| (1) | Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES vytvořila systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii s cílem podpořit snižování emisí skleníkových plynů nákladově efektivním a ekonomicky účinným způsobem. |
| (2) | Evropská rada se v říjnu 2014 zavázala snížit do roku 2030 celkové emise skleníkových plynů Unie o nejméně 40 % oproti hodnotám z roku 1990. K dosažení tohoto snížení emisí by měla přispívat všechna hospodářská odvětví a cíl má být splněn nákladově nejefektivnějším způsobem pomocí systému Evropské unie pro obchodování s emisemi (dále jen "EU ETS"), který do roku 2030 povede ke snížení hodnot o 43 % oproti hodnotám z roku 2005. To bylo potvrzeno v zamýšleném vnitrostátně stanoveném závazku Unie a jejích členských států ke snížení předloženém dne 6. března 2015 sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC). |
| (3) | Pařížská dohoda přijatá dne 12. prosince 2015 v rámci UNFCCC (dále jen "Pařížská dohoda") vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016. Její smluvní strany se dohodly, že udrží nárůst průměrné globální teploty na úrovni výrazně nižší než 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací a že budou usilovat o omezení tohoto nárůstu na 1,5 °C oproti období před industrializací. Smluvní strany se rovněž dohodly, že budou pravidelně vyhodnocovat provádění Pařížské dohody, aby mohl být vyhodnocován dosažený společný pokrok při naplňování účelu Pařížské dohody a jejích dlouhodobých cílů. |
| (4) | V souladu se závazkem, který spolunormotvůrci vyjádřili ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES a v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES, by měla ke snižování emisí skleníkových plynů přispívat všechna hospodářská odvětví. Unie a její členské státy na základě Pařížské dohody přijaly cíl snižovat emise na úrovni celého hospodářství. Úsilí o omezení emisí z mezinárodní námořní dopravy je vynakládáno prostřednictvím Mezinárodní námořní organizace (IMO) a mělo by se podporovat. IMO zavedla proces směřující k tomu, aby byla v roce 2018 přijata výchozí strategie pro snižování emisí skleníkových plynů z mezinárodní lodní dopravy. Přijetí ambiciózního cíle v oblasti snižování emisí jako součást této výchozí strategie se stalo naléhavou otázkou a je důležité pro zajištění spravedlivého příspěvku mezinárodní lodní dopravy k úsilí potřebnému pro dosažení cíle dohodnutého v rámci Pařížské dohody, jímž je udržet nárůst teploty výrazně pod hranicí 2 °C. Komise by tuto oblast měla pravidelně přezkoumávat a alespoň jednou ročně by měla Evropskému parlamentu a Radě podávat zprávy o pokroku, jehož bylo v rámci IMO dosaženo při plnění ambiciózního cíle snižování emisí a souvisejících opatření k zajištění toho, aby celé odvětví řádně přispívalo k úsilí potřebnému k dosažení cílů dohodnutých v rámci Pařížské dohody. Opatření ze strany IMO či Unie by měla být zahájena v roce 2023, a to včetně přípravných prací týkajících se přijetí a provádění a řádného zohlednění všemi zainteresovanými stranami. |
| (5) | Evropská rada v říjnu roku 2014 ve svých závěrech potvrdila, že hlavním evropským nástrojem k dosažení cíle alespoň 40 % snížení bude dobře fungující reformovaný EU ETS vybavený nástrojem pro stabilizaci trhu, přičemž od roku 2021 se počítá s ročním redukčním koeficientem 2,2 %. Evropská rada rovněž potvrdila, že přidělování bezplatných povolenek neskončí, ale stávající opatření budou zachována i po roce 2020, aby se předešlo riziku úniku uhlíku v důsledku politiky v oblasti klimatu, dokud jiné velké ekonomiky nevynaloží srovnatelné úsilí, a to bez snížení podílu povolenek, které mají být vydraženy. Dražený podíl by měl být ve směrnici 2003/87/ES vyjádřen jako procento, aby se zvýšila transparentnost a jistota při plánování investičních rozhodnutí a aby se celý systém zjednodušil a byl snadněji pochopitelný. |
| (6) | Klíčovou prioritou Unie je vytvořit odolnou energetickou unii, jež bude svým občanům a průmyslovým odvětvím zajišťovat bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii. Aby bylo možné toho dosáhnout, je nutné pokračovat v ambiciózních opatřeních v oblasti klimatu s EU ETS jakožto základem politiky Unie v oblasti klimatu a rovněž pokročit v dalších aspektech energetické unie. Naplňování ambice, o které bylo rozhodnuto v rámci politiky Unie v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, přispívá k dosažení smysluplné ceny uhlíku a k dalšímu stimulování nákladově efektivního snižování emisí skleníkových plynů. |
| (7) | Ustanovení čl.. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen "Smlouva o fungování EU") vyžaduje, aby politika Unie byla založena na zásadě, že znečišťovatel platí, a na tomto základě stanoví směrnice 2003/87/ES postupný přechod na úplné dražení povolenek. Důvodem pro dočasné odložení úplného dražení povolenek je zabránění úniku uhlíku a cílené přidělování bezplatných povolenek průmyslu je opodstatněno snahou řešit skutečná rizika zvýšení emisí skleníkových plynů ve třetích zemích, kde průmysl nepodléhá srovnatelným uhlíkovým omezením, dokud ostatní největší světové ekonomiky nepřijmou srovnatelná politická opatření v oblasti klimatu. |
| (8) | Dražení povolenek zůstává obecným pravidlem, přičemž přidělování bezplatných povolenek je výjimkou. Z posouzení dopadů vypracovaného Komisí vyplývá, že podíl povolenek, které mají být vydraženy v období 2013 až 2020, dosahuje 57 %. Tento podíl by měl v zásadě zůstat na úrovni 57 %. Tvoří jej povolenky dražené jménem členských států, včetně povolenek vyhrazených pro nové účastníky na trhu, avšak nepřidělených, povolenek pro modernizaci výroby elektřiny v některých členských státech a povolenek, které mají být draženy později vzhledem ke svému umístění do rezervy tržní stability zřízené rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1814. Tento podíl by měl zahrnovat 75 milionů povolenek použitých na podporu inovací. V případě, že poptávka po bezplatných povolenkách vyvolá potřebu uplatnit jednotný meziodvětvový opravný koeficient před rokem 2030, podíl povolenek, které mají být draženy během desetiletého období počínajícího dnem 1. ledna 2021, by měl být snížen až o 3 % celkového množství povolenek. 10 % povolenek, které mají být vydraženy členskými státy, by mělo být v zájmu solidarity, růstu a propojení rozděleno mezi členské státy, jejichž hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele v tržních cenách nepřesáhl 90 % průměru Unie v roce 2013, a zbytek povolenek by měl být rozdělen mezi všechny členské státy na základě ověřených emisí. Odchylka týkající se tohoto rozdělování v období let 2013 až 2020, která se vztahuje na některé členské státy s průměrnou úrovní příjmů na obyvatele o více než 20 % vyšší než je průměr v Unii, by měla pozbýt platnosti. |
| (9) | Vzhledem k interakcím mezi politikami v oblasti klimatu na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni, by měly mít členské státy možnost zrušit povolenky z dražebního objemu v případě uzavření kapacity na výrobu elektřiny na jejich území. Aby byla zajištěna předvídatelnost pro provozovatele a účastníky trhu, pokud jde o množství dostupných povolenek k dražbě, měla by být možnost zrušit povolenky v těchto případech omezena na množství odpovídající průměrným ověřeným emisím dotčeného zařízení během období pěti let předcházejících jeho uzavření. |
| (10) | Za účelem zachování environmentálního přínosu snižování emisí v Unii, přičemž opatření třetích zemí neposkytují průmyslu srovnatelné pobídky ke snižování emisí, by mělo pokračovat přechodné přidělování bezplatných povolenek zařízením v odvětvích a pododvětvích se skutečným rizikem úniku uhlíku. Zkušenosti získané během uplatňování EU ETS potvrdily, že odvětví a pododvětví jsou vystavena riziku úniku uhlíku v různé míře a že bezplatné povolenky zabránily úniku uhlíku. Zatímco některá odvětví a pododvětví lze považovat za více ohrožená únikem uhlíku, jiná jsou schopná promítnout značný podíl nákladů na povolenky na své emise do cen výrobků beze ztráty podílu na trhu a nesou pouze zbývající část nákladů, takže mají nízké riziko úniku uhlíku. Komise by měla určit příslušná odvětví a rozlišit je na základě jejich intenzity obchodu a intenzity emisí, aby lépe identifikovala odvětví se skutečným rizikem úniku uhlíku.Zatímco posuzování odvětví a pododvětví by mělo probíhat na úrovni čtyřmístného číselného kódu (kód NACE-4), měly by být rovněž stanoveny zvláštní okolnosti v případech, kdy může být vhodné mít možnost požádat o posouzení na úrovni šestimístného nebo osmimístného číselného kódu (PRODCOM). Tato možnost by měla existovat v případech, kdy byla odvětví nebo pododvětví dříve považována za ohrožená únikem uhlíku na úrovni šestimístného nebo osmimístného číselného kódu (PRODCOM), a to i vzhledem k tomu, že určité kódy NACE, zejména kódy končící číselným kódem 99, zahrnují heterogenní činnosti, které nejsou zařazené jinde. Pokud se na odvětví nebo pododvětví vztahuje referenční úroveň rafinérií a referenční úroveň jiného produktu, měla by být tato okolnost zohledněna, aby bylo možné v příslušných případech provést kvalitativní analýzu rizika úniku uhlíku s cílem zajistit rovné podmínky pro produkty vyráběné v rafinériích i chemických závodech. Pokud je podle kritérii intenzity obchodu a intenzity emisí překročena prahová hodnota stanovená při zohlednění příslušné možnosti dotčených odvětví a pododvětví promítnout náklady do cen výrobků, mělo by odvětví nebo pododvětví být považováno za ohrožené únikem uhlíku. Ostatní odvětví a pododvětví by měla být považována za málo ohrožená nebo bez rizika úniku uhlíku. Zohledněním možností odvětví a pododvětví kromě výroby elektřiny přenést náklady do cen výrobků by se také měly snížit neočekávané zisky. Nebude-li v rámci přezkumu podle článku 30 směrnice 2003/87/ES rozhodnuto jinak, množství bezplatných povolenek přidělovaných odvětvím a pododvětvím považovaným za málo ohrožená rizikem uhlíku nebo bez tohoto rizika, s výjimkou dálkového vytápění, by se po roce 2026 mělo snižovat vždy stejným dílem tak, aby v roce 2030 nebyly přiděleny žádné bezplatné povolenky. |
| (11) | Hodnoty referenčních úrovní pro přidělování bezplatných povolenek použitelné počínaje rokem 2013 by měly být revidovány, aby nedocházelo k neočekávaným ziskům a byl zohledněn technologický pokrok v dotčených odvětvích v období 2007–2008 a každém pozdějším období, pro něž jsou příděly bezplatných povolenek určeny v souladu s čl. 11 odst. 1 směrnice 2003/87/ES. V zájmu zohlednění technologického pokroku v dotčených odvětvích a přizpůsobení referenčních úrovní pro patřičná období přidělování bezplatných povolenek by měla být přijata opatření týkající se aktualizace hodnot referenčních úrovní pro přidělování bezplatných povolenek zařízením, které byly určeny na základě údajů z let 2007 a 2008, na základě pozorovaných zlepšení. Z důvodů předvídatelnosti by to mělo být provedeno použitím koeficientu, který představuje nejlepší posouzení pokroku napříč odvětvími, jenž by pak měl zohlednit spolehlivé, objektivní a ověřené údaje ze zařízení a zároveň vzít v potaz průměrné výsledky 10 % nejúčinnějších zařízení, tak aby hodnoty referenčních úrovní odpovídaly skutečné míře zlepšování. Pokud z údajů v příslušném období vyplývá roční snížení o méně než 0,2 % nebo více než 1,6 % hodnoty z let 2007–2008, příslušná hodnota referenční úrovně by měla být upravena prostřednictvím jiné než skutečné míry zlepšování, aby byly zachovány pobídky ke snižování emisí a řádně odměňovány inovace. Pokud jde o období let 2021 až 2025, tyto referenční hodnoty by měly být upraveny pro každý rok mezi rokem 2008 a polovinou období let 2021 až 2025 o 0,2 % nebo 1,6 %, což by vedlo v prvním případě ke zlepšení o 3 % nebo v druhém případě o 24 % ve srovnání s hodnotou použitelnou v období let 2013 až 2020. Pokud jde o období let 2026 až 2030, tyto hodnoty referenčních úrovní by měly být upraveny stejným způsobem, což by vedlo v prvním případě ke zlepšení o 4 % nebo v druhém případě o 32 % ve srovnání s hodnotou použitelnou v období let 2013 až 2020. K zajištění rovných podmínek pro výrobu aromatických látek, vodíku a syntetického plynu v rafinériích a chemických závodech by hodnoty referenčních úrovní pro aromatické látky, vodík a syntetický plyn měly být nadále sladěny s referenčními úrovněmi rafinérií. |
| (12) | Množství bezplatných povolenek přidělovaných zařízením by mělo být lépe sladěno s jejich skutečnými úrovněmi výroby. Za tímto účelem by jejich množství mělo být pravidelně rovnoměrně upravováno, aby zohledňovalo příslušné zvýšení nebo pokles výroby. Údaje používané v této souvislosti by měly být úplné, jednotné, nezávisle ověřené a stejně přesné a kvalitní jako údaje používané k určení přidělení bezplatných povolenek. Aby se zabránilo manipulaci se systémem úprav přidělování nebo jeho zneužívání a aby nedocházelo k žádné nepřiměřené administrativní zátěži, s ohledem na lhůtu pro oznamování změn produkce a na nutnost zajištění toho, aby změny v přidělování byly prováděny efektivně, nediskriminačně a jednotně, by příslušná prahová hodnota měla být stanovena na 15 % a posuzována na základě klouzavého průměru za dva roky. Komise by měla být schopna zvážit zavedení dalších opatření, jako je uplatnění absolutních prahových hodnot v souvislosti se změnami v přidělování nebo v souvislosti se lhůtou pro oznamování změn ve výrobě. |
| (13) | Bylo by žádoucí, aby členské státy v souladu s pravidly pro státní podporu poskytovaly částečnou kompenzaci vybraným zařízením v odvětvích nebo pododvětvích, pro která bylo určeno, že jsou vystavena významnému riziku úniku uhlíku vzhledem k nákladům spojeným s emisemi skleníkových plynů promítnutým do cen elektřiny, mimo jiné i za spotřebu elektřiny samotnými zařízeními vyrobené spalováním odpadních plynů. Budou-li členské státy usilovat o to, aby pro účely kompenzace nepřímých nákladů využívaly nejvýše 25 % výnosů z dražeb povolenek, je pravděpodobné, že tak usnadní splnění cílů EU ETS a zachovají integritu vnitřního trhu a podmínek hospodářské soutěže. Za účelem posílení transparentnosti ohledně rozsahu, do nějž je kompenzace poskytována, by členské státy měly pravidelně informovat veřejnost o zavedených opatřeních a o příjemcích kompenzací, přičemž by ovšem měly zajistit řádné zohlednění důvěrné povahy určitých informací a související problematiky ochrany údajů. Pokud členský stát použije značnou část svých výnosů z dražeb na kompenzaci nepřímých nákladů, existuje zvýšený zájem zveřejnit důvody této volby. Komise by při přezkumu svých pokynů pro státní podporu týkajících se kompenzace nepřímých nákladů na emise měla mimo jiné zvážit užitečnost horních mezí kompenzací poskytovaných členskými státy. Při přezkumu směrnice 2003/87/ES by měl být zvážen rozsah, v němž byla tato finanční opatření účinná při zamezení významným rizikům úniku uhlíku v důsledku nepřímých nákladů, a měla by být zvážena možnost další harmonizace opatření, včetně harmonizovaného mechanismu. Po roce 2020 bude při mobilizaci zdrojů i nadále hrát důležitou úlohu financování opatření v oblasti klimatu z veřejného sektoru.Výnosy z dražeb by proto měly být použity také na financování opatření v oblasti klimatu ve zranitelných třetích zemích, především v nejméně rozvinutých zemích, včetně přizpůsobení se dopadům změny klimatu, mimo jiné prostřednictvím Zeleného klimatického fondu UNFCCC. Výše finančních prostředků, které mají být na opatření v oblasti klimatu mobilizovány, bude záviset také na úrovni ambicí a na kvalitě vnitrostátně stanovených příspěvků, následných investičních plánech a procesu plánování pro přizpůsobení se změně klimatu v jednotlivých zemích. Pokud jde o možné sociální dopady požadovaných politik a investic, členské státy by měly výnos z dražeb využít také na příspěvek ke spravedlivému přechodu na nízkouhlíkové hospodářství prostřednictvím podpory rozvoje dovedností a přesměrování pracovních sil v rámci sociálního dialogu s komunitami a regiony dotčenými přeměnou pracovních míst. |
