Část I. - teze k zákonu o odpadech

4.2.3.1

Část I. - teze k zákonu o odpadech

Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů

Hlavním cílem nového zákona o odpadech je jeho zjednodušení a zpřehlednění oproti stávající právní úpravě.

K zásadnímu zjednodušení zákona dojde vyčleněním rozsáhlé problematiky vybraných výrobků s ukončenou životností do samostatného zákona.

Zpřehlednění nového zákona o odpadech by mělo být dosaženo sloučením témat k jednotlivým skupinám odpadů. Nový zákon by měl obsahovat zejména následující věcné okruhy:

• Uvedení hlavních pojmů společných pro všechny hlavy zákona

• Vymezení základních vlastností odpadů (ostatní, nebezpečné apod.)

• Hierarchie nakládání s odpady

• Základní povinnosti při nakládání s odpady, které jsou společné pro všechny odpady

• Přeshraniční přeprava

• Hlavní ekonomické nástroje

  • Poplatek za odstraňování odpadů

  • Kompenzační poplatek pro obce se skládkou

• Zařízení pro sběr, úpravu, zpracování a odstraňování odpadů (vymezení základních zařízení a podmínek pro jejich provoz, včetně administrativních a ekonomických nástrojů v podobě rezerv, pojištění apod.)

• Jednotlivé skupiny (toky) odpadů budou řešeny v samostatných hlavách (vymezení specifických pojmů, technická opatření, organizační opatření, specifická zařízení na sběr, úpravu, případně zpracování odpadů, specifické ekonomické nástroje)

  • Komunální odpady a jim podobné odpady

    • Systém nakládání s odpady v obci

    • Využitelné složky KO

    • BRKO (řešení pro komunální BRO, technické podrobnosti v kap. o BRO)

    • Začlenění původců do systému obce

    • Zpoplatnění občanů a původců

  • Biologicky rozložitelné odpady

  • Nebezpečné odpady

    • Hodnocení vlastností NO

    • Nakládání s NO

    • Odpady ze zdravotnictví

  • Odpady ze stavebnictví

  • Sedimenty a kaly

  • Vybrané odpady

    • PCB/POPs (nařízení EP č. 850/2004 o POPs)

    • Odpadní oleje (za předpokladu, že budou vyňaty z povinnosti zpětného odběru)

    • Odpad z výroby oxidu titaničitého

    • Odpady azbestu

• Evidence odpadů a zařízení

• Plány a programy

  • Plán odpadového hospodářství

  • Program předcházení vzniku odpadů jako součást POH

• Výkon veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství

• Sankce

Jak již bylo v úvodu uvedeno, nový zákon o odpadech převezme jako základ současný zákon o odpadech, a to v oblastech, které se ukázaly jako plně funkční a vyhovující pro provoz odpadového hospodářství. V následujícím textu jsou uvedeny zásady, podle kterých je potřeba upravit a doplnit některé části stávajícího zákona o odpadech tak, aby nový zákon plně odrážel požadavky evropských směrnic a současně reflektoval vývoj v oblasti hospodaření s odpady.

1. Upřesnění definic a pojmů s ohledem na požadavky směrnic ES v oblasti odpadů
1.1 Definice

Rámcová směrnice o odpadech přinesla řadu nových definic. Transpozice většiny z nich bude zajištěna již přijetím euronovely.

Hlavní okruhy řešení:

• Odpad
  Tato definice bude upravena v souladu s rámcovou směrnicí o odpadech, tzn. odpadem bude "každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit“.

• Původce odpadu
  S ohledem na rámcovou směrnici o odpadech bude původce odpadu rozšířen oproti současnému stavu o fyzickou osobu. Její povinnosti jako původce odpadů budou dále diskutovány v rámci přípravy věcného záměru zákona o odpadech. Stejně tak bude při přípravách věcného záměru zákona diskutováno zavedení pojmu "prvotní původce“.

  Pro původce komunálního odpadu platí (dle stávajícího zákona), že se obec stává původcem komunálního odpadu v momentu, kdy fyzická osoba daný odpad odloží na místo obcí k tomu určené.

• Předcházení vzniku odpadů:
  Do zákona o odpadech bude převzata definice z rámcové směrnice o odpadech v tomto znění:

  "Opatření přijatá předtím, než se látka, materiál nebo výrobek staly odpadem, která omezují:

  1. množství odpadu, a to i prostřednictvím opětovného použití výrobků nebo prodloužením životnosti výrobků;

  2. nepříznivé dopady vzniklého odpadu na životní prostředí a lidské zdraví nebo

  3. obsah škodlivých látek v materiálech a výrobcích.“

• Opětovné použití, příprava k opětovnému použití
  Do nového zákona o odpadech bude použito znění navržené do euronovely, které je plně v souladu s rámcovou směrnicí o odpadech.

• Recyklace
  Pro zjednodušení je nutné, aby se v zákoně o odpadech napříště používal pouze a jedině pojem recyklace, nikoliv společně s materiálovým využitím tak, jak je to navrženo v euronovele. Materiálové využití je významově širší než pojem recyklace. Recyklace je jeden ze způsobů materiálového využití.

• Energetické využití
  V rámci textu zákona bude uvedeno, co vše lze považovat dle zákona o odpadech za energetické využití a jak je chápán samotný vzorec pro výpočet účinnosti spalování pro spalovny komunálních odpadů uvedený v příloze č. 2 rámcové směrnice o odpadech tak, aby se jednalo o energetické využití R1.

  Pozn.: Ke vzorci R1 a jeho interpretaci byl ministerstvem vznesen dotaz směrem k EU. EK nyní připravuje metodiku výpočtu vzorce, neboť se ukazuje, že není zcela jednoznačné, co vše do výpočtu zahrnout.

• Shromažďování, sběr a skladování odpadů
  Je nezbytné stanovit časové omezení pro shromažďování odpadů tak, aby bylo zřejmé, kdy jsou odpady shromažďovány a kdy již skladovány (např. pro skladování odpadů zůstane povinnost zpracovat provozní řád skladu - i bez povinnosti tento sklad ohlašovat příslušnému úřadu).

  Technické podrobnosti ke sběru, skladování a dalšímu nakládání s odpady budou řešeny v kapitole o zařízeních, která musí splňovat podmínky pro ochranu životního prostředí a lidského zdraví.

• Obchodník
  V rámci přípravy nového zákona o odpadech budou stanovena práva a povinnosti obchodníka, které v euronovele chybí. Tato práva a povinnosti budou připravena i s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006, o přepravě odpadů.

 Nahoru1.2 Hierarchie nakládání s odpady

V rámci nového zákona o odpadech bude použito znění ustanovení § 9a navržené euronovelou, které plně respektuje znění čl. 4 rámcové směrnice o odpadech:

HIERARCHIE ZPŮSOBŮ NAKLÁDÁNÍ S ODPADY

V rámci OH musí být dodržována tato hierarchie způsobů předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi:

1. předcházení vzniku odpadů,

2. příprava k opětovnému použití,

3. recyklace odpadů,

4. jiné využití odpadů, například energetické využití,

5. odstranění odpadů.

(2) Od hierarchie způsobů nakládání s odpady je možno se odchýlit, pokud se na základě posuzování životního cyklu celkových dopadů, zahrnující vznik odpadu a nakládání s ním, prokáže, že je to vhodné.

Text v euronovele je potřeba doplnit ve smyslu rámcové směrnice o odpadech takto:

K posouzení případných normativních odchylek od hierarchie lze použít hodnocení celého životního cyklu konkrétních toků výrobků (věcí, materiálů, předmětů) a odpadů (LCA) a nakládání s nimi. Toto hodnocení musí být doplněno analýzou ekonomických a technicko-organizačních podmínek pro nakládání s těmito odpady v konkrétním místě.

Při uplatňování hierarchie způsobů nakládání je nutné zohlednit obecné zásady ochrany životního prostředí, a to zásadu předběžné opatrnosti a udržitelnosti, technickou proveditelnost a hospodářskou životaschopnost, ochranu zdrojů i celkové dopady na životní prostředí, lidské zdraví a hospodářské a sociální dopady.

Pozn.: LCA (dle norem ISO 14 040, 14 042) obecně není univerzálním nástrojem k rozhodování - slouží jen jako jeden z podkladů. LCA nehodnotí technické podmínky ani ekonomiku procesů a možnosti trhu. Rámcová směrnice o odpadech předpokládá možné použití LCA tam, kde odchylka od hierarchie má trvalý charakter.

Hierarchie nakládání s odpady bude plně uplatňována v regionálních integrovaných systémech nakládání s odpady.

1.3 Stav, kdy odpad přestává být odpadem a vzniká vedlejší produkt

V souladu s rámcovou směrnicí o odpadech a v ní uvedených podmínek je třeba v zákoně o odpadech upravit podmínky, za kterých vzniká tzv. vedlejší produkt a kdy odpad přestává být odpadem. Do nového zákona o odpadech bude použito znění, které bylo navrženo do euronovely:

Vedlejší produkt

() Movitá věc, která vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci, se nestává odpadem, ale je vedlejším produktem, pokud:

1. vzniká jako nedílná součást výroby,

2. její další využití je zajištěno,

3. její další využití je možné bez dalšího zpracování způsobem jiným, než je běžná výrobní praxe (nebo běžný průmyslový způsob), a

4. její další využití je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví.

Stav, kdy odpad přestává být odpadem

Toto ustanovení je převzato z rámcové směrnice o odpadech a je součástí euronovely.

() Některé druhy odpadu přestávají být odpadem, jestliže poté, co byl odpad předmětem některého ze způsobů využití, splňují tyto podmínky:

1. věc se běžně využívá ke konkrétním účelům,

2. pro věc existuje trh nebo poptávka,

3. věc splňuje technické požadavky pro konkrétní účely stanovené zvláštními právními předpisy nebo normami použitelnými na výrobky, a

4. využití věci je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví.

Pro nový zákon o odpadech se doporučuje i zavedení pojmu "druhotná surovina“, a to pro surovinu, která již není odpadem a splnila výše uvedené popsané podmínky, a současně jde o komoditu, se kterou se běžně a trvale obchoduje. V případě, že budou stanovena zvláštní kritéria nařízením EK nebo vyhláškou, bude muset odpad pro přechod z odpadového režimu splnit i tato kritéria (viz dále).

Při stanovení případné definice druhotné suroviny je nutné zohlednit používání a význam tohoto pojmu, např. v celním sazebníku EU.

Splnění podmínek pro převedení odpadu mimo režim odpadů je na vyžádání kontrolního orgánu povinna doložit osoba, která odpad vyřadila z režimu odpadů.

Základní podmínky uvedené v rámcové směrnici o odpadech, respektive v zákoně o odpadech, budou doplněny kritérii, která pro stav, kdy odpad přestává být odpadem, stanoví pro některé vybrané odpadní toky Evropská komise, a to formou nařízení (přímo aplikovatelným v členských státech).

V současnosti EK připravuje kritéria pro stav, kdy odpad přestává být odpadem, pro tyto odpadní toky:

1. hliník - dokončena finální studie, hlasování se předpokládá na podzim letošního roku

2. železo a ocel - dokončena finální studie

3. papír - finální studie bude připravena v červnu 2010

4. měď - finální studie bude připravena v září 2010

5. odpadní sklo - finální studie bude připravena v únoru 2011

Odpadní toky, u kterých uvažuje EK, že stanoví kritéria na úrovni EU (o těchto návrzích proběhne ještě mezi členskými státy diskuze na podzim letošního roku):

1. 6) odpadní plasty
2. 7) další kovy
3. 8) odpadní textil
4. 9) stavební a demoliční odpad
5. 10) popílek a kaly
6. 11) guma z pneumatik (odpadní pneumatiky)
7. 12) kompost, digestát (bude vytvořeno v kontextu k celkové politice bioodpadů)
8. 16) bioplyn
9. 14) bio diesel
10. 15) odpadní olej
11. 16) odpadní rozpouštědla
12. 17) odpadní dřevo
13. 18) RDF z MSW (Refuse derived fuel from municipal solid waste)

Pozn.: Pro diskuzi s členskými státy se doporučuje rozšířit položku 7 (na další kovy a kombinované materiály) a položky 11 a 18 sloučit do položky guma z odpadních pneumatik a pryží. MŽP při dalším jednání v orgánech EK upozorní na skutečnost, že Bio diesel není odpad, nýbrž výrobek, a požádá o přehodnocení a jeho vyřazení z odpadů.

V návaznosti na postup prací EK je však třeba vytipovat další odpadní toky, pro které budou kritéria stanovena vyhláškou MŽP ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Odpady, které splní tato kritéria, ať již budou stanovena nařízením EK nebo vyhláškou MŽP, budou vždy považovány za stav, kdy odpad přestává být odpadem.

Vyhlášky mohou v případě vedlejších produktů nebo kritérií pro opuštění odpadového režimu vycházet z registrace REACH (předpokládá se např. u energetických popílků). Tyto vyhlášky mohou obsahovat i podmínky pro skladování a přepravu takových materiálů (například pravidla pro deponie popílků, škváry apod.).

Při stanovení přechodu odpadu do režimu věci, která přestala být odpadem, je třeba brát v úvahu všechny složkové platné právní předpisy na ochranu životního prostředí (např. zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší atd.).

Pro potřeby praktického použití je dále nutné stanovit následující podmínky:

• Za existenci trhu je považován stav, kdy je látka nebo předmět nabízena na regulovaném či neregulovaném trhu za určitou cenu.

• Splnění technických požadavků znamená, že látka či předmět splňují technické požadavky stanovené osobou či institucí nezávislou na prodávajícím a současně jsou splněny právní předpisy či normy platné pro danou látku či předmět, pokud existují. Splní-li látka podmínky právního předpisu či normy vztahující se na výrobek, považují se kritéria za splněná.

• Splnění kritérií je na vyžádání kontrolního orgánu povinna doložit osoba, která odpad vyřadila z režimu odpadů.

 Nahoru2. Odpadové toky
2.1 Komunální odpad (KO)

Zákon o odpadech musí jasně definovat pojmy v oblasti komunálních odpadů (KO). Pojem KO ve stávající úpravě je definován jako veškerý odpad vznikající při činnosti fyzických osob na území obce. Katalog odpadů, který definuje skupinu 20 - KO jako odpady z domácností a jim podobné, přičemž odpady podobné (nikoliv původem z obcí) tvoří více než 20-30 % z celkového množství, však neodpovídá definici KO v zákoně.

Zásady řešení:

Přesná definice komunálních odpadů a ostatních odpadů jim podobným

Komunální odpad - veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob uvedený jako komunální odpad v Katalogu odpadů a rovněž odpad podobný komunálnímu odpadu uvedený jako komunální odpad v Katalogu odpadů pocházející z činnosti právnických nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, pokud jsou tyto osoby zapojeny do systému obce k nakládání s komunálním odpadem dle tohoto zákona.

Pozn.: Do skupiny komunálního odpadu dle Katalogu odpadů je začleněn i odpad vznikající při údržbě veřejných prostranství včetně hřbitovů a ostatních činnostech spočívajících v zajištění čistoty obce.

Odpad podobný komunálnímu odpadu - veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání uvedený jako komunální odpad v Katalogu odpadů.

Systém obce k nakládání s komunálním odpadem - systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na katastrálním území obce.

V souvislosti s redefinicí komunálních odpadů a jim podobným bude upravena soustava hodnoticích indikátorů k POH.

Zdůvodnění:

Nutnost přesné definice KO jako odpadu vznikajícího na území obce a odpadu zahrnutého do systému nakládání s odpady v obci. Systém by se měl (za splnění určitých podmínek) rozšířit i na živnostenské odpady podobné komunálním pocházející z drobných živností, obchodní sítě a služeb na území dané obce. Tyto odpady jsou již v současné době odkládány na místa určená obcí pro občany. Definice lépe vystihuje stávající stav v obcích a přibližuje se definicím KO v jiných evropských státech.

Definice odpadu podobného komunálnímu odpadu se zavádí z potřeby odlišit jednoznačně komunální odpad původem z obcí (nakládání s komunálním odpadem bude řešeno v zákoně samostatně) a odpad od ostatních původců, na které se nevztahují povinnosti obcí. Toto rozlišení bude podkladem i pro upřesnění statistik v oblasti nakládání s odpady.

Definice systému obce nakládání s KO se zavádí kvůli zjednodušení pojmů používaných v zákoně.

Definice jsou již částečně upraveny euronovelou. Nový zákon je upraví do úplného souladu s evropskou legislativou.

Pro potřeby nového zákona není nutné definovat samostatný pojem domovní odpad. V pracovních materiálech bylo jeho zavedení zvažováno s ohledem na požadavek recyklačního cíle stanoveného pro "household waste“ (50% opětovné použití a recyklace papíru, plastů, skla a kovů do r. 2020), který je vztažen na odpady pocházející z domácností nebo jim podobné odpady.

Na základě návrhu kalkulace recyklačních procent, který zaslala EK k posouzení členským státům a které je uvažováno ve čtyřech variantách vztahujících výpočet procent ke komunálnímu odpadu, se ukazuje, že pojem domovního odpadu nebude potřebný. Z hlediska vykazování v rámci Eurostatu bude pod pojmem "household waste“ uváděn komunální odpad z obcí, což odpovídá realitě i praxi ostatních států EU. Tento postup je vztažen k produkci odpadů i způsobům nakládání s nimi.

Zařazení odpadů získaných v rámci odděleného (tříděného) sběru v obcích

Tříděný odpad v rámci obecních systémů bude vždy klasifikován jako KO (s obsahem obalové složky), tj. skupina 20, a nikoliv jako obalový odpad, i kdyby byl tento sbírán samostatně.

Zdůvodnění:

Praxe posledních deseti let ukázala, že není nutné v obcích zavádět samostatný sběr použitých obalů, aby byly splněny požadavky zákona o obalech. Obaly jsou nedílnou součástí komunálních odpadů a jsou sbírány v rámci obecních systémů nakládání s komunálními odpady. AOS, která úzce s obcemi spolupracuje, určuje podíl vytříděných a dále využitých obalových odpadů na základě standardů složení tříděných odpadů. Tento způsob se v praxi osvědčil a nevyvolává potřebu přidaných nákladů na sběr obalů a samostatnou evidenci.

Naopak dvojí způsob zařazování vytříděných komunálních odpadů způsobuje v evidenci a následné statistice zmatky. Přičemž ve skupině 20 01 - KO se vykazuje cca 70 % veškerých vytříděných odpadů a ve skupině 15 01 necelých 30 %.

2.1.2 Recyklovatelné (materiálově využitelné) složky komunálního odpadu a jim podobného odpadu

Tato kapitola se týká materiálově využitelných složek KO získaných zejména odděleným sběrem v obcích, případně u původců, kteří produkují odpad podobný komunálnímu odpadu. Nakládání s biologicky rozložitelnými KO je popsáno vzhledem k jejich specifičnosti v následující části.

Zásady řešení:

Povinnost obce zajistit oddělený (tříděný) sběr využitelných složek komunálních odpadů

Rozšíření povinnosti obcí stanovit místa k odkládání odděleně sbíraných komunálních odpadů. Obec může tento systém stanovit v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou.

Rozsah odděleného sběru stanovuje obec s ohledem na technické, environmentální a ekonomické podmínky dalšího zpracování odpadů.

Při stanovení systému je nutné dodržet následující zásady:

• Zachovat samostatný komoditní sběr s ohledem na cíle rámcové směrnice o odpadech pro jednotlivé materiály a s ohledem na vyšší kvalitu takto sbíraných odpadů.

• Zachovat oddělený sběr přímo v místě vzniku. Systém sběru si stanoví obec či účelově založený svazek (sdružení obcí) s ohledem na požadavky a dostupnost technologického zpracování odpadů.

• Upřednostňovat environmentálně přijatelné, ekonomicky a sociálně únosné technologie.

• Obecní systémy jsou součástí regionálních integrovaných systémů nakládání s komunálními odpady. Řešení obecních systémů vychází z podmínek a technických možností regionálních integrovaných systémů. Tyto systémy se zaměřují především na prevenci, opakované použití, sběr, úpravu, využití a odstraňování odpadů.

• Spoluúčast producentů obalů a příp. dalších výrobků podle principu "znečišťovatel platí“ na zajištění sběru (zpětného odběru) a využití příslušných složek KO (bude upraveno v zákoně o obalech a v zákoně o výrobcích s ukončenou životností).

• Stabilizovat systém odděleného sběru zabráněním nesystémových změn. V případě jakýchkoliv navrhovaných změn celého systému nakládání s odpady je nutné provést důkladnou analýzu včetně environmentálních, ekonomických a sociálních hledisek a podrobit ji široké diskusi všech dotčených subjektů.

• Mechanické třídění směsných KO lze zahrnout do regionálního integrovaného systému jako doplňkovou technologii úpravy odpadů pro jejich možné další materiálové a energetické využití. Tato úprava nenahrazuje komoditní oddělený sběr využitelných složek KO.

Povinnost obce (nebo účelově založeného svazku) zajistit oddělený (tříděný) sběr minimálně papíru, plastů, skla a kovů Povinnost původců produkujících odpad podobný komunálnímu odpadu zajistit oddělený (tříděný) sběr minimálně papíru, plastů, skla a kovů

Stanovení povinnosti odděleného sběru a zajištění následné recyklace minimálně pro komodity papír, plasty, sklo a kovy, a to s ohledem na rámcovou směrnici o odpadech a na ni navazující prováděcí předpis, který v současné době připravuje Evropská komise. Podle předběžného návrhu EK založeném na výkladu rámcové směrnice o odpadech si členské země budou moci zvolit mezi několika možnostmi pro stanovení recyklačních cílů (více viz 5. Plánování a veřejná správa).

Zdůvodnění:

I přes to, že většina obcí má v současné době zavedený systém odděleného sběru všech uvedených komodit, je nutné tuto povinnost zdůraznit v zákonu o odpadech. Tato povinnost má vazbu na plnění požadovaných procent recyklace pro uvedené komodity odpadů. Povinnost je vhodné stanovit i pro původce, kteří produkují odpad podobný KO. Jejich odděleně sebraný a recyklovaný odpad je možné započítat do celkové recyklace komunálních a jim podobných odpadů.

Původci včetně obcí mají možnost ovlivňovat další nakládání se svými odpady, a to stanovením konkrétních podmínek v obchodních smlouvách s povinnými osobami, které zajišťují sběr a další nakládání s odpady.

Povinnost odpady přednostně nabízet k recyklaci a využití

Obce jsou povinny (jako další původci) nabízet své odpady přednostně k recyklaci nebo jinému využití, a to v souladu s hierarchií nakládání s odpady a s ohledem na konkrétní řešení v regionálních integrovaných systémech nakládání s odpady.

Pozn.: Pro plnění této povinnosti je nutné vzít v úvahu, že při propadu poptávky po materiálech vyrobených z komunálních odpadů může dojít k významnému omezení plnění této povinnosti. Při zachování zákazu skládkování využitelných tříděných odpadů je nutno nabídnout alternativu řešení. Alternativou může být energetické využití (např. papír, plast), biologické využití (např. papír), stavebnictví (např. sklo) apod. Pokud nebude prokazatelně existovat environmentálně vhodná a ekonomicky únosná alternativa, pak je možné se souhlasem KÚ znehodnocený vytříděný odpad skládkovat.

Povinnost obce informovat občany a ostatní účastníky obecního systému nakládání s komunálními odpady

Obec informuje pravidelně, minimálně však dvakrát ročně, občany a další účastníky obecního systému nakládání s odpady o způsobech a rozsahu odděleného sběru odpadů a o nakládání s dalšími složkami komunálních odpadů. Součástí jsou také informace o výsledcích OH obce.

Zdůvodnění:

Bez aktivní účasti veřejnosti jsou systémy odděleného sběru a nakládání s dalšími druhy KO málo účinné a zbytečně nákladné. Informovanost veřejnosti je rovněž podmínkou pro účast veřejnosti na POH a programech předcházení vzniku odpadů.

2.1.3 Biologicky rozložitelné komunální odpady (BRKO)

Zákon je třeba upravit v návaznosti na ustanovení rámcové směrnice o odpadech a s ohledem na plnění směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů ukládající povinnost omezit ukládání BRKO na skládky.

Celkový cíl pro ČR pro snížení množství BRKO ukládaného na skládky je daný výše uvedenou směrnicí o skládkách odpadů (na 75 % do r. 2010, 50 % do r. 2013, 35 % do r. 2020 - oproti množství BRKO produkovanému v r. 1995).

I po vytřídění bioodpadů jich část zůstane ve směsném KO (u sídlištní zástavby může podíl bio-odpadů ve směsném KO činit 60 %, v některých případech i více). Z tohoto důvodu je potřeba řešit snižování skládkovaných BRKO komplexně jako soubor technologických opatření k různým způsobům využití jednotlivých druhů BRKO.

Problematika biologicky rozložitelných odpadů (BRO) by měla být obecně řešena samostatnou kapitolou zákona o odpadech. Specifické záležitosti týkající se nakládání s BRKO by měly být řešeny jako součást hlavy zákona týkající se komunálních odpadů.

Do obecné kapitoly o BRO by měly být zařazeny obecné definice, specifikace jednotlivých zařízení, požadavky na výstupy z těchto zařízení a možnosti uplatnění výstupů z jednotlivých typů zařízení.

Zásady řešení:

Vymezení základních pojmů

Pro definování jednotlivých ustanovení zákona je nutné vymezit pojmy, a to zejména biologicky rozložitelný komunální odpad, biologicky rozložitelný odpad rostlinného původu a biologicky rozložitelný odpad živočišného původu. U jednotlivých skupin bioodpadů je nutné stanovit jejich vlastnosti a požadavky na nakládání s nimi podle následujících zásad:

• Způsob sběru a využití jednotlivých druhů bioodpadů závisí na jejich vlastnostech.

• Biologicky rozložitelný komunální odpad rostlinného původu lze využívat především v rámci domácího a komunitního kompostování a kompostování na komunálních kompostárnách. Lze jej také bez problémů sbírat jako tříděný sběr od občanů ve vhodných lokalitách (především zástavby rodinných domů). Využitím jsou také technologie anaerobní digesce, případně po jeho úpravě i způsoby energetického využití.

• Biologicky rozložitelný odpad živočišného původu pocházející především z jídelen a stravovacích zařízení lze využívat zejména v technologiích s anaerobní digescí, případně v kompostárnách technologicky upravených k tomuto účelu. Není vhodný pro běžné technologie kompostování. Tříděný sběr biologického odpadu z domácností je vhodný za dodržení striktní technologie sběru a svozu, a pouze v oblastech, kde existuje vhodný způsob zpracování, resp. využití takových odpadů. Je nutné využít možnosti vytvořit vhodnou českou legislativu pro zpracování kuchyňského odpadu, jak to umožňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou potřebu (případně nové nařízení č. 1069/2009, které nahradí stávající a bude použitelné od 4. 3. 2011). Jedná se především o možnost zpracování kuchyňského odpadu rostlinného původu s minimálním množstvím nečistot v podobě vedlejších živočišných produktů na běžných kompostárnách.

Stanovení požadavků na technologie zpracování BRKO a na vlastnosti výstupních produktů

Pro jednotlivé druhy bioodpadů stanovit požadavky na technologie tak, aby byly stanoveny minimální požadavky, které umožní běžné využití produktů a zároveň tyto požadavky splní nároky na ochranu lidského zdraví a životního prostředí.

Při stanovení požadavků na kvalitu výstupů z kompostování je nutné zjednodušit kvalitativní hodnocení kompostů a tím umožnit jejich využití na zemědělské půdě.

Podpora využití kompostů vyrobených z BRKO by mohla být zajištěna částečně posílením povinnosti částečné náhrady průmyslových hnojiv hnojivy vyrobenými z odpadů, které splňují kvalitativní podmínky běžných hnojiv. Celou problematiku je ale třeba řešit s Ministerstvem zemědělství jako povinnost pro zemědělce doplněnou vhodným motivačním nástrojem.

Povinnost stanovení způsobu nakládání s biologickými odpady v obci

Tato problematika je částečně řešena v euronovele. V novém zákoně je potřeba znění upravit tak, aby se jednalo o povinnost obce stanovit místa k odkládání vybraných druhů komunálních odpadů (NO, BRKO, recyklovatelné odpady apod.) a možnost zahrnout toto řešení do vyhlášky o systému nakládání s KO v obci.

Obec bude mít povinnost stanovit způsob nakládání s biologickými odpady v obci, minimálně bude mít povinnost zajistit sběr bioodpadů rostlinného původu (např. z veřejné zeleně a od občanů).

Způsob nakládání s bioodpady (způsob sběru, svozu, využití) stanoví obec, a to ve vazbě na dostupné technologické možnosti jako environmentálně vhodné a ekonomicky a sociálně únosné řešení.

Síť zařízení na zpracování BRKO

Všechna zařízení na využití biologického odpadu by měla být součástí regionálních integrovaných systémů nakládání s odpady.

Zařízení by měla být vhodnou kombinací metod využití odpadů, včetně energetického využití biologických odpadů, které nejsou vhodné ke kompostování nebo zpracování jinými biologickými metodami.

Ekonomické nástroje na podporu využití výstupů ze zpracování BRKO

V rámci nového zákona je třeba diskutovat o dostatečných ekonomických nástrojích, které umožní využití produktů z jednotlivých technologií, zejména ve vazbě na zemědělství. Bez zajištění využití zejména kompostů je separace bioodpadů finančně problematická.

Evidence a statistika nakládání s BRKO v ČR

Pro výpočet množství BRKO je vhodné provést revizi produkce z r. 1995 - většina odpadů ze zeleně, která byla běžně kompostována a využívána, nebyla evidována v režimu odpadů. Vlastní evidovaná produkce pak byla výrazně nižší. Pro revizi produkce a odůvodnění změny výpočtu pro EK však bude potřeba přesnějších dat, než která jsou v současné době k dispozici. Navrhuje se dopracování studie o produkci a využití odpadů ze zeleně, zejména z veřejných prostranství a zahrad.

Je nutné stanovit způsoby evidence a statistických hodnocení v oblasti produkce a nakládání s bioodpady (velká část odpadů z veřejné zeleně není vedena v režimu odpadů, a přesto se využívá kompostováním).

Zdůvodnění:

Stanovení produkce a způsobu nakládání s BRKO je nutné z pohledu vyhodnocování plnění cílů evropské směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů.

Cíl na omezení množství BRKO ukládaného na skládky

Cíl je již implementován do českých právních norem. Bude zakotven v POH.

 Nahoru2.1.4 Směsný komunální odpad

Směsným KO se rozumí zbytkový odpad po vytřídění materiálově využitelných složek, nebezpečných složek a bioodpadů, které budou dále využity např. kompostováním nebo anaerobní digescí. Cílem OH je snižovat směsný komunální odpad ve prospěch vytřídění materiálově využitelné složky. Do směsného KO není zahrnut objemný odpad, uliční smetky atd.

Zásady řešení:

Využití směsných komunálních odpadů

V novém zákoně je nutné jasně definovat možnosti využití směsných KO.

Směsný KO nelze recyklovat. Směsný KO lze energeticky využívat jeho přímým spálením bez předchozí úpravy (za předpokladu splnění minimální energetické účinnosti zařízení) nebo upravit mechanicko-biologickou úpravou (MBÚ) s následným spálením/spoluspálením jeho energetické frakce, či případným dalším využitím výstupů (např. kovy).

Samotný proces MBÚ není způsobem využití směsných KO. Následně vzniklé frakce z MBÚ lze využít materiálově (např. kovy) nebo energeticky (využitím vysoce výhřevné nadsítné složky v upravených spalovacích zařízeních, která musí splňovat podmínky ochrany ovzduší pro spalování odpadů, nebo případně zpracováním podsítné složky obsahující bioodpady v bioplynových stanicích). Frakci obsahující biologicky rozložitelné odpady po jejich stabilizaci lze ukládat na skládky. Vzhledem k tomu, že cílem je maximální omezení skládkování směsného KO, bude tam, kde je to možné, upřednostněno energetické využití směsného KO před jeho pouhým uložením na skládku. Případná podpora MBÚ z veřejných zdrojů bude striktně vázána na integraci této technologie do procesu konečného využití odpadu (zejména energetického využití) v rámci regionálních systémů nakládání s odpady.

Podmínky pro energetické využití směsných KO

Nový zákon jasně stanoví podmínky pro energetické využívání komunálních odpadů, a to ve vazbě na rámcovou směrnici o odpadech a v ní stanovené energetické účinnosti zařízení.

V rámci zákona (např. v části o zařízeních) je nutné:

• Vymezit technické podmínky pro energetické využívání odpadů, a to zejména ohledně začlenění technologií do regionálních (nadregionálních) integrovaných systémů, vazby zařízení na následné využití vyrobené energie, podmínek z hlediska ochrany ovzduší a životního prostředí apod.

• Stanovit pravidla pro energetické využití odpadů a podmínky pro využití odpadů v běžných spalovacích zařízeních nebo cementárnách s ohledem na ochranu ovzduší a ostatní podmínky uvedené v předchozím bodu.

• Stanovit pravidla pro MBÚ s důrazem na zajištění materiálového či energetického využití roztříděných složek. Stanovit pravidla pro stabilizaci odpadů.

2.1.5 Nebezpečné složky komunálního odpadu

Podíl nebezpečných složek v KO neustále klesá. Celková produkce je zanedbatelná. Stávající systém nakládání s nebezpečnými složkami KO v obcích představující kombinaci sběrných dvorů a mobilních svozů odpadů je vyhovující a bude v příští legislativě zachován.

2.1.6 Problematika litteringu a "černých“ skládek

Problematika volného odhazování odpadů (tzv. litteringu) byla řešena v minulých letech v souvislosti s návrhem zásadních změn stávajících systémů odděleného sběru komunálních odpadů. Likvidace nelegálních skládek zůstává i nadále problémem, který finančně zatěžuje obce. Proto je vhodné tato témata řešit v rámci nového zákona o odpadech.

Zásady řešení:

Definovat pojem volně odhozený odpad a zásady pro jeho omezení

Volné odhazování odpadů (littering) je spíše společenským jevem, který ovlivňuje hospodaření s odpady jen minimálně.

Vhodné nástroje na omezení litteringu mohou být informační kampaně a systém pokut pro občany na území obce v přestupkovém řízení. Opatření stanoví obec v rámci svého systému údržby čistoty a nakládání s odpady.

Konkrétní opatření na omezení litteringu nelze řešit z úrovně státu ani krajů. Zde lze přispět celoplošnou informační kampaní, která by podpořila opatření na úrovni obcí.

Otázka financování řešení problematiky litteringu bude řešena v rámci přípravy věcného záměru k zákonu o odpadech.

Stanovit podmínky pro odstranění nelegálních ("černých“) skládek odpadů ve vztahu původce skládky a majitele nemovitosti

Ačkoliv se množství nelegálních skládek významně omezilo, stále se jedná o společenský problém, a to především pro velmi omezenou dohledatelnost původce nelegální skládky. Povinnost úhrady nákladů na odstranění skládky pak zůstává většinou na obci.

Zákonem č. 125/1997 Sb., o odpadech, bylo stanoveno, že "nepodaří-li se příslušnému okresnímu úřadu v řízení o odstranění protiprávního stavu podle tohoto zákona zjistit právnickou osobu nebo fyzickou osobu, která odpad umístila na nemovitost, která není určena k ukládání odpadů, přechází povinnost zajistit zneškodnění odpadu na vlastníka nemovitosti, na níž je odpad umístěn, a to na jeho vlastní náklady. Pokud vlastník nemovitosti v tomto řízení prokáže, že umístění odpadu jím nebylo způsobeno ani jím zaviněno a že učinil veškerá opatření k ochraně své nemovitosti, která lze na něm vyžadovat, uhradí mu účelně vynaložené náklady na zneškodnění odpadu příslušný okresní úřad.“

V praxi je ovšem velmi často nemožné, aby vlastník pozemku zajistil omezení vstupu na svůj pozemek, a tím i neoprávněnému odložení odpadů (např. lesní pozemky), a proto není vhodné řešit odklízení černých skládek pouhým uvalením povinnosti na vlastníka pozemku.

V novém zákoně o odpadech je nutné řešení celé problematiky aktualizovat podle zkušeností z praxe.

Stanovit způsob financování nákladů spojených s odklízením nelegálních skládek odpadů

Je nutné stanovit pravidla pro participaci pokrytí nákladů mezi vlastníkem nemovitosti (pozemku, na kterém skládka vznikla) a veřejnou správou.

Finanční prostředky pro odklízení nelegálních skládek odpadů lze získat určením části výnosu z poplatku za odstraňování odpadů, a to buď na úrovni krajů, nebo na úrovni SFŽP.

2.1.7 Zpoplatnění občanů a dalších účastníků obecních systémů nakládání s KO

V zákoně o odpadech bude zachován princip tří způsobů zpoplatnění občanů, a to místní poplatek za provoz systému (paušální platba vztažená k trvale bydlící osobě), poplatek za komunální odpad (platba závislá na produkci odpadů a skutečných nákladech za provoz OH) a úhrada na základě smlouvy.

Obec může nadále stanovit obecně závaznou vyhláškou poplatek a jeho výši pro občany a nově i pro další subjekty, které se účastní systému obce.

Poplatek dle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích

Zákon o místních poplatcích je v gesci Ministerstva financí.

Poplatek dle § 17a zákona o odpadech

Poplatek stanovený v současně platném § 17a zákona je nutné lépe specifikovat a doplnit jej zejména o popis všech procesů (zejména systém a způsob úlev a slev, jasná specifikace poplatníka a plátce apod.) tak, aby odpovídal požadavkům předpisů o správě daní a poplatků.

Úpravy poplatku podle § 17a současně platného zákona o odpadech by se měly zaměřit zejména na procesní stránku poplatku, jako je jednoznačné vymezení plátce a poplatníka, stanovení postupu při prominutí části nebo celého poplatku, stanovení způsobu rozúčtování poplatku od obce k plátci a od plátce k poplatníkovi, postup řešení při nezaplacení poplatku aj.

Horní sazba poplatku by měla nadále vycházet z oprávněných nákladů obce na provoz systému nakládání s komunálními odpady a stejně jako nyní by neměla být stanovena konkrétní částka jako horní sazba poplatku.

Obec by dále měla mít možnost obecně závaznou vyhláškou obce stanovit minimální objem nádob, resp. produkci komunálních odpadů na občana, a zároveň by měla mít pravomoc nařídit počet nádob na KO, pokud jejich stávající počet není dostačující s ohledem na produkci komunálního odpadu v nemovitosti.

Zásadní je rovněž stanovit plátci povinnost předložit na základě žádosti poplatníka způsob rozúčtování poplatku mezi jednotlivé poplatníky v nemovitosti.

Při zachování principu stanovení sazby poplatku by měla mít obec možnost upravit vyhláškou způsob stanovení sazby poplatku za komunální odpad tak, aby v závislosti na místních podmínkách zvyšovala stupeň třídění jednotlivých složek komunálního odpadu a snižovala množství produkce směsných komunálních odpadů.

Konkrétní znění úprav poplatku za komunální odpad je nutno dále diskutovat.

Stanovení nákladů obce pro výpočet poplatků

Do poplatku bude možno započítat všechny oprávněné náklady vznikající obci na provoz OH, které budou v zákoně taxativně stanoveny.

Poplatky pro původce zapojené do systému obce

Spolu s navrhovanou úpravou na zapojení některých původců produkujících odpad podobný komunálnímu odpadu (tzv. živnostenský odpad) do obecního systému nakládání s KO je nutné upravit v zákoně, že obec může stanovit vyhláškou poplatek pro tyto zapojené původce.

Poplatek musí vycházet z nákladů na služby poskytované původcům, a to s ohledem na celkové náklady obce na provoz OH.

 Nahoru2.2 Živnostenský odpad

Živnostenský odpad nepocházející z výroby má podobný charakter jako běžný KO z obcí, který je tříděn a následně využíván. Je tedy žádoucí, aby byl živnostenský odpad podobný komunálnímu odpadu součástí celkově využitých KO v obci. Odpady z výrob a odpady jiného charakteru než komunálního nelze do systému obce začlenit.

Původcem živnostenských odpadů jsou právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, které produkují odpad podobný komunálnímu na území obce. Podle průzkumů většina živnostníků nemá povědomí o povinnostech původce ze zákona o odpadech a využívá bezplatně veřejných sběrných míst bez jakékoliv dohody s obcí.

Zásady řešení:

Povinnost obce stanovit místa pro odkládání komunálních a jim podobných odpadů pro občany a pro podnikající fyzické nebo právnické osoby zapojené do obecního systému nakládání s KO

Obec stanoví způsob sběru jednotlivých druhů komunálních odpadů (minimálně však oddělený sběr papíru, plastů, skla, kovů a směsného komunálního odpadu) pro zapojené původce. Lze přitom využít kombinaci veřejných sběrných míst a speciálně přistavených sběrných prostředků.

Obec může stanovit vyhláškou systém nakládání s komunálními a jim podobnými odpady pro občany a podnikající fyzické nebo právnické osoby zapojené do obecního systému nakládání s KO

Způsob a rozsah zapojení živnostníků stanoví obec ve vyhlášce.

Obec stanoví způsob zpoplatnění podnikající fyzické nebo právnické osoby zapojené do obecního systému nakládání s KO

K systému nakládání s komunálním odpadem a odpadem jemu podobným obec stanoví vyhláškou způsob a výši poplatků pro zapojené původce.

Zdůvodnění:

Současný stav zapojení živnostníků do obecních systémů je neuspokojivý. Velká většina obcí nemá zájem situaci řešit z důvodu obav z velké administrativní zátěže spojené s uzavíráním případných smluv s živnostníky. Pokud bude systém zapojení původců stanoven vyhláškou, pak nutnost smluv odpadá. Původce se pouze přihlásí jako účastník systému a jako poplatník stanoveného poplatku, který mu obec vypočítá podle vyhlášky.

Výhodou nové povinnosti obcí je, že všichni živnostníci, kteří produkují stanovené druhy a množství odpadů, se mohou do obecních systémů zapojit se zajištěním minimálního rozsahu sběru odpadů.

Povinnost podnikajících fyzických a právnických osob produkujících odpad podobný komunálnímu zapojit se do obecního systému nakládání s KO

Pokud živnostník produkuje odpad podobný komunálnímu a splňuje podmínky stanovené zákonem a obcí, je povinen se zapojit do obecního systému nakládání s KO.

Pro zapojení živnostníků je nutné vyspecifikovat základní typy živností na území obce, které lze zapojit do obecního systému.

Rovněž je nutné specifikovat druhy odpadů, se kterými se může živnostník zapojit. Minimálně se však bude jednat o využitelné složky a směsný komunální odpad. Bude na zvážení obce, zda umožní do systému zapojit i jiné druhy odpadů - např. biologicky rozložitelný odpad, objemný odpad apod.

Pro typy živností je nutné určit maximální limitující produkci odpadů, se kterou může živnostník systém využít. Maximální limit stanovuje obec dle místních podmínek. Všeobecně však musí být stanoven minimální limit produkce, který musí obec vždy začlenit do systému, a to z důvodu, aby byly zachovány obdobné podmínky pro všechny živnostníky.

Zapojení živnostníků lze provést na základě množství produkovaných odpadů za předchozí kalendářní rok (dle evidence odpadů). Pokud není produkce odpadů známa, může být stanovena na základě standardů podle metodiky MŽP ve spolupráci s MPO (metodika může být vypracována na základě projektu Vědy a výzkumu o živnostenských odpadech, který končí v r. 2010). Je potřeba ošetřit případné změny v podnikání, a tím i produkci odpadů živnostníka.

Změna evidence odpadů podnikajících fyzických a právnických osob produkujících odpad podobný komunálnímu zapojených do obecního systému nakládání s KO

Pokud se živnostník zapojí do systému obce, nevede evidenci odpadů pro odpady podobné komunálním. Pro své ostatní odpady vede evidenci a plní všechny ostatní zákonné povinnosti původce.

Obec vede evidenci odpadů komplexně bez rozlišení jednotlivých zapojených živností.

Pro potřeby statistiky v oblasti využití odpadů budou veškeré materiálově využitelné odpady podobné komunálním (včetně materiálově využitelných obalových odpadů) započteny do celkového využití KO vznikajících na území obce (zejména odpady z obchodní sítě, kanceláří, úřadů a služeb).

Rozšíření kontrolní pravomoci obcí

Obci bude dána pravomoc kontroly (a zejména sankce), zda živnostník vede evidenci o odpadech, pokud není zapojen do systému obce.

Dle současně platného zákona (§ 66 odst. 1) může obecní úřad uložit živnostníkovi (resp. fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě), který využívá systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálními odpady bez smlouvy s touto obcí nebo který nemá zajištěno nakládání s odpady v souladu se zákonem, sankci až 300 000 Kč. Tato skutečnost je ovšem v praxi velice obtížně prokazatelná (na rozdíl od kontroly vedení evidence).

Zdůvodnění:

Veškerá výše uvedená opatření mají tyto výhody/nevýhody:

• snížení administrativní zátěže živnostníků spojené s vedením evidence odpadů a případným uzavíráním smluv s obcemi,

• částečné zvýšení administrativní zátěže obcí (spojené s přihlášením živnostníků do systému a výběrem poplatků),

• zapojení živnostníků bude klást zvýšené nároky na technickou vybavenost obce pro sběr odpadů,

• zlepšení pořádku v obcích (omezení "skládek“ živnostenských odpadů v okolí veřejných sběrných míst),

• generování finančních prostředků na provoz OH do rozpočtu obce a eliminace zneužívání systému obce.

Je vhodné vypracovat informační systém pro živnostníky, aby byli dostatečně informováni o svých povinnostech podle zákona o odpadech a možnostech řešení nakládání se svými odpady. Informace by mělo zpracovat MŽP ve spolupráci s MPO.

 Nahoru2.3 Nebezpečné odpady

Hlavní principy:

U nakládání s nebezpečnými odpady bude z velké části zachován současný stav s tím, že budou reflektovány změny vyplývající z rámcové směrnice o odpadech a z Usnesení vlády č. 1076 ze dne 27. srpna 2008 o Systémových opatřeních k předcházení nežádoucím situacím v souvislosti s nezákonným nakládáním s chemickými látkami a odpady.

Zásady řešení:

Definice nebezpečných odpadů

Definice nebezpečného odpadu zůstane ve znění, které je navrženo do euronovely, tzn. "nebezpečným odpadem je odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu“.

Systém ohlašování přepravy nebezpečných odpadů

Bude reflektováno zavedení elektronického systému pro ohlašování přepravy nebezpečných odpadů.

Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů

Bude zaveden vzdělávací program pro osoby žádající o prodloužení pověření namísto nutnosti absolvování celého kurzu (v současné době tyto osoby absolvují kurz, který je určen jak pro nové žadatele, tak pro osoby žádající o prodloužení pověření).

Předpokládaná doba prodloužení platnosti pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů ministerstvem je nejvýše o 5 let. Pro snížení administrativní zátěže je žádoucí, aby osoby, které žádají o prodloužení platnosti pověření, jako dokumenty prokazující odbornou způsobilost MŽP doložily pouze ověřené osvědčení o absolvování kurzu a v případě změn v ostatních dokumentech (změna jména v občanském průkazu, adresy atd.) doložily i tyto dokumenty.

Předpokládá se zavedení povinnosti pro pověřené osoby zasílat vydaná osvědčení orgánům státní správy (ČIŽP, KÚ příslušnému podle místa nakládání s odpadem), a to z důvodu zjednodušení kontrolní činnosti u pověřených…