3.4.2
Povinnosti osob uvádějících na trh v ČR pneumatiky – změny dle zákona o odpadech č. 223/2015 Sb.
Ing. Petr Šulc
Při projednávání vládního návrhu novely zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném znění (dále jen zákon o odpadech), v Poslanecké sněmovně, byl jeho rozsah doplněn o některé poslanecké pozměňovací návrhy. Právě úprava povinností při uvádění pneumatik na trh byla vložena na základě poslaneckého návrhu.
Takový postup je samozřejmě v souladu s právním řádem České republiky, ale vzhledem k tomu, že jde o systémovou změnu, bylo by samozřejmě vhodnější, aby prošla věcnou odbornou diskusí v rámci mezirezortního připomínkového řízení k návrhu zákona. Postup poslanců je zarážející minimálně ze dvou důvodů. (1) Právní úprava povinností výrobců a kolektivních systémů je předmětem dlouhodobé kritiky například v případě elektronických a elektrických zařízení a (2) Ministerstvo životního prostředí ČR dokončuje paragrafové znění vládního návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností, který bude upravovat oblast uvádění na trh výrobků, elektrozařízení, baterií a akumulátorů, autovraků a samozřejmě i pneumatik. Takovéto rychlé a nestandardní prosazení do zákona vyvolává značné rozpaky a vede k otázkám, co bylo důvodem takového postupu.
Zákon o odpadech již ve znění před novelou č. 223/2015 Sb. upravoval povinnosti subjektů, které uvádějí na trh v ČR pneumatiky (povinných osob). Úpravu povinného zajištění zpětného odběru použitých pneumatik obsahuje § 38. Další podrobnosti byly součástí § 38a a § 38b zákona o odpadech. Povinné osoby tak musely zajistit zpětný odběr pneumatik v rozsahu 35% podílu hmotnosti zpětně odebraných pneumatik v daném roce k celkové hmotnosti pneumatik uvedených na trh v daném roce. Dále měly povinné osoby povinnost požádat MŽP o zápis do seznamu výrobců pneumatik a poskytnout MŽP údaje identifikační, ale i údaje o způsobu zajištění zpětného odběru pneumatik a dalšího nakládání s nimi. K 29. 9. 2015 evidovalo MŽP celkem 152 povinných osob v rámci jím vedeného seznamu povinných osob na úseku zpětného odběru pneumatik v ČR.
Skutečností je, že oproti jiným výrobkovým skupinám se jednalo o velmi jednoduchou a nedostatečnou úpravu povinností. Přesto ale povinné osoby dokázaly na základě i takové právní úpravy zajistit zpětný odběr pneumatik v rozsahu cca 1x vyšším (60–70 %), než stanovil zákon (35 %).
Povinné osoby chtěly dosáhnout stavu, který by byl formálně srovnatelný se zákonnou úpravou pro elektrozařízení a baterie a akumulátory. Poslanecká sněmovna jejich požadavky akceptovala, souhlasilo i MŽP. Proti byla část senátorů, kteří poukazovali zejména na to, že navrhovaná právní úprava nezajistí pokračování vysoké míry zpětného odběru, ale díky kolektivním systémům, zaměřeným na splnění kvóty zpětného odběru, poklesne na hodnoty blízké zákonnému minimu ve výši 35 %.
Jaké změny nová úprava přináší?
V první řadě se jedná o definici pneumatiky (podléhající a nepodléhající právní úpravě). Pneumatiky jsou definovány jako pružné součásti sestavy kola, vyrobené z kaučuku a vyztužujících materiálů. Naopak pneumatikou pro účely zákona není pneumatika jízdního kola, ručně tažených či tlačených zařízení, osobních zdravotnických, rehabilitačních či kompenzačních pomůcek. Definice pneumatiky v dosavadním znění zákona chyběla.
Nejpodstatnější změnu však přináší nové ustanovení § 38a odst. 3. Ten zavádí, vedle dosavadního tzv. individuálního plnění povinností (kdy povinná osoba zajišťuje všechny povinnosti sama), nově i možnost tzv. kolektivního plnění na základě smlouvy o společném plnění dle § 38b odst. 3 písm. b). V tomto případě může povinná osoba přenést část svých povinností na kolektivní systém (dále také "KS").
Pozn.: Povinná osoba musí však počítat s tím, že odpovědnost za plnění smluvně přenesených povinností (na kolektivní systém) bude vždy na této povinné osobě. Pokud tedy nesplní kolektivní systém nějakou z přenesených povinností, odpovědné za nesplnění budou všechny povinné osoby, jež se účastní daného kolektivního systému.
Další novinkou je, že všechny osoby prodávající pneumatiky jsou povinny dle § 38a odst. 5 uvádět při prodeji pneumatik odděleně náklady na zpětný odběr použitých pneumatik a zpracování a využití odpadních pneumatik.
Pozn.: To je zcela opačný přístup oproti bateriím a akumulátorům, kde prodejce nesmí tyto náklady uvádět, a v případě elektrozařízení se jedná o volitelnou variantu, tedy povinná osoba tyto náklady může, ale nemusí uvádět.
Zákon dále zpřesňuje formální požadavky na zápis do seznamu výrobců pneumatik a umožňuje elektronickou verzi dokumentů podávat i informačním systémem datových schránek.
Opatření proti freeriderům
Podstatnou změnou je vložení nového odstavce 9 v § 38b, který stanoví stejné povinnosti distributorům jako povinným osobám, pokud odebírají pneumatiky od osob nezapsaných v seznamu výrobců pneumatik (vede MŽP) a přitom povinnosti neplní ani prostřednictvím kolektivního systému. Mělo by tak být zajištěno, že všichni distributoři budou buď odebírat pneumatiky od osob zapsaných v seznamu výrobců nebo od účastníků kolektivního plnění, nebo budou všechny povinnosti plnit sami takoví distributoři (a to individuálně nebo kolektivně). Opatření je namířeno proti tzv. freeriderům. Freerideři jsou osoby, které se snaží získat výhodu na trhu tím, že neplní zákonné povinnosti při uvádění výrobků s povinností zpětného odběru na trh. Nevznikají jim tak náklady na zajištění zpětného odběru a náklady na zajištění recyklace výrobků.
Nová úprava pro možnost kolektivního plnění je vložena do šesti nových paragrafů (§ 38c až § 38h).
Právní forma společnosti provozovatele kolektivního systému
Zákon definuje (§ 38c) formální náležitosti provozovatele kolektivního sytému, jako jsou právní forma, možnosti být akcionářem či společníkem provozovatele kolektivního systému, problematika zisku, možnosti uzavírání smluv, předmětu podnikání atd.
Tab. 1 – Právní forma provozovatele kolektivního systému a regulace společníků
Problematika tvorby a užití zisku provozovatele kolektivního systému (§ 38c odst. 4)
Provozovatel kolektivního sytému nesmí rozdělit zisk mezi (1) společníky nebo akcionáře, (2) mezi členy orgánů (společnosti provozovatele kolektivního systému) ani (3) mezi zaměstnance (společnosti provozovatele kolektivního systému).
Zisk může provozovatel systému použít pouze na (1) provoz systému, (2) rozvoj systému, (3) zefektivnění systému.
Systémem je pro potřeby zákona systém zajišťování společného plnění povinností účastníků kolektivního systému při zajišťování (1) zpětného odběru použitých pneumatik a (2) zpracování a využití odpadních pneumatik a (3) informování konečného uživatele a posledního prodejce (poslední prodejce je subjekt, který prodává konečnému uživateli pneumatiku).
Problematika základního kapitálu
Provozovatel kolektivního systému nesmí snížit svůj základní kapitál za jiným účelem, než je (1) úhrada ztráty společnosti provozovatele kolektivního systému nebo (2) k plnění povinností stanovených zákonem. Provozovatel kolektivního systému dále nesmí podmínečným způsobem zvýšit svůj základní kapitál.
Omezení kolektivního systému (§ 38c odst. 5 až 7)
Zákon přinesl i určitou regulaci vztahů mezi společnostmi a společností provozovatele kolektivního systému. Provozovatel kolektivního sytému nesmí být členem orgánů jiných společností (právnických osob) a nesmí se ani účastnit jejich podnikání. Toto ustanovení chrání zejména příspěvky účastníků kolektivního systému, aby nebyly využity k jinému účelu, než pro plnění zákonných povinností a činností, které má kolektivní systém uložené zákonem o odpadech.
Provozovatel kolektivního systému nesmí vykonávat jinou činnost, než je (1) poradenská činnost k předcházení vzniku odpadních pneumatik nebo (2) výzkumnou činnost, (3) přednáškovou činnost, (3) osvětovou činnost nebo (4) propagační činnost v oblasti zpětného odběru pneumatik a nakládání s odpadními pneumatikami. Provozovatel KS by tak měl být omezen v možnosti vynakládání finančních prostředků získaných od povinných osob jinak než ve prospěch zajištění plnění povinností povinných osob. Zákon ale nestanoví, že se prostředky na tyto podpůrné činnosti musejí vynakládat efektivně. Je tedy na společnících provozovatele KS a na jeho účastnících, jak budou nakládání s finančními prostředky z příspěvků povinných osob sledovat, usměrňovat a požadovat jejich efektivní použití. Účastník kolektivního systému má nejvýznamnější možnost v tom, že pokud se mu nebude nakládání s jeho příspěvky líbit, může smluvní vztah ukončit.
Osoby se zvláštním vztahem k provozovateli KS
Zákon dále vymezuje osoby, které mají k provozovateli zvláštní vztah (§ 38c odst. 8), a reguluje možnosti uzavírání smluv s těmito osobami se zvláštním vztahem k provozovateli KS. Obecně lze konstatovat, že s takovou osobou nebo osobami, majícími k provozovateli KS zvláštní vztah, nesmí uzavřít takovou smlouvu, jež by nebyla uzavřena při vynaložení péče řádného hospodáře s jinou osobou. Dále nesmí žádná taková smlouva zajišťovat dluhy osoby se zvláštním vztahem k provozovateli KS a nesmí na ni provozovatel KS ani bezúplatně převádět svůj majetek. Osoby se zvláštním vztahem k provozovateli KS dělí zákon na pět kategorií: (1) statutární orgán, členové statutárního orgánu, členové dozorčí či správní rady a zaměstnanci provozovatele KS, odvolávaní z funkce statutárním orgánem; (2) členové statutárních orgánů společníků společnosti provozovatele KS; (3) osoby blízké osobám v kategorii (1) a (2); (4) právnické osoby, v nichž má některá z osob kategorie (1) a/nebo (2) podíl v hlasovacích právech nad 33 % (přímo i nepřímo); (5) poslední kategorii tvoří společníci provozovatele KS (právnické osoby) a jimi ovládané právnické osoby.
Se společníkem provozovatele KS a jím ovládanou osobou nebo osobou ovládající společníka KS nesmí provozovatel KS uzavřít pouze jednotnou smlouvu účastnickou či smlouvu k zajištění povolených aktivit KS (viz výše).
Podíl…
