Bioodpady

5.4.5

Bioodpady

Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů

 Nahoru1 Úvod

Obce jsou v současné době postaveny před problém, jakým způsobem zavedou nebo budou řešit systém třídění a zpracování bioodpadu. Plány odpadového hospodářství nekompromisně definují povinnost snížit bioodpad v komunálním odpadu, bioodpad neskládkovat a zvýšit jeho materiálové využití. Současný stav třídění a zpracování bioodpadu v ČR není optimistický a ČR zatím nenaplňuje stanovené parametry. Povinnost třídit od 1. 1. 2010 bioodpad by měla tuto situaci významně zlepšit (zavedení nové povinnosti pro obce separovaně sbírat - třídit - BRKO chystané novelou zákona o odpadech).

Zpracovaná studie má za cíl zjistit stav zpracování bioodpadu kompostováním v ČR, zejména kde bioodpad vzniká a v jaké kvalitě a množství, jaká je kapacita a technologická vybavenost kompostáren, jaká je cena za zpracovanou 1 tunu bioodpadu a cena za vyrobenou 1 tunu kompostu a zda je kompost uplatnitelný na českém trhu.

Při zpracování studie byly využity informace dostupné na krajských úřadech, dotazníky nebo komunikací s provozovateli zařízení kompostáren, podklady CEHO, ČSÚ, ISOH, realizované pilotní projekty sběru a zpracování bioodpadu. Agentura ZERA v roce 2005 začala zpracovávat databáze zařízení na zpracování bioodpadu - kompostárny, která se průběžně aktualizuje a měla by sloužit především k nabídce zpracování bioodpadu a odbytu kompostu v ČR.

 Nahoru2. Systém třídění a zpracování bioodpadu
1.2 Místo, množství a kvalita bioodpadu

Podle místa nebo původce produkce biologicky rozložitelných odpadů je můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří odpady s katalogovým číslem 01 - 19 (BRO) a druhá skupina má číslo 20 (BRKO).

2. skupina - katalogové číslo 01 - 19

Biologicky rozložitelné odpady z průmyslu a zemědělství

Z hlediska celkového množství vyprodukovaných odpadů považujeme za nejvýznamnější skupinu biodegradabilních odpadů odpady z rostlinné a živočišné výroby (dále jen zemědělské odpady). Tyto odpady mohou v zemědělských regionech tvořit až 50 % celkové produkce odpadů. Přes jejich velké množství, ale nepředstavují vážnější problém, protože jsou často zpracovávány a využívány přímo původci. Takto vzniká uzavřený kruh, který umožňuje celý proces vzniku odpadů a jejich následného využití provést v rámci jedné organizace a tedy s nižšími náklady.

3. skupina - katalogové číslo 20

Biologicky rozložitelné komunální odpady

Významnou položkou z komunální sféry jsou bioodpady (BRKO). Do této skupiny, která představuje velmi stabilní podíl na celkové produkci odpadů, patří především bioodpady z domácností a údržby zeleně. Jejich množství je možno odvodit od počtu obyvatel s relativně vysokou přesností, což je velmi výhodné z hlediska plánování. Na rozdíl od zemědělských bioodpadů má však BRKO velmi různorodé složení, dále původce odpadu není jednoznačný a způsob shromažďování také není zcela jednotný. Obce také většinou nejsou schopny využít jimi vyprodukované BRKO tak, jak to dělají zemědělci.

Katalogové číslo 20 02 01 - Bioodpad z údržby zeleně zahrad a veřejné zeleně

Bioodpadu z údržby zeleně vzniká na plochách veřejné zeleně a na soukromých zahradách pokosem travní hmoty, údržbou, ořezem nebo likvidací stromů, keřů, úklidem ploch spadaného listí, odstraněním plevelných rostlin.

Bioodpad z údržby zeleně zahrad a veřejné zeleně je kvantitativně nejvýznamnějším komunálním bioodpadem, který vzniká sezonně. Produkce je odvislá od průběhu počasí (roční úhrn srážek) a způsobu údržby ploch zeleně (hnojení travnatých ploch - dusík, fosfor, draslík). Kvality bioodpadu - poměr C : N se pohybuje od 20 : 1 až po 90 : 1. Pokud není tento bioodpad kontaminován, je snahou jej zpracovávat technologií kompostování a produkovat kvalitní kompost - organické hnojivo. Většinou je sbírán samostatně (separovaně) s cílem jej kompostovat.

Bioodpad z domácností

Bioodpad z domácností je tvořen ze zbytků přípravy jídel (zelenina, ovoce, kávové sedliny, čaje, vaječné skořápky, peří, ubrousky, živočišné zbytky apod.), zbytky vařených jídel, piliny, hobliny, popel ze dřeva apod. Kvalita a druh bioodpadu je závislá na typu zástavby, na použitém systému sběru a kvalitě jeho provozu. Dá se říci, že má konstantní kvalitu, splňuje podmínky poměru živin C : N (30 : 1). Bioodpad z přípravy jídel obsahuje zbytky živočišného původu (VŽP), a proto je nutné jej zpracovávat na zařízení, kde jsou zajištěny hygienizační podmínky (musí splňovat parametry stanovené Nařízením Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě).

Bioodpad v domácnosti lze třídit nebo sbírat společně s bioodpadem z údržby zeleně zahrádek (bioodpad z přípravy jídel a bioodpad z údržby zahrádek), záleží na technologii zařízení zpracovávající bioodpad.

Katalogové číslo 20 01 08 - Bioologicky rozložitelný odpad z kuchyní a restaurací

Bioodpad z kuchyní, veřejného stravování a restaurací je specifický odpad. Jedná se zejména o odpady pekáren, obchodů s potravinami, odpad z restauračních zařízení, školních jídelen a dalších stravovacích zařízení - jsou to zbytky jídel a bioodpad z jejich přípravy.

Tento bioodpad má více méně stabilní kvalitu. Liší se od domovního odpadu nižší sušinou. Poměr C : N se pohybuje kolem 30 : 1.

Je sbírán samostatně, je nutné jej zpracovávat na zařízení s hygienizačním vybavením.

 Nahoru3.2 Snižování produkce bioodpadu

V současnosti jsou dvě základní možnosti, jak snížit podíl bioodpadu ve směsném komunálním odpadu bez finančního zatížení systému sběru odpadu v obci. Předcházení vzniku odpadů snižuje množství odpadu, který vstupuje do systému nakládání s komunálním odpadem v obci a výrazně tak snižuje náklady na sběr a jeho zpracování. Tato prevence však musí být podpořena důslednou a trvalou osvětou v obci.

Kromě prevence vzniku bioodpadů legislativa umožňuje také zpracování bioodpadu ve zjednodušeném režimu zřízení a provozu zařízení - malé zařízení.

1. komunitní nebo domovní kompostování - prevence vzniku bioodpadu
   (zpracovávat pouze rostlinné zbytky, které byly vyprodukovány na území dané komunity - obce, zájmového sdružení, spolku atd.)

2. vybudování tzv. malého zařízení
   (zpracovávat maximálně 150 tun vybraných druhů biologicky rozložitelného odpadu za rok, v souladu s prováděcí vyhláškou zákona o odpadech pro nakládání s bioodpadem)

1. komunitní nebo domovní kompostování - prevence vzniku bioodpadu

   Domovní kompostování není v našem právním řádu nikterak upraveno, ale občané, kteří využívají tento způsob prevence vzniku odpadů, nesmějí narušit žádnou ze složek životního prostředí (např. zdroje pitné vody atd.)

   Komunitní kompostování bylo právně upraveno novelou č. 314/2006 zákona o odpadech v srpnu 2006 (zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., v platném znění, dále jen "zákon o odpadech“). Dříve než byla tato úprava provedena, spadalo komunitní kompostování pod působnost veškerých zákonů právní úpravy ochrany životního prostředí a v případě zpracovávání biologicky rozložitelných odpadů i pod právní úpravu nakládání s odpady. Tento právní stav velmi brzdil rozvoj této důležité součásti systému nakládání s biologicky rozložitelným materiálem v ČR. Konkrétně je komunitní kompostování zakotveno v § 10a zákona o odpadech.

   Komunitním kompostováním se rozumí systém sběru a shromažďování rostlinných zbytků z údržby zeleně a zahrad na území obce, jejich úprava a následné zpracování na zelený kompost.

   Obec může ve své samostatné působnosti, jako opatření pro předcházení vzniku odpadů, stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém komunitního kompostování a způsob využití zeleného kompostu k údržbě a obnově veřejné zeleně na území obce.

   Úprava a kompostování zelených zbytků musí být provozovány tak, aby nedošlo k narušení složek životního prostředí nad míru stanovenou zvláštními právními předpisy. Kompostovací proces musí být řízen tak, aby byl zajištěn aerobní mikrobiální rozklad organické hmoty bez vzniku zápachu a emisí metanu.

   Jiné využití zeleného kompostu než k údržbě a obnově veřejné zeleně na území obce je možné pouze za splnění podmínek stanovených v zákoně o hnojivech, případě dalších předpisech vztahujících se k uvádění výrobků na trh.

2. vybudování tzv. malého zařízení

   Nejedná se o komunitní kompostování, ale je to jedna z možností, jak optimálně vyřešit problém s menším množstvím bioodpadu.

   V tomto případě se postupuje podle níže citovaného § 33b zákona o odpadech č. 185/2001 Sb., který nabyl účinnost 1. dubna 2007.

   Malým zařízením se rozumí zařízení, které zpracovává využitelné biologicky rozložitelné odpady (BRO) pro jednu zakládku v množství nepřekračujícím 10 tun, roční množství zpracovaného biologicky rozložitelného odpadu nesmí přesáhnout 150 tun.

   Malé zařízení lze provozovat na základě:

   • kladného vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností,

   • souladu se zvláštními právními předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí.

   Podrobnosti provozování malého zařízení budou stanoveny v připravované vyhlášce MŽP ve spolupráci s MZ a MZe o bioodpadu.

3.3 Sběr bioodpadu, způsob shromažďování a svozu

Organizace a způsob sběru podstatně ovlivňují kvalitu a množství vytříděného bioodpadu. Pro úspěšnost systému třídění a zpracování bioodpadu jsou spojeny následující požadavky:

• co nejširší zapojení občanů při třídění za pomoci intenzivní a nepřetržité osvěty,

• posouzení místních podmínek pro tříděný sběr (druhy zástavby, sociální struktura, stravovací zvyklosti apod.),

• znalost množství, kvality a míst produkce bioodpadu,

• zkušební ověření odděleného sběru (tzv. pilotní ověření),

• pravidelné hodnocení účinnosti a kvality sběru a případná jeho optimalizace,

• analýza kontaminace vytříděného biodpadu,

• analýza nákladů sběru bioodpadu.

Z technického hlediska lze sběr vytříděného bioodpadu provádět prostřednictvím:

• sběrných dvorů,

• sběrných míst (separační hnízda)

• jednotlivých domácností

• zařízení na zpracování BRO (sběr přímo na zařízení)

S organizačního hlediska se oddělený sběr provádí těmito způsoby:

• donáškovým způsobem,

• odvozovým způsobem.

Rozhodujícím kritériem pro zavedení celého systému odděleného sběru bioodpadů jsou druhy, množství, místa nebo původci výskytu odpadů, způsob jejich zpracování a úroveň nakládání s komunálním odpadem v jednotlivých obcích, přístup občanů k dosavadnímu třídění využitelných složek komunálního odpadu a v neposlední řadě potřeby, cíle a finanční možnosti obcí.

Způsob sběru, jak z technického, tak organizačního hlediska předurčuje druh sbíraného bioodpadu. Odpad ze zeleně se získává převážně donáškovým způsobem sběru na určená místa, kterými může být přímo zařízení na zpracování bioodpadu, sběrné dvory nebo jiná pro sběr vyhrazená místa. Bioodpad z domácností je organizován odvozovým způsobem sběru. Při tomto způsobu je odpad sbírán do nádob menších objemů přistavených v blízkosti obytných objektů. Sběr bioodpadu z objektů veřejného stravování a ostatních specifických odpadů ze živností je prováděn mobilním sběrem.

3.4 Technologie zpracování bioodpadu kompostováním

V oblasti zpracování bioodpadu kompostováním lze v posledních letech sledovat velký rozvoj techniky a technologií, které mají za cíl minimalizovat negativní vlivy kompostovacího procesu na životní prostředí. Pro zajištění všech podmínek ochrany životního prostředí je nutné zajistit kompostování nejlepší dostupnou technikou s dodržením kontroly procesu a výstupů. Zpracovaná studie použila jak pro hodnocení kvality vedení kompostovacího procesu zařízení, tak i pro hodnocení ekonomické udržitelnosti Metodiku správné kompostovací praxe. Metodika byla zpracovaná pro účely výroby kvalitního kompostu je součástí certifikace výstupu biologického zpracování odpadů podle normy ČSN EN ISO/IEC 45011.

Současné technologie zpracování bioodpadu kompostováním:

Nejlepší dostupná technika:

Nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje technologií a činností a způsobů jejich provozování, které ukazují praktickou vhodnost technik navržených k předcházení, a pokud to není možné, tak k omezování emisí a jejich dopadů na životní prostředí, přičemž:

1. technikami se rozumí jak použitá technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo, vybudováno, provozováno, udržováno a vyřazováno z provozu,

2. dostupnými technikami se rozumí techniky vyvinuté v měřítku umožňujícím zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, pokud jsou provozovateli za rozumných podmínek dostupné bez ohledu na to, zda jsou používány nebo vyráběny v České republice,

3. nejlepšími se rozumí nejúčinnější technika z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí;

Za nejlepší dostupnou techniku pro kompostování je považována taková technika, která splňuje všechny výše uvedené podmínky a vždy používá vhodné homogenizační zařízení (např. překopávač kompostu), aby byl zajištěn rovnoměrný průběh kompostovacího procesu.

3.5 Výstupy zpracování bioodpadu kompostováním

Výstupem kompostování je kompost - organické hnojivo, které obsahuje základní živiny potřebné pro růst rostlin, organickou hmotu, má zásadité pH a soubor živých organismů. Komplex těchto vlastností dává kompostu specifickou kvalitu ve srovnání s ostatními organickými hnojivy, především v chemismu vazby dusíku a přítomnosti aerobních mikroorganismů. Díky tomu je kompost vhodný k použití do oblastí s přísnější ochranou povrchových a podzemních vod (zranitelné oblasti dle nařízení č. 103/2003 Sb.).

V současné době je kvalita kompostu hodnocena pouze dle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, případně již nezávaznou ČSN 465735 Průmyslové komposty, kterou využívá ÚKZÚZ k registraci kompostu pro tržní využití na zemědělskou půdu. Další jiné hodnocení kvality kompostu, který nesplňuje zákon o hnojivech zatím neexistuje.

V současné době se připravuje vyhláška, která by měla pomoci praxi zařadit kompost do dalších tříd kvality a umožnit tak jeho další využití, například i mimo zemědělsky využívanou půdu.

4. Ekonomika zpracování bioodpadu kompostováním

Pro zajištění ekonomické udržitelnosti systému třídění a zpracování bioodpadu studie počítá s vybavením systému sběru a zpracování bioodpadu - kompostováním nejlepší dostupnou technikou, která by měla, jak již bylo uvedeno, zajistit snížení emisí a minimalizovat tak negativní vliv zpracování bioodpadu na životní prostředí.

4.2 Technologické vybavení systému sběru a zpracování bioodpadu

Pro modelování ekonomické udržitelnosti systému sběru a zpracování studie byl vybrán typ kompostárny, který charakterizuje v ČR doposud převažující využívané technologické vybavení kompostáren se správnou kompostovací praxí.

Technologické vybavení modelového zařízení - kompostárny na volné ploše v pásových hromadách s využitím traktorové techniky:

• vodohospodářsky zabezpečená plocha se záchytnou jímkou na dešťovou vodu

• váha, evidenční zařízení (SW vybavení - počítač)

• traktorový štěpkovač

• traktorový překopávač kompostu

• manipulační technika traktor s čelním nakladačem

• monitoring teploty - teploměr

• rotační bubnové síto

• kapacita zařízení 3 000 t bioodpadu za rok

Technologické vybavení systému sběru a svozu bioodpadů:

• velkoobjemové kontejnery o objemu 14 m³ (dále jen VOK)

• compostainery o objemu 240 l (speciální nádoby na sběr bioodpadu)

• traktorový nosič kontejnerů

• pro svoz 240 l nádob byla využita běžná svozová technika na směsný odpad

Logistika v zájmovém regionu kompostárny

• vzdálenost obcí od kompostárny do 10 km

• v regionu byla a stále probíhá významná osvěta a propagace

• VOK jsou umístěny volně v obci podle rozhodnutí obyvatel nebo zástupců obce na základě praxe, nebyly zajištěny žádným oplocením nebo osobou obsluhy, minimálně byly umístěny po 1 ks v obci

• 240 l nádoby jsou umístěny opět podle rozhodnutí zástupců obce nebo podle zájmu občanů,

• počty nádob (objem nádob) byly pro obce doporučeny výpočtem a dopřesněny po zavedení do praxe

4.3 Sledované náklady a výnosy systému sběru a zpracování bioodpadu

V modelu bylo počítáno jen s nákladovými položkami, které by měly popsat ekonomickou náročnost a při porovnání s reálnými tržními cenami ukázat udržitelnost systémů sběru a zpracování bioodpadů.

Pro vyhodnocení výstupů jednotlivých variant byly spočítány měrné náklady, využitelné pro hodnocení a srovnatelnost ekonomiky systému sběru a zpracování bioodpadů.

Investice:

• projeví se jako odpisy ve variantách pro různé výše finanční podpory - dotací 0 %, 40 % a 90 %.

Provozní náklady:

• fixní (nájem, režijní náklady, osobní náklady, odpisy)

• variabilní (spotřeba PHM, spotřeba el. energie, služby)

Měrné náklady:

• náklady na jednotku zpracovaného bioodpadu (Kč/t)

• náklady na 1 obyvatele a rok (Kč/obyv./rok)

4.4 Co může ovlivnit ekonomiku systému sběru a zpracování bioodpadu

• organizace svozu a sběru,

• objemy a typy nádob,

• druhová skladba bioodpadu (například přítomnost VŽP nebo bioodpadu s obsahem patogenních mikroorganismů, které musí mít jiné podmínky pro sběr a zpracování),

• četnost svozu - při sběru bioodpadu do 240l nádob určených na bioodpad je možné udržovat interval svozu 1 × za 14 dní - díky provzdušnění nádob nedochází ke vzniku zápachu a zahájením kompostovacího procesu a odparem se redukuje objem a hmotnost uloženého bioodpadu, po vytřídění bioodpadu ve směsném komunálním odpadu může dojít i ke snížení počtu jízd pro tento odpad,

• investice do zařízení na zpracování bioodpadu a vedení technologie zpracování bioodpadu je velice důležité. Správná receptura a intenzita provzdušňování velice ovlivňují rychlost průběhu kompostovacího procesu, stejně jako kvalitu výsledného produktu. Méně intenzivní technologie mají nižší provozní náklady, ale potřebují větší plochu pro uložení materiálu a výsledný kompost má nižší kvalitu, nežli v systémech dodržujících správnou kompostářskou praxi. Kromě toho během méně intenzivního procesu probíhá více anaerobních pochodů, které negativně ovlivňují emise pachů a skleníkových plynů.

4.5 Varianty modelování nákladů na sběr a zpracování bioodpadu

Pro studii byly zvoleny tři varianty, a to podle toho, jakým způsobem byla financována investice do systému sběru a zpracování bioodpadu. V současné době je obvyklá výše dotací 40 - 90 %. Pro studii byly vybrány varianty s nulovou dotací, s 40% a 90% dotací.

Podkladem zpracování jednotlivých variant byly použity skutečné údaje z účetnictví za období tří let provozu výše popsané modelové kompostárny.

Stejně tak hodnoty množství zpracovávaného bioodpadu vycházely ze skutečných množství zpracovaného bioodpadu za časové období, přepočtené na dobu jednoho roku modelové kompostárny. Ze skutečných množství zpracovaných odpadů a skutečných nákladů byla vytvořena nákladová křivka závislosti nákladů na množství zpracovaného materiálu. Křivky variabilních nákladů jsou logaritmické, což zachycuje nerovnoměrný nárůst nákladů se zvyšováním kapacity zpracování. Průběh funkce je namodelován pro rozmezí zpracovaného množství bioodpadu od 200 t do 3 000 t. Měrné náklady jsou uvedeny v tabulkách pro různá množství zpracovaného bioodpadu.

Varianta 1:

Tato varianta je základním modelem, náklady jsou počítány s nulovou dotací

Tab. č. 1: Výše nákladů na zpracování různého množství BRO - varianta 1

Tab. č. 2: Měrné náklady na tunu zpracovaného bioodpadu při různé kapacitě zpracování - varianta 1

Varianta 2:

Náklady jsou v modelu počítány s investiční dotací 40 % - varianta 2

Tab. č. 3: Výše nákladů na zpracování různého množství BRO

Tab. č. 4: Náklady na tunu zpracovaného bioodpadu při různé kapacitě zpracování - varianta 2

Varianta 3:

Náklady jsou v modelu počítány s investiční dotací 90 % - varianta 3

Tab. č. 5: Výše nákladů na zpracování různého množství BRO

Tab. č. 6: Náklady na tunu zpracovaného bioodpadu při různé kapacitě zpracování - varianta 3

Z výše uvedených variant vyplývá:

• měrné náklady na zpracování jednotky bioodpadu se se zvyšováním zpracovaného množství snižují ve všech variantách.

• výše měrných nákladů je ovlivněna především výší investic

• měrné náklady se snižují s výší dotace na investici:

• varianta 1: 2 934 - 758 Kč/t

• varianta 2: 2 188 - 630 Kč/t

• varianta 3: 1 364 - 493 Kč/t

Pro praxi z výše uvedeného vyplývá:

• při plánování investice do systému sběru a zpracování je nutné zohlednit skutečnou produkci bioodpadu v regionu tak, aby systém byl ekonomicky udržitelný

• využít principů decentralizovaných kompostáren s využitím společného vybavení pro více zařízení (překopávač kompostu, drtič bioodpadu, prosévací zařízení) mohou systém výrazně zlevnit

• spolupráce obcí s místními zemědělci může zlevnit strojní investice (například pokud bude zařízení kompostárny budováno s technologií, kde je traktor mobilní jednotkou, je tento traktor pro dotace nepřijatelným nákladem - zemědělci tuto techniku běžně užívají a mají), zemědělci umějí nebo mohou využít kompost

• pro zajištění podmínek ochrany životního prostředí bude nezbytné podpořit používání nejlepších dostupných technik a bude pravděpodobně nezbytná dotační podpora systému sběru a zpracování bioodpadu

• zavedení domovního nebo komunitního kompostování - prevence vzniku odpadu - systém s nulovou investicí

• osvěta a propagace je pro každý zvolený systém nezbytná

 Nahoru4.6 Měrné náklady na obyvatele a rok

Na základě všech tří variant byly sestaveny tabulky nákladů na 1 obyvatele a rok. Použité hodnoty produkce na obyvatele a rok byly zvoleny na základě výstupů pilotních projektů uskutečněných na území ČR (viz tab. č. 12).

Tab. č. 7: Náklady na osobu a rok bez investiční dotace - varianta 1

Tab. č. 8: Náklady na osobu a rok s investiční dotací 40 % - varianta 2

Tab. č. 9: Náklady na osobu a rok s investiční dotací 90 % - varianta 3

Z uvedených variant vyplývá, že měrné náklady na občana a rok:

• se snižují se zvyšujícím se množstvím zpracovávaného bioodpadu v systému

• se snižují s výší dotace na investice

• se zvyšují s množstvím vyprodukovaného bioodpadu na občana a rok.

Výše měrných nákladů na občana a rok dle variant se pohybuje:

• varianta 1: 880 - 38 Kč/obyv./rok

• varianta 2: 656 - 31 Kč/obyv./rok

• varianta 3: 409 - 25 Kč/obyv./rok

Pro praxi z výše uvedeného vyplývá :

• podpořit vytvoření systému třídění a centrálního zařízení na zpracování bioodpadů kompostováním a zapojením všech původců v daném regionu do systému

• nezbytnost investiční podpory systému třídění a sběru bioodpadu

• prevence vzniku bioodpadů v domácnosti a v obci zavedením domovního nebo komunitního kompostování

5. Produkce BRO v ČR dle dostupných zdrojů informací

Údaje nebo podklady o skutečné produkci bioodpadu v ČR se velmi těžko zjišťují. Stávající evidence je pouze od části původců, kteří zařadí bioodpad do své odpadové evidence.

Tab. č. 10: Druhy odpadů, které tvoří BRKO

Zdroj: Metodický návod odboru odpadů Ministerstva životního prostředí pro zpracování Plánu odpadového hospodářství původce - obce. Pozn.: % BRO v komunálních odpadech jsou stanovena podle údajů Kotoulové (2003)

Dle metodického návodu MŽP jsou do biologicky rozložitelného odpadu zahrnuty výše uvedené odpady. Ve vztahu ke kompostování je nejdůležitější biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků (200201), který tvoří většinu bioodpadu vzniklého na území obce a pro kompostování je nejvhodnější surovinou.

Produkce biologicky rozložitelných odpadů v tab. č. 11 je vypočítaná ze skutečné produkce jednotlivých druhů komunálních odpadů a procentického zastoupení biologicky rozložitelného podílu.

Tab. č. 11: Produkce biologicky rozložitelných odpadů (t)

Zdroj informací: ISOH

V tabulce č. 11 je uvedeno množství vycházející z hlášení o produkci odpadů, kde se objeví pouze část produkce bioodpadu. Ve skutečnosti dochází k nakládání s bioodpadem dle zákona o odpadech a jeho prováděcích předpisů pouze částečně. S většinou produkce bioodpadu je nakládáno jiným způsobem (předávání zemědělcům na polní hnojiště, shromažďování na různá úložiště, černé skládky...). Tato produkce se neobjeví v žádné souhrnné evidenci odpadů.

V následující tabulce č. 12 jsou uvedeny údaje o měrné produkci bioodpadu na obyvatele a rok vycházející z různých pilotních projektů.

Obr. č. 1: Kompostování na volné ploše v pásových hromadách

Tab. č. 12: Měrné množství bioodpadu - kg/obyv./rok - údaje z výsledků pilotních projektů

Výsledky pilotních projektů ukazují, že měrná produkce bioodpadu na občana a rok se výrazně liší podle druhu zástavby, místních podmínek, období. Množství vytříděného bioodpadu navýší výrazně odpad ze zahrádek a údržby obecní zeleně.

Obr. č. 2: Obsah sběrné nádoby na bioodpad v obci

6. Zařízení pro zpracování BRO v ČR - kompostárny

Tab. č. 13: Počet kompostáren na území ČR v letech 2006 - 2008

Graf č. 4: Počet kompostáren na území ČR v provozu v letech 2006 - 2008

Tab. č. 14: Počty kompostáren dle projektované kapacity zpracovaného bioodpadu

Tab. č. 15: Kapacity kompostáren v provozu v roce 2006, 2008

Tab. č. 16: Použité technologie kompostování

Ze zjištěných podkladů, které byly zpracovány agenturou ZERA do databáze, lze v tuto chvíli konstatovat:

• aktuální počet kompostáren v České republice je 160 a připravovaných 21 (kompostárny, které obdržely dotace na investici nebo jsou projekčně zpracovány a připraveny pro žádosti na dotace)

• celková projektovaná kapacita existujících a připravovaných kompostáren v ČR je 1 521 608 t zpracovaného bioodpadu za rok, z toho jen 21 % z celkového počtu a 30 % z kapacity zpracování (včetně připravovaných) provozuje správnou kompostovací praxi a vyrábí kvalitní produkt.

• na kompostárnách je zpracováván především odpad z údržby zeleně

• převážně z ekonomických důvodů jsou zpracovávány i čistírenské kaly a zbytky potravin nevhodné ke spotřebě.

• zařízení kompostáren v ČR jsou budována s kapacitou uvedenou v tabulkách č. 14, 15. Lze konstatovat, že v ČR je převaha menších zařízení cca 44 % v rámci ČR, v krajích je situace obdobná. V ČR zatím chybí kvalitně vybavené a kapacitně větší kompostárny, které by mohly řešit i kompostování domovního odpadu, čistírenské kaly a podobně.

 Nahoru7. Trh s kompostem v ČR

Tab. č. 17: Ceny za příjem bioodpadu a prodej kompostu