Obecná kritéria pro konec odpadového režimu podle nové vyhlášky o TAP

3.3.1.11.1

Obecná kritéria pro konec odpadového režimu podle nové vyhlášky o TAP

JUDr. Pavla Bejčková, PhD.

Vyhláška č. 169/2023 Sb., o stanovení podmínek, při jejichž splnění přestává být tuhé palivo z odpadu odpadem, nastavuje kritéria pro konec odpadového režimu jednak pro tuhá paliva z odpadů obecně (§ 2) a dále pro specifický typ tuhých paliv z odpadu, kterými jsou paliva vyrobená z odpadní biomasy (§ 3). Kritéria pro konec režimu odpadu podle § 2 se nepoužijí v případě paliv z odpadní biomasy, a to ani subsidiárně. V tomto článku rozebereme kritéria pro konec odpadu u tuhého paliva z odpadu podle § 2.

Je třeba zdůraznit, že pokud nebude některé z níže uvedených kritérií stanovených pro ukončení odpadového režimu (včetně podmínek pro využití) splněno, bude výstupní materiál ze zařízení na využití odpadu nadále považován za odpad ve smyslu zákona o odpadech a budou na něj aplikovány veškeré povinnosti vztahující se k odpadům.

 NahoruKritéria pro konec odpadu u tuhého paliva z odpadu podle § 2

1. Tuhé palivo z odpadu smí být vyrobeno pouze z odpadů kategorie ostatní

Palivo z odpadu, které opustí odpadový režim, nemůže být vyrobeno z nebezpečných odpadů.

2. Tuhé palivo z odpadu smí být vyrobeno pouze z odpadů kategorie ostatní, se kterými není možné nakládat jakýmkoliv jiným způsobem, který by byl vhodnější z hlediska hierarchie odpadového hospodářství.

Cílem tohoto kritéria je zajistit dodržení hierarchie odpadového hospodářství vymezené v § 3 NZOO. Výroba paliva je v souladu s definicemi energetickým využitím odpadu (kód R1 podle rámcové směrnice o odpadech, podrobnější kód R1b podle zákona). Výrobu paliva z odpadu je třeba v souladu s definicí využití odpadu, energetického využití a recyklace považovat za energetické využití odpadu. To znamená, že vhodnější způsoby nakládání s odpady představuje příprava k opětovnému použití a recyklace. Teoreticky je vhodnějším způsobem nakládání také materiálové využití, které není recyklací. Z materiálového využití lze v tomto případě zvažovat pouze využití k zasypávání. V praxi nicméně žádný odpad vhodný k výrobě paliva z odpadu nepřichází pro materiálové využití formou zasypávání v úvahu, protože se z podstaty nejedná o inertní materiály.

Jednoznačná aplikace tohoto požadavku v praxi není jednoduchá, je nezbytné řídit se všemi principy hierarchie odpadového hospodářství. Reálně recyklovatelný je každý odpad, pro který existuje nějaké dostupné zařízení vybavené technologií, která umí daný odpad recyklovat. Recyklovatelný odpad je tedy ten, pro který existuje technologie recyklace provozovaná na území České republiky. Zároveň je možné zohlednit environmentální dopady dopravy odpadu na větší vzdálenosti. Pokud bude do výroby paliva z odpadu přijat odpad, jenž je jinak běžně v České republice recyklován, nebude pochyb o tom, že nebyly splněny podmínky pro ukončení odpadového režimu.

Odůvodnění toho, proč není možné vstupní odpad využít vhodnějším způsobem, musí být součástí informací o odpadu, který je předáván do zařízení na výrobu paliva z odpadu.

3. Tuhé palivo z odpadu smí být vyrobeno pouze z odpadů kategorie ostatní, které zároveň splňují podmínky pro uvedení na trh podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/1021 o perzistentních organických znečišťujících látkách

Toto kritérium znamená, že do výroby tuhého paliva z odpadu nesmí vstupovat odpady, které obsahují nadlimitní množství perzistentních organických polutantů, a nesplňují tak podmínky pro možnost jejich opětovného uvedení na trh podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/1021 o perzistentních organických znečišťujících látkách. Zákaz uvádění na trh vyplývá již z čl. 3 tohoto nařízení. Nesplnění zákazu uvádění na trh podle nařízení o perzistentních organických znečišťujících látkách bude zároveň znamenat nesplnění podmínek pro konec odpadového režimu.

Nadlimitní koncentrace perzistentních organických polutantů nesmí být obsažena ve vstupním odpadu. Odpady s nadlimitním obsahem perzistentních organických polutantů musí být finálně zpracovány v odpadovém režimu. Vyhláška sice nevyžaduje ověření vstupujícího odpadu, ale v případě, že do výroby odpad s nadlimitním obsahem vstoupí, vystupující palivo nemůže přestat být odpadem, a to ani v případě, že by vyrobené palivo naředěním limity splnilo. V případě předání takového paliva dalšímu subjektu nebo nakládání s ním mimo zařízení může dojít k porušení povinností při předávání odpadů nebo nakládání s nimi.

4. Tuhé palivo z odpadu musí plnit požadavky stanovené normami

Dalším kritériem je, že tuhé palivo vyrobené z odpadu splňuje požadavky na tuhé alternativní palivo pro některou ze tříd uvedených v technické normě ČSN EN ISO 21640 Tuhá alternativní paliva – Specifikace a třídy. Tuhé palivo z odpadu musí být zařazeno do příslušné třídy podle technické normy ČSN EN ISO 21640 a plnit veškeré požadavky této normy pro danou třídu. Vyhláška využívá stávající technickou normu pro tuhá paliva.

5. Požadavek na zařízení, v kterém se tuhé palivo z odpadu vyrábí

Tuhé palivo z odpadu musí být vyrobeno ve stacionárním zařízení k využití odpadu, které je provozováno na základě povolení provozu zařízení podle § 21 odst. 2 odpadového zákona. Nemůže se tak jednat o zařízení mobilní nebo o zařízení provozované bez povolení v souladu s bodem 9 přílohy č. 4 zákona o odpadech. Z toho zároveň vyplývá, že se musí jednat o zařízení povolené a provozované na území České republiky. Nemůže se proto jednat o palivo vyrobené mimo území České republiky. Taková paliva z odpadu mohou být do České republiky přepravena pouze jako odpad. Každý členský stát přistupuje k problematice paliv z odpadu jinak, a toto omezení proto předchází nejasnostem při přeshraniční přepravě.

Současně je stanoveno, že zařízení, v kterém se tuhé palivo z odpadu vyrábí, musí být provozováno v souladu s normou ČSN EN 15358 Tuhá alternativní paliva – Systémy managementu kvality – Specifické požadavky pro jejich použití při výrobě tuhých alternativních paliv. Zařízení nemusí projít procesem certifikace, nicméně podmínky technické normy musí být plněny po celou dobu provozu.

6. Požadavky na zdroj, v kterém se tuhé palivo z odpadu bude spalovat

Dalším kritériem, které musí být splněno, aby byl ukončen režim odpadu, je kritérium povoleného způsobu použití paliva. Tuhé palivo z odpadu může být používáno výhradně v následujících stacionárních zdrojích:

• ve spalovacím stacionárním zdroji o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 20 MW,

• ve spalovně odpadu nebo

• v rotační peci na výrobu cementářského slínku nebo rotační, šachtové nebo jiné peci na výrobu vápna.

Důvodem pro omezení na tyto zdroje je zejména snaha o zajištění nejvyšších environmentálních standardů. Zároveň je nezbytné omezit množství zdrojů, kam mohou být tato paliva předávána, tak aby bylo možné efektivně zajistit kontrolu plnění povinností. Zdroj, kde bude palivo využito, nemá povinnost postupovat podle zákona o odpadech a podávat hlášení o nakládání s odpady. Pokud by bylo palivo z odpadu použito v jakémkoliv jiném zdroji, bude nadále považováno za odpad.

Podmínkou je, že palivo bude z odpadového zařízení, kde bylo vyrobeno, předáno přímo do stacionárního zdroje, kde se energeticky využije (bude spáleno). To znamená, že palivo nelze předávat do meziskladů či dále přeprodávat pro využití v jiném zdroji.

Další podmínky, které musí zdroj splnit:

• Může se jednat výhradně o stacionární zdroj provozovaný na území České republiky.

Důvodem je, že pravidla pro spalování paliv z odpadů a zejména jejich vyjmutí z odpadového režimu se v jednotlivých členských státech výrazně liší a toto omezení umožní předejít nejasnostem, které by se týkaly přeshraniční přepravy. Pokud bude i po účinnosti vyhlášky přepravováno z České republiky palivo z odpadu do zahraničí, musí přeprava proběhnout v režimu přeshraniční přepravy odpadů. Tento přístup je zvolen s ohledem na princip předběžné opatrnosti, protože pouze režim nakládání s odpady zajišťuje při přeshraniční přepravě dostatečnou kontrolu a zamezuje případnému nelegálnímu nakládání s odpady z České republiky na území jiného členského státu.

• Zdroj, do kterého bude palivo předáno a v kterém bude spáleno, musí být konkrétně vymezen v průvodní dokumentaci tuhého paliva z odpadu

Vyhláška počítá s tím, že tuhé palivo z odpadu bude předáváno do jednoho konkrétního stacionárního zdroje jednoznačně vymezeného a identifikovatelného v průvodní dokumentaci ke každé dodávce paliva (včetně uvedení označení konkrétního zdroje, např. kotle). To výrazně omezuje možnosti obcházení povinností.

• Zdroj, do kterého bude palivo předáno a v kterém bude spáleno, musí mít platné volení provozu pro tepelné zpracování odpadu

Stacionární zdroj, ve kterém bude tuhé palivo z odpadu spalováno, musí disponovat platným povolením provozu pro tepelné zpracování odpadu vydaným podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, respektive integrovaným povolením vydaným podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), které nahrazuje povolení provozu podle zákona o ochraně ovzduší. Zdroj musí být provozován v souladu s platným povolením pro tepelné zpracování odpadu.

• Zdroj, do kterého bude palivo předáno a v kterém bude spáleno, musí být stavebně povolen v daném území

Vyhláška obsahuje požadavek, aby stacionární zdroj, v kterém může být tuhé palivo z odpadu energeticky využito, byl součástí záměru podléhajícímu povolení podle stavebního zákona. To znamená, že palivo z odpadu nelze spalovat např. v "přemístitelných" stacionárních zdrojích. Tuhé palivo z odpadu lze spalovat pouze ve…