Komentář k elektronovele zákona o odpadech

3.4.16

Komentář k elektronovele zákona o odpadech

JUDr. Martin Kusák, odbor legislativní MŽP

 NahoruÚvod

V srpnu 2014 byla ve Sbírce zákonů pod č. 184/2014 Sb. publikována novela zákona o odpadech, která přináší některé poměrně významné změny v právní úpravě nakládání s elektrickými a elektronickými zařízeními (z toho důvodu je také někdy označována jako tzv. "elektronovela").

Vzhledem k tomu, že v současné době je připravována nová komplexní právní úprava v podobě zákona o výrobcích s ukončenou životností, která zahrnuje kromě jiného i oblast nakládání s elektrozařízeními, byla v podstatě jediným důvodem předložení elektronovely nutnost implementovat v právním řádu České republiky směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ). Ta nahradila dosavadní směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), která byla do právního řádu České republiky transponována novelou zákona o odpadech č. 7/2005 Sb. a vyhláškou č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (dále jen "vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady").

Za účelem provedení některých nových či novelizovaných ustanovení zákona o odpadech vydalo Ministerstvo životního prostředí (dále jen "ministerstvo") v září 2014 vyhlášku, kterou se mění vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady. Oba předpisy, tj. jak elektronovela, tak zmíněná vyhláška vstoupí v účinnost dne 1. října 2014.

 NahoruHlavní změny v nové právní úpravě

Přijatá novela zákona o odpadech nemění základní koncepci právní úpravy nakládání s elektrickými a elektronickými zařízeními, která je i nadále založena především na principu rozšířené odpovědnosti výrobce za zajištění zpětného odběru (nebo odděleného sběru) a následného zpracování, využití či odstranění elektrozařízení, která uvedl na trh. Zachovány zůstávají také hlavní principy financování nakládání s elektrozařízeními pocházejícími z domácností a s elektroodpadem, včetně jejich rozlišování na uvedená na trh po 13. srpnu 2005 a na uvedená na trh do tohoto data (historická elektrozařízení). Nezměněna zůstává také právní úprava financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů.

Elektronovela tak přináší spíše dílčí, nicméně v řadě případů poměrně významné změny v právní úpravě této oblasti, včetně některých zcela nových institutů.

Hlavní změny spočívají především

• v novém vymezení rozsahu působnosti právní úpravy nakládání s elektrickými a elektronickými zařízeními,

• úpravě některých definic, zejména klíčové definice výrobce elektrozařízení,

• rozšíření evidenčních povinností výrobců elektrozařízení,

• úpravě pravidel pro zápisy do Seznamu výrobců elektrozařízení,

• stanovení požadavků na zajištění hustoty sběrné sítě ve vztahu k výrobcům elektrozařízení určených k použití v domácnostech,

• rozšíření povinností posledních prodejců odebírat použitá elektrozařízení,

• úpravě cílů pro využití elektroodpadu nebo umožnění výrobcům uvádět odděleně náklady na zajištění plnění povinností pro nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady.

• nově se zavádí institut pověřeného zástupce, který plní povinnosti za zahraničního výrobce,

• pravidla pro přeshraniční přepravu použitých elektrozařízení,

• zřizuje se centrální registr míst zpětného odběru.

 NahoruRozšířený rozsah působnosti zákona

Právní úprava nakládání s elektrickými a elektronickými zařízeními v zákoně o odpadech (část čtvrtá hlava II díl 8) se vztahuje, stejně jako tomu bylo dosud, na elektrozařízení náležející do některé z deseti skupin uvedených v příloze č. 7 zákona. Od 15. srpna 2018 však dojde k otevření rozsahu působnosti této právní úpravy, která se bude vztahovat na všechna elektrozařízení naplňující zákonnou definici (§ 37g písm. a)) a nespadající pod některou ze stanovených výjimek (§ 37f odst. 4 a 5). Skupin elektrozařízení bude od tohoto data pouze šest, nicméně tyto skupiny jsou širší ve srovnání se současnými deseti (příloha č. 7 části I a II). Zásadní rozdíl spočívá v tom, že zatímco do 14. srpna 2018 zahrnuje rozsah působnosti dílu 8 pouze ta elektrozařízení, která lze zařadit do některé z deseti "starých" skupin (s výjimkou zařízení uvedených v § 37f odst. 4), od 15. srpna 2018 se bude vztahovat na všechna elektrozařízení, která se vždy zařadí do některé z šesti "nových" skupin elektrozařízení (s výjimkou zařízení uvedených v § 37f odst. 4 a 5). Otevření rozsahu působnosti umožňují především dvě ze šesti nových skupin elektrozařízení, které jsou značně široké – velká a malá zařízení. Datum přechodu na nový systém zařazování elektrozařízení do skupin, které poněkud neprakticky není stanoveno ke konci kalendářního roku, je dáno směrnicí 2012/19/EU. Novela vyhlášky o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady řeší tento problém v souvislosti s vedením evidencí, zpracováním ročních zpráv výrobců a ohlašováním elektroodpadů tak, že rozdělení elektrozařízení do "starých" skupin se použije k těmto účelům pro celý kalendářní rok 2018.

 NahoruNová úprava některých definic

Velmi významnou změnou je nové znění definice výrobce elektrozařízení v § 37g písm. e) zákona. Pojem výrobce elektrozařízení zahrnuje nově také zahraniční "internetové prodejce", tj. osoby, které prodávají elektrozařízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přímo konečným uživatelům do České republiky z jiného státu, kde jsou usazeny. Tito zahraniční výrobci plní své povinnosti prostřednictvím svého pověřeného zástupce, kterého si určí (viz dále).

Jinak se za výrobce považují s malými rozdíly osoby, které jím byly i před přijetím elektronovely: osoba, která bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku 1) pod vlastní značkou vyrábí a uvádí na trh elektrozařízení, 2) prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli, neobjevuje-li se na zařízení značka osoby, která elektrozařízení vyrobila, nebo 3) v rámci své podnikatelské činnosti uvádí elektrozařízení nabytá z jiného státu na trh. Namísto prodeje v bodě 1 a dovozu v bodě 3 dosavadní definice je akcentováno uvedení výrobku na trh, jehož podstatou je podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech první předání výrobku jiné osobě v České republice (úplatné nebo bezúplatné) a zahrnuje rovněž dovoz výrobku.

Podstatným rozdílem oproti dosavadnímu znění zákona je zahrnutí definičního znaku usazení uvedených osob v České republice. Tím se odstraňují pochybnosti o tom, kdo v případě zahraničních výrobců odpovídá za plnění povinností pro nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady. Nová právní úprava vychází z premisy, že odpovědnost za plnění těchto povinností by měla nést osoba usazená v České republice, vůči které jsou příslušné správní orgány schopny tyto povinnosti vynucovat. Usazení v České republice je nicméně třeba chápat v širším smyslu ve světle práva EU (zejm. svoboda usazování podle čl. 49 Smlouvy o fungování EU a navazující sekundární legislativa a judikatura Soudního dvora EU). Za osobu usazenou v České republice je tak třeba považovat nejen právnickou nebo podnikající fyzickou osobu se sídlem na území ČR, ale i každou osobu, která zde vykonává stálou hospodářskou činnost, například prostřednictvím stálé provozovny. Jestliže tedy zahraniční osoba soustavně dováží či přepravuje z jiného členského státu EU do České republiky elektrozařízení, provozuje zde stálou hospodářskou činnost a měla by být považována za osobu usazenou v ČR. Pokud by tato zahraniční osoba nesplňovala podmínky, za nichž ji lze považovat za usazenou v České republice, bude osobou uvádějící elektrozařízení na trh v ČR vždy ten, kdo elektrozařízení ze zahraničí nabyl. Tento český distributor je tak výrobcem podle § 37g písm. e) bodu 3. Není přitom podstatné, kdo zajišťuje přepravu přes hranice a kdy podle smlouvy mezi prodávajícím ze zahraničí a tuzemským nabyvatelem (distributorem) dochází k převodu vlastnického práva ke zboží. Za první předání výrobku na území ČR (tj. jeho uvedení na trh) je třeba v takovém případě považovat jeho předání uvedeným distributorem (výrobcem ve smyslu zákona o odpadech) další osobě – dalšímu distributorovi, poslednímu prodejci či konečnému uživateli.

Za zmínku dále stojí doplnění definice elektrozařízení pocházejícího z domácností, za něž se považuje vždy každé elektrozařízení, které je možné použít jak v domácnostech, tak i jinými konečnými uživateli (např. vyřazený osobní počítač je vždy elektrozařízením pocházejícím z domácností, i kdyby pocházel od podnikatele, protože je možné jej použít i v domácnostech).

Pouze technickými změnami za účelem jasnější interpretace zákona jsou úpravy definic zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu a zakotvení nových definic místa zpětného odběru a místa odděleného sběru. Zákon nyní jasně stanoví, že místa zpětného odběru nebo odděleného sběru jsou místa určená výrobcem. I před přijetím elektronovely však bylo třeba stejný závěr dovodit logickým výkladem zákona, zejména s ohledem na definice pojmů zpětný odběr a oddělený sběr.

 NahoruPověřený zástupce

Nový institut pověřeného zástupce výrobce vychází ze směrnice 2012/19/EU, jejíž snahou je řešit tímto způsobem problém free-ridingu zahraničních internetových prodejců ve vztahu k povinnostem zajistit zpětný odběr a další nakládání s elektrozařízeními, která uvedli na český trh. Pověřeného zástupce je povinna si určit každá osoba, která prodává elektrozařízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přímo konečným uživatelům v jiném členském státě EU, než ve kterém je usazena. Toto řešení může být účinné, pokud jde o internetové prodejce usazené v některém členském státě EU, neboť na základě směrnice 2012/19/EU musí všechny členské státy uložit těmto osobám usazeným na jejich území povinnost pověřeného zástupce si určit (v našem zákoně o odpadech se jedná o § 37q odst. 5). Zmíněnému free-ridingu však tato právní úprava zřejmě nezabrání, pokud jde o internetové prodejce ze třetích zemí, neboť s ohledem na omezenou teritoriální působnost nemůže český zákon uložit osobě usazené v zahraničí právně vynutitelnou povinnost. Proto také § 37q odst. 1 pouze stanoví, že za plnění povinností zahraničního výrobce stanovených v tomto dílu zákona odpovídá pověřený zástupce, kterého si zahraniční výrobce za tím účelem určil na základě písemného pověření.

Kromě obligatorního pověřeného zástupce pro zahraniční výrobce dodávající elektrozařízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přímo konečným uživatelům upravuje zákon také možnost určit si "fakultativního" pověřeného zástupce. Tuto možnost dává zákon osobě usazené v jiném členském státě EU, která současně není zahraničním výrobcem ve smyslu § 37g písm. e) bodu 4. V takovém případě odpovídá tento "fakultativní" pověřený zástupce za plnění povinností výrobce (tedy namísto osoby, která je výrobcem podle § 37g písm. e) bodu 1, 2 nebo 3), a to od okamžiku jeho zápisu do Seznamu výrobců elektrozařízení. Z toho důvodu zákon stanoví, že osoba, která si takto pověřeného zástupce určí, je povinna o tomto kroku, jakož i o změně a odvolání pověřeného zástupce, informovat své odběratele.

Pověřeným zástupcem lze v obou případech určit pouze právnickou osobu nebo fyzickou osobu oprávněnou k podnikání, která je usazená v České republice, a to na základě písemného pověření (nejedná se o plnou moc, neboť pověřený zástupce jedná svým jménem). Pověřený zástupce se zapisuje do Seznamu výrobců elektrozařízení namísto výrobce. Pro případ, že pověřený zástupce nebude řádně plnit své povinnosti týkající se elektrických a elektronických zařízení, zákon stanoví, že odpovědnost výrobce za jejich plnění v takovém případě nezaniká.

 NahoruSeznam výrobců elektrozařízení

Elektronovela přináší zjednodušení administrativní podoby Seznamu výrobců elektrozařízení (dále jen "Seznam") a elektronizaci zápisů v tomto seznamu. Nová právní úprava přitom zachovává stávající koncepci, kdy do Seznamu jsou zapisováni také provozovatelé kolektivních systémů, a to společně s výrobci, kteří jejich prostřednictvím plní své povinnosti. Pravidlo, podle kterého je zápis provozovatele kolektivního systému do Seznamu součástí zápisu výrobců, se pouze přesunulo z vyhlášky o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady do zákona o odpadech (§ 37i odst. 4). Zápisem provozovatele kolektivního systému do Seznamu je tak de facto nahrazována jeho autorizace ministerstvem, která není zákonem pro kolektivní systémy v oblasti elektrozařízení upravena.

Podstatná změna spočívá v tom, že do Seznamu se již nezapisují ti výrobci, kteří plní své povinnosti prostřednictvím provozovatele kolektivního systému, který je již v Seznamu zapsán. Namísto toho provozovatel kolektivního systému pouze elektronicky vkládá do Seznamu údaje o těchto výrobcích. Osobám zapsaným v Seznamu je umožněn dálkový přístup do Seznamu, jehož prostřednictvím tyto osoby provádějí samostatně změny údajů zapsaných v Seznamu. Změny jsou automaticky potvrzeny, pokud proti tomu ministerstvo nevznese ve lhůtě 30 pracovních dnů námitku.

Novelou zákona se dále rozšiřuje okruh náležitostí návrhu na zápis do Seznamu – namísto obecného požadavku předložit seznam a popis elektrozařízení je třeba uvést konkrétně skupinu elektrozařízení, druh elektrozařízení podle toho, zda je určeno k použití v domácnostech nebo mimo domácnosti, značku elektrozařízení a použitý způsob prodeje.

Seznam je i nadále veřejně přístupný na portálu veřejné správy. Zákon však nově stanoví rozsah jeho zveřejnění – kromě identifikačních údajů zapsané osoby, případně též zahraničního výrobce, pokud je místo něj zapsán pověřený zástupce, se zveřejňuje skupina elektrozařízení a způsob plnění povinností (individuálně, solidárně či kolektivně, včetně uvedení provozovatele kolektivního systému).

 NahoruEvidence toku zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu

Elektronovela rozšiřuje evidenční povinnosti výrobců elektrozařízení, kteří jsou nově povinni vést evidenci toku zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu od místa zpětného odběru nebo místa odděleného sběru až po zpracování, využití a odstranění elektroodpadu. Tato evidence musela být fakticky vedena již před přijetím elektronovely, neboť na jejím základě výrobci zpracovávají své roční zprávy o plnění povinností stanovených pro zpětný odběr, oddělený sběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu. Rozsah a způsob vedení evidence toku zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu stanoví vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady. Evidovány musí být zejména údaje o hmotnosti zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu podle skupin elektrozařízení, místě, v němž byla elektrozařízení zpětně odebrána nebo elektroodpad odděleně sebrán, dále údaje o osobách, kterým byly zpětně odebraná elektrozařízení nebo odděleně sebraný elektroodpad předány, a údaje o hmotnosti předaných elektrozařízení a elektroodpadu, hmotnosti opětovně použitých elektrozařízení a hmotnosti elektroodpadů zpracovaných jednotlivými zpracovateli.

 NahoruZpětný odběr a oddělený sběr

V úpravě zpětného odběru elektrozařízení pocházejících z domácností a odděleného sběru elektroodpadu dochází pouze k několika dílčím změnám.

Jednak jde o zpřesnění § 37k odst. 5, který v dosavadním znění zakazoval zbavování se elektrozařízení pocházejícího z domácností nebo elektroodpadu jinak než jejich předáním zpracovateli podle § 37l nebo na místo zpětného odběru nebo odděleného sběru, ale nestanovil již recipročně, že jiné než uvedené osoby, tj. zpracovatelé podle § 37l nebo provozovatelé míst zpětného odběru nebo odděleného sběru, nesmějí elektrozařízení pocházející z domácností a elektroodpad přebírat. Tento zákaz bylo třeba logickým výkladem zákona dovodit i před přijetím elektronovely, nicméně ze strany některých subjektů docházelo v praxi poměrně často k jeho obcházení. Nová právní úprava tedy tento nedostatek napravuje a přináší rovněž další vyjasnění, pokud jde o výslovné uvedení posledních prodejců jako osob, které jsou za zákonem stanovených podmínek oprávněny k převzetí elektrozařízení pocházejících z domácností, neboť tato možnost musela být před přijetím elektronovely taktéž dovozována pouze výkladem zákona.

Drobnou, nicméně důležitou změnou je doplnění ustanovení § 37k odst. 9 (dříve odst. 8), který nyní výslovně zakazuje držiteli zpětně odebraného elektrozařízení nebo odděleně sebraného elektroodpadu jakkoliv do nich zasahovat do okamžiku jejich předání zpracovateli (konkrétně je zakázána úprava, využití i odstranění).

Nové zmocňovací ustanovení v § 37k odst. 11 dává ministerstvu možnost stanovit vyhláškou technické požadavky na provádění zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu a na skladování a přepravu zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu. V současné době potřeba vydání takové vyhlášky není, avšak může nastat v budoucnu, jestliže Evropská komise vydá prováděcí akt podle čl. 8 odst. 5 směrnice 2012/19/EU, který bude nutné promítnout do právního řádu České republiky. Takový prováděcí akt by mohl stanovit minimální normy kvality pro sběr, skladování, přepravu, zpracování, recyklaci a přípravu k opětovnému použití odpadních…