surovin, často velmi specifické a vzácné komodity, jejichž rozmístění – jak z hlediska zásob, tak těžebních kapacit – je velmi nerovnoměrné. I vyspělé státy volí značně rozdílný způsob zabezpečení svých potřeb: od útlumu domácí těžby ve snaze ponechat si „vlastní“ nerostné suroviny na dobu horší dostupnosti zdrojů za současného využívání importovaných nerostných surovin, až po oboustranně výhodnou mezinárodní spolupráci zahrnující geologický průzkum a těžbu nerostných surovin v rozvojovém světě, budování společných zpracovatelských podniků včetně zaučení pracovníků, což je strategie, kterou dlouhodobě a úspěšně praktikuje například japonská vláda.

Česká republika až koncem 90. let minulého století formulovala svou první surovinovou politiku v písemné formě jako dokument Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, který schválila vláda ČR usnesením č. 1 311 ze dne 13. prosince 1999 poté, co koncepce obdržela souhlasné stanovisko EIA. Surovinová politika byla definována jako „souhrn všech aktivit, kterými stát ovlivňuje vyhledávání a využívání tuzemských zdrojů surovin, včetně zdrojů druhotných surovin, jejich hospodárné a racionální využívání a získávání surovin v zahraničí s cílem zabezpečit jimi chod hospodářství“. V příloze uvedeného usnesení vláda uložila 13 konkrétních úkolů, které podrobně a adresně rozepsaly hlavní cíle surovinové politiky a stanovily závazné termíny pro jejich plnění. Unesením vlády č. 1 239 ze dne 10. prosince 2003 byla schválena Zpráva o plnění úkolů Surovinové politiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů. Je možné konstatovat, že od té doby byl uvedený základní koncepční dokument plněn, avšak nebyl již dále hodnocen ani aktualizován.

Velice významným podnětem pro zpracování nové surovinové politiky, který bezprostředně vyplývá z členství ČR v EU, je změna přístupu Evropské komise ke zdrojům primárních nerostných surovin a využívání druhotných surovin. To, o čem se dlouhou dobu pouze mluvilo v odborných kruzích, se stalo skutečností koncem roku 2008, když Evropská komise vydala novou integrovanou strategii The Raw Materials Initiative – Meeting our critical needs for growth and jobs in Europe (sdělení COM (2008) 699, SEC (2008) 2741), která stanovuje cílená opatření pro zajištění a zlepšení přístupu k surovinám pro evropský průmysl. Uvádí se zde, že přístup k nerostným zdrojům je pro ekonomicky prosperující Evropu životně důležitým. Kromě primárních surovin je EU vysoce závislá také na dostatku druhotných surovin, resp. je limitována svojí schopností na kontinentu dostupné druhotné suroviny využít. Pokud má evropský průmysl zůstat konkurenceschopný, je nediskriminační přístup ke zdrojům nerostných surovin a podpora využívání druhotných surovin zásadní podmínkou. Tehdejší viceprezident Evropské komise Günter Verheugen k tomu dodává: „Musíme jednat, abychom zajistili, že přístup evropských firem k surovinám nebude omezen. Potřebujeme fair play na vnějších trzích, kvalitní systém pro podporu udržitelných dodávek surovin ze zdrojů EU a také lepší efektivitu zdrojů a intenzivnější využití recyklace. Naším cílem je zajistit, aby byl evropský průmysl schopen i nadále hrát vedoucí úlohu v nových technologiích a inovacích.“

Popis současného stavu (popis situace, kompetence, legislativního prostředí)

Těžba nerostných surovin má na území ČR velmi dlouhou tradici. V posledních letech se sice podílí na tvorbě HDP jen v rozmezí 1 až 2 %, nicméně toto kritérium není v tomto případě zcela objektivní, protože produkty získané prostřednictvím těžebního průmyslu slouží jako vstupní suroviny pro celou řadu velmi důležitých průmyslových odvětví: výrobu elektrické energie, stavebnictví a průmysl stavebních hmot, keramický průmysl, sklářský průmysl, gumárenský průmysl, farmaceutický průmysl, potravinářský průmysl a mnoho dalších specifických oborů. Reálný význam domácího těžebního průmyslu je tedy řádově vyšší.

Analýza

Nerostně surovinový potenciál ČR – současný stav využívání nerostných surovin

Česká republika disponuje (podobně jako naprostá většina evropských zemí) neúplným nerostně surovinovým potenciálem, který zahrnuje dostatečné zásoby stavebních surovin, poměrně významné zásoby u části nerudních surovin (zejména surovin pro keramický a sklářský průmysl), časově limitovaný potenciál zásob černého uhlí a časově, resp. administrativně limitovaný potenciál zásob hnědého uhlí. Na evropské poměry disponuje ČR také významnými zásobami uranové rudy (většinou v kategorii nebilančních zásob). Naproti tomu domácí zásoby dalších energetických surovin (ropa, zemní plyn) jsou z národohospodářského hlediska zcela zanedbatelné a ČR musí spotřebu obou strategických surovin pokrývat dovozem. ČR je v současnosti rovněž závislá na dovozu všech kovových komodit (kromě malé části pocházející z recyklace), dlouhodobě pak na dovozu řady nerudních surovin a minerálních průmyslových hnojiv.

High tech suroviny

S vývojem moderních technologií, např. počítačů, mobilních telefonů, LCD obrazovek a mnoha dalších progresivních elektronických výrobků, ale i v návaznosti na zcela nové výrobní obory, jako např. nanotechnologie, dochází v některých případech k postupnému posunu zájmu od klasických nerostných komodit ke speciálním komoditám, které nebyly dříve využívány (např. nanomateriály, speciální keramické hmoty apod.) nebo dokonce byly považovány za nežádoucí příměsi „hlavních“ surovin. Jedná se především o skupinu kovů, pro kterou jsou užívána označení typu strategické kovy, speciální kovy či minor metals. Faktem zůstává, že se zatím jedná v porovnání např. s poptávaným objemem stavebních či energetických surovin o malá množství, nicméně tyto komodity jsou velmi cenné a výrobky z nich mají zpravidla obrovskou přidanou hodnotu. Projekty geologického průzkumu prováděné v 60., 70. a 80. letech se na tyto komodity ve větší míře nezaměřovaly, některé informace byly maximálně vedlejším produktem hlavního výzkumu. Výsledkem je skutečnost, že státní správa nemá relevantní informace o domácím potenciálu v tomto vysoce perspektivním segmentu nerostných zdrojů. Mimo to řada těchto komodit je přítomna v ekonomicky zajímavých koncentracích např. v odkalištích či jiných reliktech někdejší těžby či úpravy surovin. Na tyto akumulace je převážně pohlíženo jako na nechtěný materiál a zátěž životního prostředí, nicméně v některých případech se může jednat o mimořádně cennou surovinu. S ohledem na to je nezbytné zpracovat úvodní rešerši o možném potenciálu high-tech surovin na území ČR a zhodnotit tak mimo jiné potenciál těchto kovů v existujících odpadech z těžby (odkaliště, odvaly). V současnosti lze již registrovat zájem soukromých investorů o tyto lokality.

Jako příklad perspektivní high-tech suroviny s potenciálem na území ČR lze uvést lithium. Hlavní použití nachází tato komodita v elektronice při výrobě lithiových baterií, dále v keramice a ve sklářském průmyslu, při elektrolýze hliníku, výrobě lehkých slitin apod. Zejména segment využití lithia v elektronice zažívá v posledních letech v souvislosti s rozmachem přenosné osobní elektroniky nevídaný boom. V ČR lze přitom za lithiovou provincii považovat celé Krušné hory. Jen v prostoru Cínovce a okolí bylo v minulosti identifikováno kolem 300 mil. tun rud se zvýšenými obsahy Lithia.

Zahraniční vazby surovinové politiky

Globální trendy, evropská agenda, působení českých firem v zahraničí

Již v průběhu kvalitativních změn situace ve světovém těžebním sektoru, ke kterým docházelo po roce 2003, některé evropské země začaly své dosavadní surovinové strategie přehodnocovat a více využívat domácí zdroje nerostných surovin (např. Finsko, Švédsko, Portugalsko, Španělsko). Vyvrcholením těchto aktivit a změn v celosvětovém vnímání role nerostných surovin pro zabezpečení surovinové a energetické bezpečnosti, zabezpečení dostatku komodit pro národní ekonomiky a nutnosti řešit kriticky vysoké dovozní závislosti evropského kontinentu, se stala iniciativa komisaře Güntera Verheugena The Raw Materials Initiative – Meeting our critical needs for growth and jobs in Europe. Iniciativa, která se přednostně zabývá neenergetickými surovinami, správně analyzuje změny na světovém trhu nerostných surovin, k nimž v posledních letech dochází, současný stav využívání nerostných surovin na evropském kontinentu i vysokou míru dovozní závislosti v řadě komodit. Uvedený dokument pojmenovává tři pilíře lepšího přístupu k nerostným zdrojům, které umožní konkurenceschopnost evropského kontinentu v globální ekonomické soutěži:

  • vyšší míru využívání domácích (evropských) zdrojů,

  • efektivní ekonomickou („surovinovou“) diplomacii ve vztahu k zemím, které disponují relativním dostatkem nerostných zdrojů a zajištěním nediskriminačního přístupu k surovinám,

  • vyšší míru využívání materiálově šetrných technologií, zvyšování míry recyklace.

Strategické komodity

Obsah pojmu strategická surovina se v průběhu 20. století měnil. Zatímco v období bipolárního světa se kupř. za strategický kov považoval kromě uranu hlavně wolfram (pro výrobu wolframových ocelí na pancíře tanků a obrněných vozidel) nebo kovový křemík, později byly za strategické suroviny považovány např. feroslitiny (zejména feromolybden, ferovanad a ferowolfram, ale i tradiční ferosilicium a feromangan). V posledních letech je pojem strategická suroviny používán kromě palivoenergetických surovin (ropa, zemní plyn, uhlí) používán zejména pro tzv. „minor metals“, tj. např. galium, germanium, indium, kobalt, molybden, selen, tellur, REE a další speciální komodity. Strategickým a zároveň i drahým kovem je bezesporu také palladium, bez něhož dosud nelze vyrábět katalyzátory výfukových plynů pro spalovací motory automobilů. Nově je mezi strategické kovy řazeno lithium, bez něhož nemůže pokračovat vývoj a výroba lithium-polymerových baterií, užívaných např. v přenosné elektronice. Strategickou surovinou nadále zůstává uran, vstupní komodita pro jadernou energetiku.

V návaznosti na Raw Materials Initiative byla Evropskou komisí ustavena expertní pracovní skupina, aby po vzoru např. Japonska, Jižní Koreje či USA stanovila seznam superstrategických komodit pro EU. Nutno předeslat, že byly zatím hodnoceny pouze neenergetické suroviny, tj. kovy a nerudní suroviny. Tohoto procesu se ČR aktivně účastnila.

Pracovní skupina EU, která zpracovávala seznam kritických surovin pro období příštích deseti let, dospěla k poznatku, že pro zařazení mezi kritické nerostné suroviny (životně důležité nerosty) není primárně rozhodující množství evidovaných zdrojů a zásob, příp. jiné geologické předpoklady, nýbrž měnící se geopoliticko-ekonomické podmínky ovlivňující nabídku a poptávku po jednotlivých nerostných surovinách. V rozvíjejících ekonomikách zdrojových zemí se totiž stále častěji uplatňují administrativní opatření (daně, vývozní kvóty a cla, dotace apod.),

 


 

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: