Ekologická újma a hodnocení rizik

16

Ekologická újma a hodnocení rizik

Mgr. Veronika Vytejčková, Mgr. Nela Vinklerová

Pojem ekologická újma byl do českého právního řádu zaveden již zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Podle jeho ustanovení § 10 se ekologickou újmou rozumí "ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti". Zákon upravuje také základní principy nápravy ekologické újmy způsobené protiprávní činností (srov. § 27), k jeho aplikaci však nikdy nedošlo a jeho význam zůstává spíše v rovině interpretační.

V důsledku transpozice práva Evropské unie¹ byl přijat zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů (dále "zákon o předcházení ekologické újmě" nebo "zákon č. 167/2008 Sb."), který zakotvuje odpovědnostní režim za vznik ekologické újmy na vybraných částech životního prostředí (na chráněných druzích volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlinách nebo přírodních stanovištích, vodě a půdě). V českém právním řádu se tedy pojem ekologická újma vyskytuje ve dvojím významu. Zákon o předcházení ekologické újmě ji však vnímá úžeji. Podle ustanovení § 2 písm. a) zákona se jí rozumí "nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné nepříznivé zhoršení jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo; jedná se o změnu na... (výše uvedených složkách životního prostředí)".

Tímto svým vymezením se ekologická újma odlišuje od klasického soukromoprávního chápání a pojímání škody (na životním prostředí) v zákoně č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jako materiální ztrátu na věci, protože ekologickou újmou je i ztráta imateriální povahy (poškození funkcí). Takové typy ekologické újmy odpovídající zejména poškození mimoprodukčních funkcí životního prostředí (např. oslabení retenční funkce pozemku, ztráta druhové rozmanitosti nebo…