3.3.3.7
Sdělení legislativního odboru Ministerstva životního
prostředí
Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů
NahoruEnergetické využití odpadů a spalování odpadu jako jeho
odstranění
Dovoz odpadů do spaloven odpadů
Přeshraniční pohyb odpadů upravuje přímo aplikovatelné a
bezprostředně účinné nařízení (EHS) č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v
rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole, ve znění
pozdějších předpisů, a předpisy s ním související. Část devátá zákona č.
185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpadech“), je adaptací naší právní
úpravy přeshraničního pohybu odpadů na zmíněné nařízení.
Na základě čl. 4.3. (a) (i) citovaného nařízení ES může členský
stát přijmout opatření k úplnému nebo částečnému zákazu přepravy odpadů
určených k odstranění nebo může s touto přepravou zásadně nesouhlasit (prohibit
generally or partially or to object systematically to shipments of waste).
Oproti tomu při přepravě odpadů za účelem jejich využití nemůže členský stát
podle čl. 7.4. uplatnit obecný zákaz nebo systematické vznášení námitek.
V souladu s citovaným nařízením je v § 53 odst. 2 zákona o
odpadech stanoven zákaz přeshraniční přepravy odpadů do České republiky za
účelem jejich odstranění, s výjimkou odpadů vzniklých v sousedních státech v
důsledku živelních pohrom nebo za stavu nouze; přeshraniční přeprava odpadů do
České republiky za účelem jejich využití zakázána není.
Pro přeshraniční přepravu odpadů z členských států EU do spaloven
odpadů v České republice je proto rozhodující stanovit, zda je spalování odpadů
ve spalovnách odpadů jejich odstraněním, nebo zda je možné považovat jej za
energetické využití odpadů.
Energetické využívání odpadů a spalování odpadů jako odstranění
odpadů je zákonem o odpadech pojmově rozlišeno ustanoveními § 23 zákona o
odpadech.
Ustanovení § 23 odst. 1 zákona o odpadech považuje
spalování odpadů za energetické využití pouze tehdy, jestliže:
-
použitý odpad nepotřebuje po vlastním zapálení ke spalování
podpůrné palivo a vznikající teplo se použije pro potřebu vlastní nebo dalších
osob, nebo
-
odpad se použije jako palivo nebo jako přídavné palivo v
zařízeních na výrobu energie nebo materiálů za podmínek stanovených právními
předpisy o ochraně ovzduší.
Ustanovení § 23 odst. 2 zákona o odpadech stanoví, že
"spalovny odpadů, u nichž nejsou splněny podmínky spalování uvedené v odstavci 1, jsou zařízeními k odstraňování odpadů“.
Rovněž legislativa Evropského společenství rozlišuje dva základní
způsoby naložení s odpadem - využití (recovery) a odstranění (disposal). S
těmito pojmy operuje několik právních předpisů, zejm. směrnice Rady 75/442/EHS
a nařízení Rady (EHS) č. 259/93, přičemž podle směrnice Rady 75/442/EHS se pod
pojmem "odstraňování“ rozumí "všechny úkony uvedené v příloze II A této
směrnice“, zatímco pod pojmem "využití“ se rozumí "všechny úkony uvedené v
příloze II B této směrnice“.
Podle těchto příloh směrnice je mezi operacemi odstraňování mimo
jiné výslovně uvedeno spalování odpadů. Naopak za využití se považuje např.
použití odpadů jako paliva nebo jiného prostředku k výrobě energie.
V této věci existuje několik rozsudků Evropského soudního dvora
(dále jen "ESD“). V rozsudku ESD C-6/00 ze dne 27. 2. 2002 ve věci Abfall
Service AG, se stanoví, že klasifikace činnosti v souladu s cílem směrnice,
kterým je mimo jiné zachování přírodních zdrojů, musí vycházet z primárního
cíle dané činnosti. Teprve v případě, že je odpad používán v zastoupení
přírodních zdrojů, lze takové naložení s odpadem považovat za jeho využití. V
rozsudku se ESD jednoznačně vyslovil, že i odstranění odpadu s využitím energie
je v souladu s cíli rámcové směrnice o odpadu, přestože nejde o využití
odpadu.
V rozsudku C-458/00 ze dne 13. 2. 2003 ve věci Komise proti
Lucembursku se uvádí, že jsou-li odpady určeny ke spálení v zařízení, která
zpracovávají odpady za účelem jejich odstranění, nelze takový úkon považovat za
úkon, jehož hlavním…
