dnes je 7.12.2022

Input:

Odpady obsahující azbest - minimalizace zdravotních rizik

6.7.2005, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.4.3
Odpady obsahující azbest - minimalizace zdravotních rizik

Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů

Zdroje azbestu

Většina současné expozice naší populace pochází z využití a odstraňování odpadů obsahujících azbest. Vlákna se též uvolňují během výstavby a demolice budov; zdrojem azbestu je také údržba budov, které obsahují azbest.

Azbestem rozumíme tyto vláknité křemičitany:

         
• aktinolit CAS č. 77536-66-4 vzorec aprox. 2 CaO . 4 MgO . FeO2 . 8 SiO2 . H2O
• amosit CAS č. 12172-73-5 aprox. 11 FeO . 3 MgO . 16 SiO2 . 2 H2O
• antofylit CAS č. 77536-67-5aprox. 7 MgO . 8 SiO2 . H2O
• chrysotil CAS č. 12001-29-5 aprox. 3 MgO . 2 SiO2 . 2 H2O
• krocidolit CAS č. 12001-28-4aprox. Na2O . Fe2O3 . 3 FeO . 8 SiO2 . H2O
• tremolit CAS č. 77536-68-6 aprox. 2 CaO . 5 MgO . 8 SiO2 . H2O

Zdravotní rizika

Zdravotní rizika při nakládání s odpady obsahujícími azbest

Vdechování všech typů azbestových vláken je příčinně spojeno se třemi hlavními zdravotními obtížemi: azbestózou, rakovinou plic a mesotheliomem. U exponovaných skupin se objevila také rakovina zažívacího traktu a bylo pozorováno zvýšení počtu rakoviny hrtanu.

Onemocnění

Nejdůležitější charakteristikou azbestových vláken vztahující se k četnosti a závažnosti nemocí souvisejících s azbestem je velikost (průměr a délka) a typ vláken a jejich schopnost ukládat se ve tkáních. Zdravotní riziko závisí na technologickém procesu; stejný typ vlákna může být spojen s různým rizikem v různých průmyslových odvětvích. Pouze vlákna užší než 3 mm, která mají aerodynamický průměr okolo 10 mm, mohou prostoupit do dýchacích cest a způsobit tak dýchací obtíže. Je známo, že delší azbestová vlákna jsou nebezpečnější než kratší; nejriskantnější vlákna jsou delší než 5 - 8 mm a užší než 1,5 mm.

Azbestóza: vzniká v důsledku vdechování malých azbestových vláken, která jsou zachycována v plicích, kde způsobují fibrózu a zesílení poplicnice. Fibróza plic vede k postižení dýchání a dokonce k smrti. Azbestóza se vyskytuje většinou u pracovníků s delší a vysokou expozicí azbestovému prachu. Byla též pozorována u populace žijící v blízkosti silného nekontrolovaného zdroje azbestové emise.

Rakovina plic: ve 30. letech 20. století byly prvně popsány případy rakoviny plic u pacientů s azbestózou. Období mezi expozicí azbestovým vláknům a nástupem onemocnění je dlouhé, 20 - 40 let. Kuřáci vystavení působení azbestu jsou v podstatně vyšším riziku rakoviny plic než stejně exponovaní nekuřáci. Azbest a chemické látky v cigaretovém kouři spolupůsobí při vývoji rakoviny plic; kombinovaná expozice způsobuje vyšší riziko než součet rizik při působení azbestu a cigaretového kouře samostatně.

Mesotheliom: mesotheliom je rakovina výstelky plic a hrudníku (pleury) či břišní dutiny (peritonea). Většina mesotheliomů je způsobena přítomností azbestu v poplicnici. Vývoj této formy smrtelného typu rakoviny trvá více než 30 a často i více než 50 let. Zvýšená incidence byla zjištěna kromě u lidí exponovaných v zaměstnání též u jedinců žijících ve stejné domácnosti s "azbestovými pracovníky“ nebo v blízkosti zdrojů azbestové emise, jako například u loděnic či továren produkujících azbestové izolace. Četnost mesotheliomů je v mnoha zemích na vzestupu, v důsledku zvýšení použití azbestu ve 40. a 50. letech. Kouření neovlivňuje vývoj mesotheliomu.

Počet onemocněných

V České republice od roku 1992 do roku 2004 bylo hlášeno jako profesionální onemocnění následující počet případů:

Azbestóza 88
Hyalinóza pohrudnice s poruchou plicních funkcí 59
Mazatelion pohrudnice a pobřišnice 41
Rakovina plic ve spojení s azbestózou
nebo hyalinózou pleury

35

Legislativa Evropské Unie zabývající se problematikou azbestu včetně nakládání s odpady obsahující azbest

Příslušné předpisy EU

Počátkem 80. let začalo být jasné, že zákony týkající se azbestu je třeba formulovat na evropské úrovni. V roce 1983 byly zavedeny Směrnice rady Evropského společenství 477.EEC 1983 na ochranu zaměstnanců proti riziku expozice azbestu. Zakázána byla aplikace azbestu stříkáním, byly stanoveny maximální limity pro expozici a byla zavedena další preventivní opatření. V roce 1991 snížily nové Směrnice rady Evropského společenství 382.EEC 1991 maximální hladiny expozice na 0,6 f/ml (vláken/ml) pro chrysotil a 0,3 f/ml pro všechny ostatní formy azbestu.

V roce 1983 byla zveřejněna první omezení týkající se trhu s azbestem (Směrnice rady 478.EEC, 1983). Předpisy zakazují (s několika výjimkami) prodej a používání krocidolitu a zavádějí povinné výstražné označení pro všechny produkty obsahující azbest. V roce 1985 a 1991 (Směrnice rady 610.EEC, 1985 a Směrnice komise 659.EC, 1991) byl tento zákaz rozšířen o použití všech ostatních amfibolů a 14 specifických případů chrysotilu. Nakonec rozhodla Evropská komise v roce 1999 (Směrnice komise 77.EEC, 1999) o postupném odstranění veškerého využití azbestu a úplném zákazu všech jeho typů, tedy o postupu, který několik členských zemí přijalo již dříve. Jedinou výjimkou ve všeobecném zákazu je chrysotil, jehož použití je povoleno v membránách stávajících chlorových elektrolyzačních aparatur (nové instalace chrysotilových membrán nejsou povoleny), a chrysotil vyskytující se přirozeně ve skalách či půdě, vzhledem k tomu, že nejde o "záměrné přidání“; vojenské použití chrysotilu je též povoleno.

V souladu s klasifikací IARC jsou všechny typy azbestu hodnoceny jako "Kategorie 1: karcinogeny“ a musejí být označeny větou "Mohou způsobit rakovinu“ (Směrnice rady 548.EEC, 1967).

Rada Evropského společenství zavedla v roce 1987 Směrnice týkající se prevence a omezení znečištění životního prostředí, které zahrnují i kontrolu odpadu obsahujícího azbest (Směrnice rady 217.EEC, 1987). Rozhodnutím rady 2003/33/ES se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách podle článku 16 směrnice 1999/31/ES a její přílohy II. V kapitole . Azbestový odpad jsou stanoveny podmínky, za kterých je možné ukládat odpady s azbestem i na jiných skládkách než pouze skládkách nebezpečného odpadu. Stavební materiály, které obsahují azbest, a další vhodné azbestové odpady mohou být ukládány na skládkách odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné.

Ukládání azbestu na skládkách

Skládky, které přijímají stavební materiály s obsahem azbestu a další vhodné azbestové odpady, musejí splňovat následující požadavky:

  • odpad neobsahuje žádné jiné nebezpečné látky než vázaný azbest, včetně vláken vázaných pojivem nebo zabalených v plastu,

  • skládka přijímá pouze stavební materiál obsahující azbest a další vhodné azbestové odpady. Tyto odpady mohou být také uloženy v odděleném prostoru skládky odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné, pokud je prostor dostatečně samostatně uzavřený,

  • aby se zabránilo rozptýlení vláken, úložná zóna musí být denně a před každým stlačením překryta vhodným materiálem, a pokud odpad není zabalený, musí se pravidelně kropit,

  • aby se zabránilo rozptýlení vláken, musí být na skládce/buňce navezena konečná svrchní krycí vrstva,

  • na skládce se nesmějí provádět žádné práce, které by mohly vést k uvolnění vláken (např. vrtání děr),

  • po uzavření skládky se uchová plánek umístění skládky/prostoru, který svědčí o tom, že jsou zde uloženy azbestové odpady,

  • musejí být přijata vhodná opatření, aby se zabránilo případnému použití půdy po uzavření skládky kvůli zabránění kontaktu lidí s odpadem.

Legislativní opatření v ČR

Česká republika zařadila azbest mezi prokázané karcinogeny pro člověka v r. 1984 (Směrnice MZ ČR - hlavního hygienika č. 64/1984 Sb.). Používání azbestových (i pouze chrysotilových) výrobků bylo omezeno pouze na případy, kdy nelze užít jiných materiálů. Byla zakázána aplikace azbestu nástřikem. Od r. 1997 již nebyla povolována výroba azbestových materiálů, takže v nově stavěných budovách by se již azbest neměl vyskytovat (ani v azbesto-cementových a jiných směsích).

Zákon č. 356/2003 Sb. a vyhláška č. 221/2004 Sb.

V roce 1999 vstoupil v platnost zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů. Součástí tohoto zákona byla příloha č. 2, která definovala látky, jejichž dovoz, výroba a distribuce jsou v ČR zakázány. Sem byla zařazena amfibolová vlákna krocidolit, amosit, antofylit, aktinolit a tremolit. Dnem vstupu ČR do Evropské unie byl zákon č. 157/1998 Sb. zrušen a nahrazen zákonem č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů. Vyhláška MŽP č. 221/2004 Sb. stanovuje seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno.

V příloze č. 1 této vyhlášky je uveden Seznam nebezpečných látek a přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno. Sem jsou opět zařazena amfibolová vlákna krocidolit, amosit, antofylit, aktinolit a tremolit.

V příloze č. 2 je uveden Seznam nebezpečných látek a přípravků, jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno. Zde je mimo jiné uvedeno, že uvádění na trh, do oběhu nebo používání vláken (krocidolitu, amositu, antofylitu, aktinolitu a tremolitu) a výrobků, do nichž jsou tato vlákna záměrně přidávána, je zakázáno. Uvádění na trh, do oběhu nebo používání vláken chrysotilu a výrobků, do nichž jsou tato vlákna záměrně přidávána, je zakázáno. Vlákna chrysotilu je však možno používat do 1. ledna 2008 pro membrány stávajících zařízení pro elektrolýzu do ukončení jejich životnosti nebo dokud nebude k dispozici vhodná náhrada neobsahující tato vlákna. Výrobky obsahující azbestová vlákna krocidolit, amosit, antofylit, aktinolit, tremolit a chrysotil v stávajících zařízeních je možno používat až do doby jejich odstranění nebo ukončení jejich životnosti.

Vyhláška č. 232/2004 Sb.

Od 1. května 2004 nabyla účinnosti vyhláška MPO č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků. Příloha č. 8 k této vyhlášce se zabývá označováním výrobků obsahujících azbest. Výrobky, obsahující azbest, nebo jejich obaly musí být označeny podle obrázku uvedeného v této příloze.

Zákon č. 185/2001 Sb.

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 7/2005 Sb., řeší problematiku azbestu. V dílu 6 (Odpady z azbestu), § 35 (Povinnosti při nakládání s odpady z azbestu) je řečeno:

  1. Původce odpadů obsahujících azbest a oprávněná osoba, která nakládá s odpady obsahujícími azbest, jsou povinni zajistit, aby při tomto nakládání nebyla z odpadů do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna.

  2. Odpady obsahující azbestová vlákna nebo azbestový prach lze ukládat pouze na skládky k tomu určené. Odpady musí být upraveny, zabaleny, případně po uložení na skládku okamžitě zakryty. Provozovatel skládky je povinen zajistit, aby se částice azbestu nemohly uvolňovat do ovzduší.

  3. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na ukládání odpadů z azbestu na skládky.

Vyhlášky k zákonu o odpadech

Vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb.

17 06 Izolační materiály a stavební materiály s obsahem azbestu
17 06 01 Izolační materiál s obsahem azbestu
17 06 05 Stavební materiály obsahující azbest

Podrobnosti nakládání s odpady s azbestem uvádí vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady ve znění vyhlášky č. 41/2005 Sb. V § 17 a jsou uvedeny technické požadavky na ukládání odpadů z azbestu na skládky:

Odpady z azbestu (nebezpečné odpady například katalogových čísel 17 06 01 Izolační materiály s obsahem azbestu a 17 06 05 Stavební materiály obsahující azbest) mohou být ukládány na skládkách kategorie S-OO a S-NO pouze při splnění následujících požadavků:

  1. odpady mohou být přijímány na skládku v souladu s obecnými požadavky § 4 odst. 3 a v souladu s požadavky zvláštních předpisů,

  2. odpady musí být zabaleny v utěsněných obalech v souladu se zvláštním právním předpisem,

  3. plocha pro ukládání odpadů musí být před jejím hutněním překryta vhodným materiálem, případně jako preventivní opatření k omezení prašnosti,

  4. na skládce se nesmí provádět žádné práce, které by mohly vést k uvolnění vláken azbestu (např.vrtné a výkopové práce),

  5. po uzavření skládky se uchová dokumentace (plánek) umístění odpadu s obsahem azbestu na skládce nebo v kazetách,

  6. musí být přijata vhodná opatření, aby se zabránilo jakémukoliv kontaktu lidí s odpadem obsahujícím azbest po dobu provozu i po uzavření skládky a všechna další opatření v souladu se zvláštním právním předpisem,

  7. provozovatel skládky splňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.

Metodický pokyn

Metodický pokyn odboru MŽP k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb. viz Veřejná správa je doporučení pro nakládání se stavebním odpadem s obsahem azbestu.

Zákon č. 258/2000 Sb.

Nakládání s azbestem, respektive i s odpady, které obsahují azbest, se zabývá také zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Důležitý je u této problematiky díl 7 (Ochrana zdraví při práci), § 37 (Kategorizace prací), § 38 (Měření pro účely kategorizace), § 39 (Rizikové práce), § 40 (Evidence rizikových prací) a především § 41, který pojednává o používání biologických činitelů a azbestu.

Na základě § 40 je zaměstnavatel, na jehož pracovištích jsou vykonávány rizikové práce, povinen:

  1. u každého zaměstnance ode dne přidělení rizikové práce vést evidenci,

  2. ukládat evidenci podle písmene a) po dobu 10 let od ukončení expozice, a jde-li o práce,

  3. evidenci o pracích podle písmene b) bodů 1 až 4 předat při svém zániku bez právního nástupce, neuplynula-li dosud lhůta

Partneři



Nahrávám...
Nahrávám...