6.5.1
Druhotné suroviny z pohledu MPO
Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů
NahoruÚvod
Výzvy spojené se zajištěním udržitelných dodávek energetických a
neenergetických surovin pro ekonomiku EU jsou stále intenzivnější. Evropa musí
reagovat, má-li být zaručena evropská konkurenceschopnost. Z tohoto důvodu je
třeba věnovat otázce surovinových zdrojů pozornost na vysoké politické úrovni a
zabývat se jí v rámci integrované strategie EU. Důkazem nezbytnosti
rychlého řešení je určení 14 kritických surovin, jejichž dostupnost klesá. Je
nebytné zaručit rovnocenné podmínky přístupu ke zdrojům ve třetích zemích,
lepší rámcové podmínky pro těžbu surovin v EU a nižší spotřebu primárních
surovin zvýšením účinnosti zdrojů a účinnou podporou recyklace.
Ministerstvo průmyslu a obchodu podporuje preventivní opatření k
získávání zdrojů druhotných surovin a postupné nahrazování primárních
surovin tam, kde je to možné a efektivní. Lze tak přispět k zajištění
surovinových zdrojů potřebných pro hospodářství České republiky, snížení
závislosti na dovozu surovin, a tím zvyšování konkurenceschopnosti státu.
Aktuálním opatřením je ustavení poradního orgánu vlády, kterým je Rada pro
energetickou a surovinovou strategii České republiky. Hlavním cílem tohoto
poradního orgánu je poskytnout vládě podporu při přípravě a projednávání
koncepčních a strategických dokumentů významných pro hospodářství ČR zejména s
ohledem na zajištění energetické a surovinové základny.
Zajištění dostupnosti surovin je základní podmínkou pro fungování
ekonomik členských států EU a pro zvyšování jejich konkurenceschopnosti.
Průmyslová výroba je závislá na zdrojích, jejichž dostupnost se v posledních
letech podstatně mění. S rozvojem inovativních technologií v různých oblastech
hospodářství ČR i EU se zejména zvyšuje poptávka po vzácných a drahých kovech.
Jak vyplývá ze zprávy expertní skupiny Evropské komise , je jejich získávání pod čím dál větším tlakem.
V prvním přehledu dostupnosti označila EU za kritické suroviny antimon, beryllium, fluorit, gallium, germanium, grafit, indium, kobalt,
kovy platinové skupiny, vzácné zeminy, magnezium, niob, tantal a wolfram (tabulka 1). Na seznam prozatím nebyla zařazena rtuť. Nedostatek některé
ze 14 kritických surovin by znamenal pro evropský průmysl vážné problémy.
Tabulka 1 Příklady využití kritických surovin nebo jejich
sloučenin
Nepřijatelným scénářem je situace, kdy by tyto kritické suroviny
nebylo možné dovážet, a to z různých důvodů (finanční, dopravní, legislativní,
různé formy embarga apod.), čímž by se snížila mezinárodní konkurenceschopnost
evropských podniků a evropský průmysl by byl nucen zastavit v EU svou
výrobu.
K zabránění vzniku tohoto nežádoucího stavu je třeba vytvořit vhodný rámec na podporu udržitelnosti dodávek surovin z evropských
zdrojů, zlepšit efektivitu jejich využívání, více podporovat a využívat
recyklaci, a také je důležité spravedlivé jednání na zahraničních trzích. Je
nezbytné, aby evropský průmysl mohl i nadále hrát vedoucí úlohu v oblasti
nových technologií a inovací. Přístup podniků k surovinám proto nesmí být
žádným způsobem omezen.
Očekává se, že do roku 2030 se poptávka po řadě kritických
surovin oproti roku 2006 více než ztrojnásobí. Za rostoucí poptávkou stojí
dva faktory: růst rozvíjejících se ekonomik a nové technologie. Dodávky může
ohrozit zejména to, že většina celosvětové těžby je soustředěna jen v několika
málo zemích, např. Čína má antimon, fluorit, galium, germanium, grafit, indium,
vzácné zeminy, magnesium a wolfram, Rusko má kovy platinové skupiny, Konžská
demokratická republika kobalt a tantal a Brazílie niob a tantal (obrázek
1).
Obrázek 1 Koncentrace produkce kritických surovin ve
světě
Tyto suroviny jsou v současné době velmi obtížně nahraditelné a
jejich dostupnost, respektive jejich získávání z výrobků s ukončenou
životností, je dosud nedostatečné. Mnoho rozvíjejících se ekonomik
uplatňuje takovou strategii průmyslového rozvoje, která obchodními, daňovými a
investičními nástroji směřuje k úsporám přírodních zdrojů a jejich zachování
pouze pro vlastní potřebu a využití. Například během posledních tří let Čína,
kde je soustředěno cca 97 % těžby kovů vzácných zemin, pravidelně omezuje
množství těchto kovů určených pro export. Ve druhé polovině roku 2010 omezila
Čína vývoz o 72 % oproti stejnému období 2009 a pro první pololetí roku 2011
budou tyto kvóty opět sníženy až o 35 % oproti druhé polovině roku 2010.
Světová poptávka po kovech vzácných zemin stále roste, každý rok nejméně o 10
%.
K předcházení surovinové nedostatečnosti vyzývá členské státy také
současná strategie EU "EVROPA 2020 Strategie pro inteligentní a udržitelný
růst podporující začlenění“ , která je výchozím dokumentem pro stanovení hospodářské
strategie EU do roku 2020. Významnou a neoddělitelnou součástí surovinové
základny všech členských států EU jsou druhotné suroviny. Posilování trendu
využívání druhotných surovin je právem jednou z priorit, neboť materiály a
výrobky, které již ukončily životní cyklus, jsou po úpravě opět použitelné pro
další výrobní procesy a nahrazují tak přírodní zdroje. Tento systém zacházení
se surovinovými zdroji poskytuje možnost omezit závislost ČR na dovozu těchto
stále cennějších surovin (tabulka 2). Zároveň poskytují základ pro pozitivní
vývoj především v ukazatelích tržeb z prodeje vlastních výrobků a služeb v
případě, že nebude v ČR po těchto surovinách poptávka (tabulka 3).
Tabulka 2 Výdaje za dovoz kritických surovin
(vyjma kovů vzácných zemin) v tis. Kč
Graf 1 Výdaje na dovoz kritických surovin (vyjma kovů vzácných
zemin) v tis. Kč
Tabulka 3 Tržby za vývoz kritických surovin (vyjma kovů vzácných
zemin) v tis. Kč
Graf 2 Tržby za vývoz kritických surovin (vyjma kovů vzácných
zemin) v tis. Kč
NahoruKovy vzácných zemin
Tyto kovy jsou označovány jako lanthanoidy a tvoří je tyto prvky: cer, praseodym, neodym, promethium, samarium, europium, gadolinium, terbium,
dysprosium, holmium, erbium, thulium, ytterbium a lutecium.
Nejrozsáhlejší praktické využití nacházejí tyto kovy v metalurgii.
Ve sklářském a keramickém průmyslu se kovy vzácných zemin používají k
ovlivňování fyzikálních vlastností skla a glazur. Lanthanoidy nacházejí
uplatnění při výrobě luminoforů do barevných obrazovek, permanentních magnetů,
katalyzátorů, krystalů infračervených a optických laserů a také při výzkumu a
vývoji supravodivých materiálů. Některé kovy vzácných zemin se také používají
pro petrochemii a další organické syntézy, neobejde se bez nich obrana,
komunikace, jaderná energetika. Přestože výskyt těchto prvků v zemské kůře je
relativně častý, koncentrovaných ložisek umožňujících ekonomickou těžbu je
velmi málo. Největší jsou v Číně, zemích bývalého SSSR a v USA.
Zásadní informací je, že tyto prvky jsou z velké většiny soustředěny
v Číně. V současné době ovládá Čína 97 % těžby a je také jejich největším
spotřebitelem – zhruba 60 % těžby sama spotřebuje a tento podíl rychle narůstá.
Zároveň Čína vlastní téměř všechny aktuálně aktivní zpracovatelské kapacity na
světě. Čína si je vědoma své konkurenční výhody a do nedávné minulosti
uplatňovala exportní cla na vývoz této suroviny. Nyní se situace mění a Čína
používá vývozní kvóty (a to u neodymia, europia, ceria a lanthanu), u nejvíce
žádaných surovin z oblasti kovů vzácných zemin (terbia, dysprosia, ytterbia,
thulia a lutecia) dokonce zvažuje jejich naprostý zákaz vývozu.
V roce 2008 patřila Evropa, USA a Japonsko k nejvýznamnějším
dovozcům vzácných zemin. Dovezli celkem asi 78 000 tun oxidů vzácných zemin. Z
toho 90% pocházelo z Číny. První stupně procesu zpracování vzácných zemin
probíhají v Číně.
Očekávaný nedostatek až sedmi prvků vzácných zemin (dysprosium,
europium, lanthan, neodym, praseodym, terbium, ytterbium) do r. 2014 a již
současné vysoké ceny jsou výzvou k efektivnímu využívání, hledání náhrad a
zajištění efektivní recyklace v Evropě.
NahoruElektroodpad - cenný zdroj surovin
Elektrošrot zahrnuje amortizační odpady elektrotechnického a
elektronického průmyslu a některé výrobky dalších průmyslových odvětví. Jeho
součástí jsou odpady z výroby elektrických a elektronických prvků, uzlů, částí
zařízení, ale i velkých ucelených komplexů. Jedná se o materiál značně
různorodých rozměrů (od nejmenších velikostí řádově několika mm až po metry) i
materiálového složení (většinou to jsou polymetalické suroviny ve spojení s
nekovy, plasty, sklem apod.). Právě tato různorodost je hlavním problémem při
členění tohoto šrotu z hlediska sběrových možností i vhodného technologického
zpracování a recyklace užitkových složek, které jsou v něm obsaženy.
Pro výrobu elektrických a elektronických dílů a zařízení, případně
pro jejich části, se používá velké množství hliníku, mědi a měděných slitin,
cínu, oceli a litiny, vysokotavitelných kovů, ale také ušlechtilých kovů (Au,
Ag, platinových kovů), kovů vzácných zemin a nekovů.
Je zřejmé, že elektrotechnický a elektronický šrot je potenciálním
zdrojem značného množství deficitních kovů. Zajištění sběru a výkupu tohoto
materiálu je prvním předpokladem, aby se po úpravě mohl stát surovinovým
zdrojem pro výrobu mnoha kovů. Úprava však není jednoduchá, neboť v tomto
složitém polykomponentním materiálu jsou jednotlivé kovy a nekovy vzájemně
spojeny a převážná část ušlechtilých kovů a kovů vzácných zemin je v něm velmi
rozptýlena. Třebaže koncentrace ušlechtilých kovů a kovů vzácných zemin je ve
vytříděných a nakoncentrovaných materiálech zpravidla vyšší než v těžených
rudách příslušného kovu, je jejich získání vzhledem ke složitosti materiálu
…
