3.7.2.1.6.1
Dotaz k zákonu o odpadech k § 9a
JUDr. Martin Kusák
Kdo je odpovědný za dodržování hierarchie nakládání s odpady? Za jakých podmínek se lze od této hierarchie odchýlit? Jak se bude pro tento účel posuzovat životní cyklus u směsného komunálního odpadu?
Ustanovení § 9a, které stanoví hierarchii způsobů nakládání s odpady v rámci odpadového hospodářství, bylo do zákona o odpadech vloženo novelou provedenou zákonem č. 154/2010 Sb. a nahradilo do té doby platný § 11, který upravoval povinnost zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním. V případě § 9a (stejně jako v případě předcházející úpravy v již zrušeném § 11) se jedná o obecnou povinnost, která se vztahuje na každého, kdo nakládá s odpady, s tím, že od předepsané hierarchie způsobů nakládání s odpady je možno se odchýlit, pokud se na základě posuzování životního cyklu celkových dopadů zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním prokáže, že je to vhodné (zákon č. 185/2001 Sb. § 9a odst. 2).
K zodpovězení otázky, kdo je odpovědný za dodržování hierarchie nakládání s odpady, je nejprve třeba zmínit ustanovení § 10 odst. 1 a§ 12 odst. 1 zákona o odpadech, kde se stanoví obecné povinnosti každého ve vztahu k odpadům, a to především povinnost předcházet při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti, resp. povinnost nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným zákonem o odpadech a ostatními právními předpisy vydanými na ochranu životního prostředí. Tato ustanovení se vztahují i na nepodnikající fyzické osoby, které jsou povinny odkládat odpad vznikající při jejich činnosti na místech určených obcí (komunální odpad) a které nejsou původci odpadů ve smyslu § 4 odst. 1 písm. w) zákona o odpadech. Původce odpadů je citovaným ustanovením definován jako právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejichž činnosti vznikají odpady, nebo právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, které provádějí úpravu odpadů nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadů, a dále obec od okamžiku, kdy nepodnikající fyzická osoba odpad odloží na místě k tomu určeném (obec se současně stane vlastníkem tohoto odpadu). Zatímco výše zmíněné obecné povinnosti platí pro každého, pro původce odpadů stanoví zákon o odpadech i povinnosti zvláštní, a to především v § 16 a dále v ustanoveních týkajících se nakládání s vybranými odpady. Povinnosti původce odpadu podle § 16 odst. 1 (s výjimkou písm. i)) potom přecházejí na každou oprávněnou osobu, která převezme odpad do svého vlastnictví (§ 16 odst. 4).
Z uvedeného je zřejmé, že povinnost dodržovat hierarchii způsobů nakládání s odpady nelze vyvodit z ustanovení § 10 odst. 1 a§ 12 odst. 1 zákona o odpadech ve vztahu ke každé osobě. Ustanovení § 9a o hierarchii způsobů nakládání s odpady se sice neomezuje pouze na určité osoby nakládající s odpady, nicméně má spíše charakter obecného principu, který se promítá do celkové koncepce zákona o odpadech, než skutečné právně vynutitelné povinnosti. Konkrétně pak ale zákon o odpadech v § 16 odst. 1 písm. b) stanoví, ovšem pouze ve vztahu k původcům odpadů, povinnost zajistit přednostní využití odpadů v souladu s § 9a. Na základě této zvláštní povinnosti tedy lze tvrdit, že za dodržování hierarchie způsobů nakládání s odpady odpovídá původce odpadů a dále každá oprávněná osoba, která převezme odpad do svého vlastnictví. Je však třeba zdůraznit, že podobu konkrétní povinnosti má tato zásada pouze v rozsahu § 16 odst. 1 písm. b) zákona o odpadech, který stanoví povinnost původce zajistit toliko přednostní využití odpadů. Zároveň je nutné podotknout, že takto konkretizovaná odpovědnost za dodržování hierarchie nakládání s odpady je relativizována v § 9a odst. 2, který umožňuje odchýlit se od předepsané hierarchie, pokud se na základě posuzování životního cyklu celkových dopadů zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním prokáže, že je to vhodné.
S ohledem na výše popsaný charakter povinnosti dodržovat hierarchii nakládání s odpady coby obecného principu přitom nelze § 9a odst. 2 chápat tak, že každý, kdo se hodlá při nakládání s odpady odchýlit od stanovené hierarchie, si musí nechat zpracovat podrobné posouzení dopadů životního cyklu výrobků a z nich vznikajícího odpadu, a na jeho základě jednoznačně prokázat, že zamýšlený způsob nakládání s tímto odpadem odchylně od stanovené…
