Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů
Nahoru1 Úvod
Obce jsou v současné době postaveny před problém, jakým způsobem
zavedou nebo budou řešit systém třídění a zpracování bioodpadu. Plány
odpadového hospodářství nekompromisně definují povinnost snížit bioodpad v
komunálním odpadu, bioodpad neskládkovat a zvýšit jeho materiálové využití. Současný stav třídění a zpracování bioodpadu v ČR není optimistický a ČR zatím
nenaplňuje stanovené parametry. Povinnost třídit od 1. 1. 2010 bioodpad by měla
tuto situaci významně zlepšit (zavedení nové povinnosti pro obce separovaně
sbírat - třídit - BRKO chystané novelou zákona o odpadech).
Zpracovaná studie má za cíl zjistit stav zpracování bioodpadu
kompostováním v ČR, zejména kde bioodpad vzniká a v jaké kvalitě a množství,
jaká je kapacita a technologická vybavenost kompostáren, jaká je cena za
zpracovanou 1 tunu bioodpadu a cena za vyrobenou 1 tunu kompostu a zda je
kompost uplatnitelný na českém trhu.
Při zpracování studie byly využity informace dostupné na krajských
úřadech, dotazníky nebo komunikací s provozovateli zařízení kompostáren,
podklady CEHO, ČSÚ, ISOH, realizované pilotní projekty sběru a zpracování
bioodpadu. Agentura ZERA v roce 2005 začala zpracovávat databáze zařízení na
zpracování bioodpadu - kompostárny, která se průběžně aktualizuje a měla by
sloužit především k nabídce zpracování bioodpadu a odbytu kompostu v ČR.
Nahoru2. Systém třídění a zpracování bioodpadu
1.2 Místo, množství a kvalita bioodpadu
Podle místa nebo původce produkce biologicky rozložitelných odpadů
je můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří odpady s katalogovým
číslem 01 - 19 (BRO) a druhá skupina má číslo 20 (BRKO).
2. skupina - katalogové číslo 01 - 19
Biologicky rozložitelné odpady z průmyslu a zemědělství
Z hlediska celkového množství vyprodukovaných odpadů považujeme za
nejvýznamnější skupinu biodegradabilních odpadů odpady z rostlinné a živočišné
výroby (dále jen zemědělské odpady). Tyto odpady mohou v zemědělských regionech
tvořit až 50 % celkové produkce odpadů. Přes jejich velké množství, ale
nepředstavují vážnější problém, protože jsou často zpracovávány a využívány
přímo původci. Takto vzniká uzavřený kruh, který umožňuje celý proces vzniku
odpadů a jejich následného využití provést v rámci jedné organizace a tedy s
nižšími náklady.
3. skupina - katalogové číslo 20
Biologicky rozložitelné komunální odpady
Významnou položkou z komunální sféry jsou bioodpady (BRKO). Do této
skupiny, která představuje velmi stabilní podíl na celkové produkci odpadů,
patří především bioodpady z domácností a údržby zeleně. Jejich množství je
možno odvodit od počtu obyvatel s relativně vysokou přesností, což je velmi
výhodné z hlediska plánování. Na rozdíl od zemědělských bioodpadů má však BRKO
velmi různorodé složení, dále původce odpadu není jednoznačný a způsob
shromažďování také není zcela jednotný. Obce také většinou nejsou schopny
využít jimi vyprodukované BRKO tak, jak to dělají zemědělci.
Katalogové číslo 20 02 01 - Bioodpad z údržby zeleně zahrad a
veřejné zeleně
Bioodpadu z údržby zeleně vzniká na plochách veřejné zeleně a na
soukromých zahradách pokosem travní hmoty, údržbou, ořezem nebo likvidací
stromů, keřů, úklidem ploch spadaného listí, odstraněním plevelných
rostlin.
Bioodpad z údržby zeleně zahrad a veřejné zeleně je kvantitativně
nejvýznamnějším komunálním bioodpadem, který vzniká sezonně. Produkce je
odvislá od průběhu počasí (roční úhrn srážek) a způsobu údržby ploch zeleně
(hnojení travnatých ploch - dusík, fosfor, draslík). Kvality bioodpadu - poměr
C : N se pohybuje od 20 : 1 až po 90 : 1. Pokud není tento bioodpad
kontaminován, je snahou jej zpracovávat technologií kompostování a produkovat
kvalitní kompost - organické hnojivo. Většinou je sbírán samostatně
(separovaně) s cílem jej kompostovat.
Bioodpad z domácností
Bioodpad z domácností je tvořen ze zbytků přípravy jídel (zelenina,
ovoce, kávové sedliny, čaje, vaječné skořápky, peří, ubrousky, živočišné zbytky
apod.), zbytky vařených jídel, piliny, hobliny, popel ze dřeva apod. Kvalita a
druh bioodpadu je závislá na typu zástavby, na použitém systému sběru a kvalitě
jeho provozu. Dá se říci, že má konstantní kvalitu, splňuje podmínky poměru
živin C : N (30 : 1). Bioodpad z přípravy jídel obsahuje zbytky živočišného
původu (VŽP), a proto je nutné jej zpracovávat na zařízení, kde jsou zajištěny
hygienizační podmínky (musí splňovat parametry stanovené Nařízením Evropského
Parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, kterým se stanoví hygienická pravidla
týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské
spotřebě).
Bioodpad v domácnosti lze třídit nebo sbírat společně s bioodpadem z
údržby zeleně zahrádek (bioodpad z přípravy jídel a bioodpad z údržby
zahrádek), záleží na technologii zařízení zpracovávající bioodpad.
Katalogové číslo 20 01 08 - Bioologicky rozložitelný odpad z
kuchyní a restaurací
Bioodpad z kuchyní, veřejného stravování a restaurací je specifický
odpad. Jedná se zejména o odpady pekáren, obchodů s potravinami, odpad z
restauračních zařízení, školních jídelen a dalších stravovacích zařízení - jsou
to zbytky jídel a bioodpad z jejich přípravy.
Tento bioodpad má více méně stabilní kvalitu. Liší se od domovního
odpadu nižší sušinou. Poměr C : N se pohybuje kolem 30 : 1.
Je sbírán samostatně, je nutné jej zpracovávat na zařízení s
hygienizačním vybavením.
Nahoru3.2 Snižování produkce bioodpadu
V současnosti jsou dvě základní možnosti, jak snížit podíl bioodpadu
ve směsném komunálním odpadu bez finančního zatížení systému sběru odpadu v
obci. Předcházení vzniku odpadů snižuje množství odpadu, který vstupuje do
systému nakládání s komunálním odpadem v obci a výrazně tak snižuje náklady na
sběr a jeho zpracování. Tato prevence však musí být podpořena důslednou a
trvalou osvětou v obci.
Kromě prevence vzniku bioodpadů legislativa umožňuje také zpracování
bioodpadu ve zjednodušeném režimu zřízení a provozu zařízení - malé
zařízení.
-
komunitní nebo domovní kompostování - prevence vzniku
bioodpadu
(zpracovávat pouze rostlinné zbytky, které byly vyprodukovány
na území dané komunity - obce, zájmového sdružení, spolku atd.)
-
vybudování tzv. malého zařízení
(zpracovávat
maximálně 150 tun vybraných druhů biologicky rozložitelného odpadu za rok, v
souladu s prováděcí vyhláškou zákona o odpadech pro nakládání s bioodpadem)
-
komunitní nebo domovní kompostování - prevence vzniku
bioodpadu
Domovní kompostování není v našem právním řádu nikterak
upraveno, ale občané, kteří využívají tento způsob prevence vzniku odpadů,
nesmějí narušit žádnou ze složek životního prostředí (např. zdroje pitné vody
atd.)
Komunitní kompostování bylo právně upraveno novelou č.
314/2006 zákona o odpadech v srpnu 2006 (zákon o odpadech č. 185/2001 Sb.,
v platném znění, dále jen "zákon o odpadech“). Dříve než byla tato úprava
provedena, spadalo komunitní kompostování pod působnost veškerých zákonů právní
úpravy ochrany životního prostředí a v případě zpracovávání biologicky
rozložitelných odpadů i pod právní úpravu nakládání s odpady. Tento právní stav
velmi brzdil rozvoj této důležité součásti systému nakládání s biologicky
rozložitelným materiálem v ČR. Konkrétně je komunitní kompostování zakotveno v § 10a zákona o odpadech.
Komunitním kompostováním se rozumí systém sběru a shromažďování
rostlinných zbytků z údržby zeleně a zahrad na území obce, jejich úprava a
následné zpracování na zelený kompost.
Obec může ve své samostatné působnosti, jako opatření pro
předcházení vzniku odpadů, stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém komunitního kompostování a způsob využití zeleného kompostu k údržbě a
obnově veřejné zeleně na území obce.
Úprava a kompostování zelených zbytků musí být provozovány
tak, aby nedošlo k narušení složek životního prostředí nad míru stanovenou
zvláštními právními předpisy. Kompostovací proces musí být řízen tak, aby byl
zajištěn aerobní mikrobiální rozklad organické hmoty bez vzniku zápachu a emisí
metanu.
Jiné využití zeleného kompostu než k údržbě a obnově veřejné
zeleně na území obce je možné pouze za splnění podmínek stanovených v zákoně o
hnojivech, případě dalších předpisech vztahujících se k uvádění výrobků na
trh.
-
vybudování tzv. malého zařízení
Nejedná se o komunitní kompostování, ale je to jedna z možností,
jak optimálně vyřešit problém s menším množstvím bioodpadu.
V tomto případě se postupuje podle níže citovaného § 33b
zákona o odpadech č. 185/2001 Sb., který nabyl účinnost 1. dubna 2007.
Malým zařízením se rozumí zařízení, které zpracovává
využitelné biologicky rozložitelné odpady (BRO) pro jednu zakládku v
množství nepřekračujícím 10 tun, roční množství zpracovaného
biologicky rozložitelného odpadu nesmí přesáhnout 150 tun.
Malé zařízení lze provozovat na základě:
-
kladného vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou
působností,
-
souladu se zvláštními právními předpisy na ochranu zdraví
lidí a životního prostředí.
Podrobnosti provozování malého zařízení budou stanoveny v
připravované vyhlášce MŽP ve spolupráci s MZ a MZe o bioodpadu.
3.3 Sběr bioodpadu, způsob shromažďování a
svozu
Organizace a způsob sběru podstatně ovlivňují kvalitu a množství
vytříděného bioodpadu. Pro úspěšnost systému třídění a zpracování bioodpadu
jsou spojeny následující požadavky:
-
co nejširší zapojení občanů při třídění za pomoci intenzivní a
nepřetržité osvěty,
-
posouzení místních podmínek pro tříděný sběr (druhy zástavby,
sociální struktura, stravovací zvyklosti apod.),
-
znalost množství, kvality a míst produkce bioodpadu,
-
zkušební ověření odděleného sběru (tzv. pilotní ověření),
-
pravidelné hodnocení účinnosti a kvality sběru a případná jeho
optimalizace,
-
analýza kontaminace vytříděného biodpadu,
-
analýza nákladů sběru bioodpadu.
Z technického hlediska lze sběr vytříděného bioodpadu provádět
prostřednictvím:
S organizačního hlediska se oddělený sběr provádí těmito
způsoby:
-
donáškovým způsobem,
-
odvozovým způsobem.
Rozhodujícím kritériem pro zavedení celého systému odděleného sběru
bioodpadů jsou druhy, množství, místa nebo původci výskytu odpadů, způsob
jejich zpracování a úroveň nakládání s komunálním odpadem v jednotlivých
obcích, přístup občanů k dosavadnímu třídění využitelných složek komunálního
odpadu a v neposlední řadě potřeby, cíle a finanční možnosti obcí.
Způsob sběru, jak z technického, tak organizačního hlediska
předurčuje druh sbíraného bioodpadu. Odpad ze zeleně se získává převážně
donáškovým způsobem sběru na určená místa, kterými může být přímo zařízení na
zpracování bioodpadu, sběrné dvory nebo jiná pro sběr vyhrazená místa. Bioodpad
z domácností je organizován odvozovým způsobem sběru. Při tomto způsobu je
odpad sbírán do nádob menších objemů přistavených v blízkosti obytných objektů.
Sběr bioodpadu z objektů veřejného stravování a ostatních specifických odpadů
ze živností je prováděn mobilním sběrem.
3.4 Technologie zpracování bioodpadu
kompostováním
V oblasti zpracování bioodpadu kompostováním lze v posledních letech
sledovat velký rozvoj techniky a technologií, které mají za cíl minimalizovat
negativní vlivy kompostovacího procesu na životní prostředí. Pro zajištění
všech podmínek ochrany životního prostředí je nutné zajistit kompostování
nejlepší dostupnou technikou s dodržením kontroly procesu a výstupů. Zpracovaná
studie použila jak pro hodnocení kvality vedení kompostovacího procesu
zařízení, tak i pro hodnocení ekonomické udržitelnosti Metodiku správné
kompostovací praxe. Metodika byla zpracovaná pro účely výroby kvalitního
kompostu je součástí certifikace výstupu biologického zpracování odpadů podle
normy ČSN EN ISO/IEC 45011.
Současné technologie zpracování bioodpadu kompostováním:
Nejlepší dostupná technika:
Nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje technologií a činností
a způsobů jejich provozování, které ukazují praktickou vhodnost technik
navržených k předcházení, a pokud to není možné, tak k omezování emisí a jejich
dopadů na životní prostředí, přičemž:
-
technikami se rozumí jak použitá technologie, tak způsob,
jakým je zařízení navrženo, vybudováno, provozováno, udržováno a vyřazováno z
provozu,
-
dostupnými technikami se rozumí techniky vyvinuté v
měřítku umožňujícím zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a
technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, pokud jsou
provozovateli za rozumných podmínek dostupné bez ohledu na to, zda jsou
používány nebo vyráběny v České republice,
-
nejlepšími se rozumí nejúčinnější technika z hlediska
dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí;
Za nejlepší dostupnou techniku pro kompostování je považována taková
technika, která splňuje všechny výše uvedené podmínky a vždy používá vhodné
homogenizační zařízení (např. překopávač kompostu), aby byl zajištěn rovnoměrný
průběh kompostovacího procesu.
3.5 Výstupy zpracování bioodpadu
kompostováním
Výstupem kompostování je kompost - organické hnojivo, které obsahuje
základní živiny potřebné pro růst rostlin, organickou hmotu, má zásadité pH a
soubor živých organismů. Komplex těchto vlastností dává kompostu specifickou
kvalitu ve srovnání s ostatními organickými hnojivy, především v chemismu vazby
dusíku a přítomnosti aerobních mikroorganismů. Díky tomu je kompost vhodný k
použití do oblastí s přísnější ochranou povrchových a podzemních vod
(zranitelné oblasti dle nařízení č. 103/2003 Sb.).
V současné době je kvalita kompostu hodnocena pouze dle zákona č.
156/1998 Sb., o hnojivech, případně již nezávaznou ČSN 465735 Průmyslové
komposty, kterou využívá ÚKZÚZ k registraci kompostu pro tržní využití na
zemědělskou půdu. Další jiné hodnocení kvality kompostu, který nesplňuje zákon
o hnojivech zatím neexistuje.
V současné době se připravuje vyhláška, která by měla pomoci praxi
zařadit kompost do dalších tříd kvality a umožnit tak jeho další využití,
například i mimo zemědělsky využívanou půdu.
4. Ekonomika zpracování bioodpadu
kompostováním
Pro zajištění ekonomické udržitelnosti systému třídění a zpracování
bioodpadu studie počítá s vybavením systému sběru a zpracování bioodpadu -
kompostováním nejlepší dostupnou technikou, která by měla, jak již bylo
uvedeno, zajistit snížení emisí a minimalizovat tak negativní vliv zpracování
bioodpadu na životní prostředí.
4.2 Technologické vybavení systému sběru a zpracování
bioodpadu
Pro modelování ekonomické udržitelnosti systému sběru a zpracování
studie byl vybrán typ kompostárny, který charakterizuje v ČR doposud
převažující využívané technologické vybavení kompostáren se správnou
kompostovací praxí.
Technologické vybavení modelového zařízení - kompostárny na volné
ploše v pásových hromadách s využitím traktorové techniky:
-
vodohospodářsky zabezpečená plocha se záchytnou jímkou na
dešťovou vodu
-
váha, evidenční zařízení (SW vybavení - počítač)
-
traktorový štěpkovač
-
traktorový překopávač kompostu
-
manipulační technika traktor s čelním nakladačem
-
monitoring teploty - teploměr
-
rotační bubnové síto
-
kapacita zařízení 3 000 t bioodpadu za rok
Technologické vybavení systému sběru a svozu bioodpadů:
-
velkoobjemové kontejnery o objemu 14 m3 (dále jen
VOK)
-
compostainery o objemu 240 l (speciální nádoby na sběr
bioodpadu)
-
traktorový nosič kontejnerů
-
pro svoz 240 l nádob byla využita běžná svozová technika na
směsný odpad
Logistika v zájmovém regionu kompostárny
-
vzdálenost obcí od kompostárny do 10 km
-
v regionu byla a stále probíhá významná osvěta a propagace
-
VOK jsou umístěny volně v obci podle rozhodnutí obyvatel nebo
zástupců obce na základě praxe, nebyly zajištěny žádným oplocením nebo osobou
obsluhy, minimálně byly umístěny po 1 ks v obci
-
240 l nádoby jsou umístěny opět podle rozhodnutí zástupců obce
nebo podle zájmu občanů,
-
počty nádob (objem nádob) byly pro obce doporučeny výpočtem a
dopřesněny po zavedení do praxe
4.3 Sledované náklady a výnosy systému sběru a zpracování
bioodpadu
V modelu bylo počítáno jen s nákladovými položkami, které by měly
popsat ekonomickou náročnost a při porovnání s reálnými tržními cenami ukázat
udržitelnost systémů sběru a zpracování bioodpadů.
Pro vyhodnocení výstupů jednotlivých variant byly spočítány měrné
náklady, využitelné pro hodnocení a srovnatelnost ekonomiky systému sběru a
zpracování bioodpadů.
Investice:
Provozní náklady:
-
fixní (nájem, režijní náklady, osobní náklady, odpisy)
-
variabilní (spotřeba PHM, spotřeba el. energie, služby)
Měrné náklady:
4.4 Co může ovlivnit ekonomiku systému sběru a zpracování
bioodpadu
-
organizace svozu a sběru,
-
objemy a typy nádob,
-
druhová skladba bioodpadu (například přítomnost VŽP nebo
bioodpadu s obsahem patogenních mikroorganismů, které musí mít jiné podmínky
pro sběr a zpracování),
-
četnost svozu - při sběru bioodpadu do 240l nádob určených na
bioodpad je možné udržovat interval svozu 1 × za 14 dní - díky provzdušnění
nádob nedochází ke vzniku zápachu a zahájením kompostovacího procesu a odparem
se redukuje objem a hmotnost uloženého bioodpadu, po vytřídění bioodpadu ve
směsném komunálním odpadu může dojít i ke snížení počtu jízd pro tento
odpad,
-
investice do zařízení na zpracování bioodpadu a vedení
technologie zpracování bioodpadu je velice důležité. Správná receptura a
intenzita provzdušňování velice ovlivňují rychlost průběhu kompostovacího
procesu, stejně jako kvalitu výsledného produktu. Méně intenzivní technologie
mají nižší provozní náklady, ale potřebují větší plochu pro uložení materiálu a
výsledný kompost má nižší kvalitu, nežli v systémech dodržujících správnou
kompostářskou praxi. Kromě toho během méně intenzivního procesu probíhá více
anaerobních pochodů, které negativně ovlivňují emise pachů a skleníkových
plynů.
4.5 Varianty modelování nákladů na sběr a zpracování
bioodpadu
Pro studii byly zvoleny tři varianty, a to podle toho, jakým
způsobem byla financována investice do systému sběru a zpracování bioodpadu. V
současné době je obvyklá výše dotací 40 - 90 %. Pro studii byly vybrány
varianty s nulovou dotací, s 40% a 90% dotací.
Podkladem zpracování jednotlivých variant byly použity skutečné
údaje z účetnictví za období tří let provozu výše popsané modelové
kompostárny.
Stejně tak hodnoty množství zpracovávaného bioodpadu vycházely ze
skutečných množství zpracovaného bioodpadu za časové období, přepočtené na dobu
jednoho roku modelové kompostárny. Ze skutečných množství zpracovaných odpadů a
skutečných nákladů byla vytvořena nákladová křivka závislosti nákladů na
množství zpracovaného materiálu. Křivky variabilních nákladů jsou logaritmické,
což zachycuje nerovnoměrný nárůst nákladů se zvyšováním kapacity zpracování.
Průběh funkce je namodelován pro rozmezí zpracovaného množství bioodpadu od 200
t do 3 000 t. Měrné náklady jsou uvedeny v tabulkách pro různá množství
zpracovaného bioodpadu.
Varianta 1:
Tato varianta je základním modelem, náklady jsou počítány s nulovou
dotací
Tab. č. 1: Výše nákladů na zpracování různého množství BRO -
varianta 1
Tab. č. 2: Měrné náklady na tunu zpracovaného bioodpadu při různé
kapacitě zpracování - varianta 1
Varianta 2:
Náklady jsou v modelu počítány s investiční dotací 40 % - varianta
2
Tab. č. 3: Výše nákladů na zpracování různého množství
BRO
Tab. č. 4: Náklady na tunu zpracovaného bioodpadu při různé
kapacitě zpracování - varianta 2
Varianta 3:
Náklady jsou v modelu počítány s investiční dotací 90 % - varianta
3
Tab. č. 5: Výše nákladů na zpracování různého množství
BRO
Tab. č. 6: Náklady na tunu zpracovaného bioodpadu při různé
kapacitě zpracování - varianta 3
Z výše uvedených variant vyplývá:
-
měrné náklady na zpracování jednotky bioodpadu se se zvyšováním
zpracovaného množství snižují ve všech variantách.
-
výše měrných nákladů je ovlivněna především výší investic
-
měrné náklady se snižují s výší dotace na investici:
-
varianta 1: 2 934 - 758 Kč/t
-
varianta 2: 2 188 - 630 Kč/t
-
varianta 3: 1 364 - 493 Kč/t
Pro praxi z výše uvedeného vyplývá:
-
při plánování investice do systému sběru a zpracování je nutné
zohlednit skutečnou produkci bioodpadu v regionu tak, aby systém byl ekonomicky
udržitelný
-
využít principů decentralizovaných kompostáren s využitím
společného vybavení pro více zařízení (překopávač kompostu, drtič bioodpadu,
prosévací zařízení) mohou systém výrazně zlevnit
-
spolupráce obcí s místními zemědělci může zlevnit strojní
investice (například pokud bude zařízení kompostárny budováno s technologií,
kde je traktor mobilní jednotkou, je tento traktor pro dotace nepřijatelným
nákladem - zemědělci tuto techniku běžně užívají a mají), zemědělci umějí nebo
mohou využít kompost
-
pro zajištění podmínek ochrany životního prostředí bude nezbytné
podpořit používání nejlepších dostupných technik a bude pravděpodobně nezbytná
dotační podpora systému sběru a zpracování bioodpadu
-
zavedení domovního nebo komunitního kompostování - prevence
vzniku odpadu - systém s nulovou investicí
-
osvěta a propagace je pro každý zvolený systém nezbytná
Nahoru4.6 Měrné náklady na obyvatele a rok
Na základě všech tří variant byly sestaveny tabulky nákladů na 1
obyvatele a rok. Použité hodnoty produkce na obyvatele a rok byly zvoleny na
základě výstupů pilotních projektů uskutečněných na území ČR (viz tab. č.
12).
Tab. č. 7: Náklady na osobu a rok bez investiční dotace -
varianta 1
Tab. č. 8: Náklady na osobu a rok s investiční dotací 40 % -
varianta 2
Tab. č. 9: Náklady na osobu a rok s investiční dotací 90 % -
varianta 3
Z uvedených variant vyplývá, že měrné náklady na občana a rok:
-
se snižují se zvyšujícím se množstvím zpracovávaného bioodpadu v
systému
-
se snižují s výší dotace na investice
-
se zvyšují s množstvím vyprodukovaného bioodpadu na občana a
rok.
Výše měrných nákladů na občana a rok dle variant se pohybuje:
-
varianta 1: 880 - 38 Kč/obyv./rok
-
varianta 2: 656 - 31 Kč/obyv./rok
-
varianta 3: 409 - 25 Kč/obyv./rok
Pro praxi z výše uvedeného vyplývá :
-
podpořit vytvoření systému třídění a centrálního zařízení na
zpracování bioodpadů kompostováním a zapojením všech původců v daném regionu do
systému
-
nezbytnost investiční podpory systému třídění a sběru
bioodpadu
-
prevence vzniku bioodpadů v domácnosti a v obci zavedením
domovního nebo komunitního kompostování
5. Produkce BRO v ČR dle dostupných zdrojů
informací
Údaje nebo podklady o skutečné produkci bioodpadu v ČR se velmi
těžko zjišťují. Stávající evidence je pouze od části původců, kteří zařadí
bioodpad do své odpadové evidence.
Tab. č. 10: Druhy odpadů, které tvoří BRKO
Zdroj: Metodický návod odboru odpadů Ministerstva životního
prostředí pro zpracování Plánu odpadového hospodářství původce - obce. Pozn.: %
BRO v komunálních odpadech jsou stanovena podle údajů Kotoulové (2003)
Dle metodického návodu MŽP jsou do biologicky rozložitelného odpadu
zahrnuty výše uvedené odpady. Ve vztahu ke kompostování je nejdůležitější
biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků (200201), který tvoří většinu
bioodpadu vzniklého na území obce a pro kompostování je nejvhodnější
surovinou.
Produkce biologicky rozložitelných odpadů v tab. č. 11 je vypočítaná
ze skutečné produkce jednotlivých druhů komunálních odpadů a procentického
zastoupení biologicky rozložitelného podílu.
Tab. č. 11: Produkce biologicky rozložitelných odpadů (t)
Zdroj informací: ISOH
V tabulce č. 11 je uvedeno množství vycházející z hlášení o produkci
odpadů, kde se objeví pouze část produkce bioodpadu. Ve skutečnosti dochází k
nakládání s bioodpadem dle zákona o odpadech a jeho prováděcích předpisů pouze
částečně. S většinou produkce bioodpadu je nakládáno jiným způsobem (předávání
zemědělcům na polní hnojiště, shromažďování na různá úložiště, černé
skládky...). Tato produkce se neobjeví v žádné souhrnné evidenci odpadů.
V následující tabulce č. 12 jsou uvedeny údaje o měrné produkci
bioodpadu na obyvatele a rok vycházející z různých pilotních projektů.
Obr. č. 1: Kompostování na volné ploše v pásových
hromadách
Tab. č. 12: Měrné množství bioodpadu - kg/obyv./rok - údaje z
výsledků pilotních projektů
Výsledky pilotních projektů ukazují, že měrná produkce bioodpadu na
občana a rok se výrazně liší podle druhu zástavby, místních podmínek, období.
Množství vytříděného bioodpadu navýší výrazně odpad ze zahrádek a údržby obecní
zeleně.
Obr. č. 2: Obsah sběrné nádoby na bioodpad v obci
6. Zařízení pro zpracování BRO v ČR -
kompostárny
Tab. č. 13: Počet kompostáren na území ČR v letech 2006 -
2008
Graf č. 4: Počet kompostáren na území ČR v provozu v letech 2006
- 2008
Tab. č. 14: Počty kompostáren dle projektované kapacity
zpracovaného bioodpadu
Tab. č. 15: Kapacity kompostáren v provozu v roce 2006,
2008
Tab. č. 16: Použité technologie kompostování
Ze zjištěných podkladů, které byly zpracovány agenturou ZERA do
databáze, lze v tuto chvíli konstatovat:
-
aktuální počet kompostáren v České republice je 160 a
připravovaných 21 (kompostárny, které obdržely dotace na investici nebo jsou
projekčně zpracovány a připraveny pro žádosti na dotace)
-
celková projektovaná kapacita existujících a připravovaných
kompostáren v ČR je 1 521 608 t zpracovaného bioodpadu za rok, z toho jen 21 %
z celkového počtu a 30 % z kapacity zpracování (včetně připravovaných)
provozuje správnou kompostovací praxi a vyrábí kvalitní produkt.
-
na kompostárnách je zpracováván především odpad z údržby
zeleně
-
převážně z ekonomických důvodů jsou zpracovávány i čistírenské
kaly a zbytky potravin nevhodné ke spotřebě.
-
zařízení kompostáren v ČR jsou budována s kapacitou uvedenou v
tabulkách č. 14, 15. Lze konstatovat, že v ČR je převaha menších zařízení cca
44 % v rámci ČR, v krajích je situace obdobná. V ČR zatím chybí kvalitně
vybavené a kapacitně větší kompostárny, které by mohly řešit i kompostování
domovního odpadu, čistírenské kaly a podobně.
Nahoru7. Trh s kompostem v ČR
Tab. č. 17: Ceny za příjem bioodpadu a prodej kompostu